1. 8. 2007
Potomci studené války v Českém rozhlasereakce na šéfredaktorovu kritiku vysílání ČRo 6 pod titulkem "Nesmyslné zkreslování informací v ČRo 6 - proboha, proč?" Jan Čulík se rozčiluje, že Jan Jůn a Český rozhlas 6, ona bývalá českoemigrantská Svobodná Evropa, se chová stále jako kdyby někde na Šumavě byla železná opona a za ní nepřátelé, i když hlavní ideolog tohoto způsobu práce Pecháček je už dávno pryč. Ano, nepřátelé jsou. Stále. Evropou stále obchází strašidlo. A strašidla jsou nesmrtelná. To, že studená válka skončila, si na stanici ještě nikdo neuvědomil a všichni čekají na nového Hoovera. Pecháčkovi potomci si s sebou nesou jako Kainovo znamení étos "štvavé vysílačky", vměšující se aktivně do politiky. Mnichovský duch, definovaný v zakládacích listinách a výukových manuálech CIC a CIA na počátku padesátých let, tento organismus rozkládá už sedmnáct let jako Alzheimer. Dnes už v posledním stádiu. Není čemu se divit. To, že stanice byla ze sentimentu mocných kooptována do Českého rozhlasu a měla se podřídit Kodexu veřejné služby, bylo pouze zpomalením neléčitelné choroby až do důchodu všech redaktorů, nikoliv zázrak uzdravení. Nemocný svou medicínu potají vyplivoval za lůžko. Nemoc se mu líbí. ČRo 6 a někdejší Svobodná Evropa TÉMA BL |
Překrucování reality do pravého opaku, výklad alternativní skutečnosti, vytváření klamného zdání a zveličování kritických faktorů vývoje a jejich významu, zatajování pravdy, to jsou metody propagandistů, nikoliv novinářů. Dokud byla stanice zajímavá jako ukázka vlivu amerických a německých tajných služeb na média a dokud žili nostalgičtí staří posluchači, navrátivší se emigranti měli co říci i společnosti a poslouchanost stanice byla 100-120 000 posluchačů denně. Po opuštění kapitánem se loď přetvářky potopila a dnes už ji sleduje pouze 35 000 posluchačů denně. Bývalo to i 14 000. Jednotlivé pořady v průběhu večera tak sleduje třebas pouze 2 - 5000 posluchačů. Jan Čulík napsal v okamžiku, kdy Pecháček odcházel a předával stanici Šternovi: " Pochybujeme, že by promluvy stávající "intelektuální elity" stanice ladily s novými cílovými skupinami. Mladí lidé již dávno ve svobodné Evropě žijí (především díky svobodnému šíření informací po internetu) a svůj poslechový vkus mají naprosto odlišný, než pamětníci mnichovské Svobodné Evropy, s kterou stejně mělo Pecháčkovo soukromé "Rádio Svobodná Evropa" ve veřejnoprávním rozhlase jen relativně málo společného. ... Svobodná Evropa má tedy dvě možnosti: zůstat manipulativně jednostrannou stanicí, která bude vysílat "do zdi", neboť si její posluchači "svobodně" vyberou konkurenci, anebo se vydat cestou opravdu svobodné Evropy - cestou dialogu všech se všemi. To by ovšem musela umět praktikovat nezávislou žurnalistiku, padni komu padni. RSE se mnohokrát zdiskreditovala neotevřeným postojem..." Od té doby se toho moc nestalo, Čulíkův hlas zůstal nevyslyšen. Pod tlakem okolností a nahromaděných chyb generální ředitel odvolal po návštěvě delegace pracujících v ředitelské kanceláři před časem i ředitele stanice Šterna. Celá Rada si oddychla, neboť zaměstnanci stihli předjednat Šternovo odvolání i s radními. Doklady udávající ředitele dodali radním až na stůl. Je radost být šéfem, který řadu let kryl celou redakci a mít takové spolupracovníky... Titíž zaměstnanci zoufale lobbovali za člověka z jejich řad a naprosto šílení byli z toho, že by na místo ředitele přišel někdo zvenčí, kdo by byl ještě navíc nedejbože žurnalista. A tak se nestal ředitelem například hlasatel konzervativních názorů a autor jednoho pořadu ČRo 6, pedagog VŠ JAK Petr Žantovský, ale do kanceláře s nacistickou cedulí Nepřítel naslouchá přišel po řadě důvěrných konzultací a zvažování bývalý šéfredaktor sametově revolučního deníku Veřejnosti proti násilí "Verejnosť" a později ředitel vydavatelství Nový Telegraf. Peter Duhan. Nejmenší zlo, akceptované jako kompromis všemi. I redaktory. Zadání dostal. Přimět redakci k vyváženosti, nadávky a zapšklé invektivy vůči politikům nahradit v komentářích nenapadnutelnými argumenty, rozšířit spektrum spolupracovníků o mladou generaci a změnit cílovou skupinu tak, aby poslední redaktor neumřel s posledním posluchačem. Nejhorší nedostatky se začaly pozvolna měnit a i já, tehdy v roli člena Rady Českého rozhlasu, jsem uvěřil, že starý pán si chce svou novou pozicí v ČRo 6 postavit pomník. Aby nebyl chápán jako ten, který přivedl ke krachu nějaká propagandistická média, v porevoluční době, ale jako novinář s velkým N. A ono to tak chvíli i vypadalo. Jakoby skončila éra Šterna, jakoby skončila doba, kdy Duhan přednášel na VŠE v Praze předmět Podoby soudobé propagandy a a manipulace s veřejným míněním. Ještě na podzim a v zimě minulého roku jsem se domníval, že Peter Duhan je na dobré cestě k postupnému a pozvolnému zkvalitnění stanice a můj původní plán na zrušení stanice byl zbytečně tvrdý a nespravedlivý . S přežitím ČRo 6 jsem se smířil. Nový ředitel už je ve funkci více než sto dnů a tak na prověrku toho, co udělal (a co neudělal), je pravá chvíle. Protože to, co kritizuje Jan Čulík na jedné jediné reportáži Jana Jůna, je konkrétním projevem dlouhotrvajících systémových selhání stanice. Jůn jako autor Revue PROSTOR - společensko-kulturního čtvrtletníku konzervativního ladění jiný být nemůže... Ne nadarmo ho jednou Čulík, který s ním po určitý čas v polovině 90. let sdílel redakční pracoviště v RFE a měl s ním řadu konfliktů, označil za propagandistu a cenzora. V letech 1994 - 1995 býval často vedoucím vydání pořadů Události a názory, kdy se z vysílání RSE vylučovaly a cenzurovaly příspěvky obsahující nezávislé a jeho obraz o světě rozvracející myšlenky. Jeho servilita vynikne nejlépe, přečteme-li si jeho rozhovor s Václavem Klausem, připravený pro Český rozhlas 6 - Rádio Svobodná Evropa 3. 2. 2002. Jaká je tedy dnes analyticko-publicistická stanice Českého rozhlasu - ČRo 6, která "chce přispět k etablování moderní veřejnoprávní rozhlasové stanice, která by byla vzorem dobré a seriozní politické žurnalistiky"?
Před více než čtyřmi lety jsem na adresu ČRo 6 napsal: Od šéfredaktora to chce schopnost přesvědčit ty inteligentní dosavadní spolupracovníky, že přežijí pouze tehdy, když své vlastní stranictví budou konfrontovat se stranictvím druhých. Že názor redakce neexistuje. Že loajalita má své přesně definované meze. Pak může vzniknout konfliktní, ale tvůrčí prostředí politicky nekorektního rádia, kde nic nebude zakázáno a nikdo si ale také nebude jist svým monopolem. Parlament komentátorů. Vzniknou ostré střety koalice a opozice, vzniknou i ad hoc koalice k jednotlivým tématům, rotační princip v moderování diskuse (znalost a akceptace rolí - např. role neutrálního moderátora dvou znesvářených stran). Vznikne rozsáhlé společenství spolupracovníků a odborných konzultantů ze všech stran politického spektra. Nic nesmí být tabu. Protože tabu je mýtus uklidňujících lží. Absence tabu je provokujcí a je i iritující "mainstream". Politicky nekorektní rádio láká i dráždí. Konflikt názorů v Rádiu ulice provokuje posluchače i politické oponenty. Neexistuje hloupá otázka, neexistuje ale ani hloupá odpověď. Většina občanů nemá profesionální, konzistentní "vědecké" odpovědi na řadu společenských témat. A přesto na základě takto neúplného informačního a znalostního zázemí realizují svá občanská práva - volí a tím spoluurčují budoucnost. Cožpak diskuze PRO jadernou energetiku nebo PROTI ní není ve valné většině stejně iracionální jako spor o existenci či neexistenci Boží? Cožpak demagogická debata o okamžiku "počátku lidského života" ve vztahu k "přerušení těhotenství" má racionální, vědecké vyústění? Přesto obě tato konfliktní společenská témata ovlivňují vztah společnosti k zákaldním civilizačním hodnotám, obě přispívají k sebeuvědomování občana a obě tvoří polarizaci společenského diskurzu. Obě témata (a nejen ona) mají vliv na příští podobu vlády a legislativy v zemi. Mít na ně "jednotný" názor v redakci znamená přiznat se k cenzuře těch druhých názorů. A to by bylo pro budoucnost rádia otevřeného názorům smrtelné. Otázkou totiž stále zůstává pozice nejvyššího managementu: Jak dlouho chce ředitel Kasík při trendu maximálních úspor platit stávající nedemokratickou "rozvojovou zemi" ČRo 6? Nestalo se nic. Jen priorizaci ODS nahradila priorizace bez výrazné stranické afinity, o kterou se dělí ODS, Čunkova KDU-ČSL a zmodralí Zelení. Topolánka v ČRo 6 nemilují, pravicové reformy ano. Minorizace KSČM a ČSSD pokračuje, výrazně negativní vnímání levice též. Politická tlačenka "zprava" dokonce dospěla tak daleko, že tento rok při návštěvě v Senátu "varoval" radní stávající ministr kultury, senátor Jehlička před neuváženými a nevratnými kroky ve vztahu k ČRo 6, jehož záslužné práce si váží a pro mnoho kolegů senátorů je cenným informačním zdojem... Takové malé upozornění. Kdo si ho tehdy objednal a proč, bůh ví. ČRo 6 ale v tu dobu mělo tak málo posluchačů, že se nejspíše jeho senátní zpravodajka bála o místo. Kdyby se Jelička nemohl náhodou na tehdejší svůj monolog rozpomenout, jeho hlas mám ve svém archivu. Z vývodů analýz pořadů ČRo 6, které jsem dělal před čtyřmi a třemi lety, bych dnes nemusel měnit ani čárku. Pouze bych aktualizoval čísla, a ta by dávala přibližně stejný obrázek o trvající nevyváženosti. I o nicotné poslechovosti a neuvěřitelných nákladech vysílání. Stanice je přes dílčí změny svého programu stále špatná. Jsou v ní totiž stále titíž lidé. Jediné řešení dnes vidím v rozprášení kolektivu tmeleného pamětníky a ve sloučení s Rádiem Česko. V likvidaci vlastního zpravodajství a jeho nahrazení servisem Rádia Česko, v podřízení editoriální politiky lidem, kteří nebyli nikdy zaměstnanci ČRo 6, v tvrdém dodržování Kodexu s konkrétními finančními a personálními postihy, v hloubkové interní analýze a kontinuálním sledování politické vyváženosti, tematické, personální a žánrové pestrosti, a tím v účelnějším využitím těch desítek milionů, co stojí provoz rádia v bývalé nacistické vile na okraji Vinohrad. V oddělení hlasatelské části a části odborně novinářské, protože odborně graduovaných "psavců" je dost, odborně graduovaných s hlasem a profesionální rozhlasovou zkušeností málo. Analýzy se většinou píší a někdo jiný než autor je může číst. Vytvoření centrální redakce aktuální publicistiky s vlastními pořady na několika stanicích a odbornými redaktory, rešeršisty a širokým okruhem externích analytiků, stejně jako rozšíření vysílacího prostoru pro ni nemusí být problém. Problém bude, že někdo přijde o oblíbený mediálně útočný propagandistický kanál a někdo přijde o práci, která je pro něj smyslem života. Jinde než v ČRo 6 by se totiž většina redaktorů nyní zde působících neuživila. Alkoholiky nikde neberou a blábolily také ne. Už nikde. A tak nezbývá na závěr než citovat slogan, který jsem si pro Český rozhlas 6 vytvořil v roce 2003 a je platný dodnes: To pravé manipulativní rádio... Vaše rádio.Jan Čulík: Martin Schulz doporučuje českým komunistům exil ZDE
Štěpán Kotrba:
Pokleslá sledovanost pokleslého rádia
ZDE
Štěpán Kotrba:
ČRo 6 neví, pro koho vysílá ZDE
Štěpán Kotrba:
Vyváženost ČRo 6 aneb frekvenční analýza jednoho pořadu ZDE
Jan Čulík: Zpráva CEMESu o ČRo 6 pro Radu Českého rozhlasu ZDE
CEMES: Analýza ČRo 6
ZDE
Štěpán Kotrba:
ČRo 6 - tažný kůň s klapkami na očích, který zatáčí pouze vpravo ZDE
Štěpán Kotrba:
Kolik peněz si může ještě dovolit Český rozhlas vyhodit "do éteru" ZDE
Petr Žantovský : Aktivista ZDE
Jan Čulík: Olga Kopecká stále cenzuruje ZDE
Jan Čulík, Štěpán Kotrba : Pecháček odchází ze Svobodné Evropy do Svobodné Evropy ZDE
Autor byl po tři roky členem Rady Českého rozhlasu |
Sdělovací prostředky | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
1. 8. 2007 | DIGITALIZACE: jaký ten produkt skutečně bude | Štěpán Kotrba | |
1. 8. 2007 | Potomci studené války v Českém rozhlase | Štěpán Kotrba | |
31. 7. 2007 | Když stůl kulhá aneb prokletí mediální nezodpovědnosti | Jan Motal | |
31. 7. 2007 | Nesmyslné zkreslování informací v ČRo 6 - proboha, proč? | ||
30. 7. 2007 | J. S. Bach zdarma | ||
27. 7. 2007 | Ideologické rámování České televize v programu Události | Mirek Vodrážka | |
27. 7. 2007 | Šípovi haraší v hlavě | Tamara Nováková | |
26. 7. 2007 | Rada Českého rozhlasu: neschopní škůdci | Štěpán Kotrba | |
25. 7. 2007 | YouTube/CNN vytvářejí nové paradigma | Fabiano Golgo | |
25. 7. 2007 | YouTube a CNN - opravdu nový začátek? | ||
24. 7. 2007 | Plané naděje | Petr Wagner | |
24. 7. 2007 | Dear Mr. President od Pink na ČT24 - změna politického kurzu veřejnoprávní televize? | Štěpán Kotrba | |
24. 7. 2007 | Mladí Češi se skutečně už nedívají na televizi | ||
20. 7. 2007 | Pochvala České televizi - Lindě Jablonské a Michalu Komárkovi | Michal Rusek | |
19. 7. 2007 | Podvody v BBC |