Zde se nabízí otázka např. směřující k ČT. Namísto lamentování mluvků - pardon mluvčích - na neserióznost třeba BL, ať prostě ukáží, že to umí. Každý pochopí, že takto nelze konat v každé informační situaci, ale třeba změna v postu britského premiéra není každý den a jde s hlediska nejbližší budoucnosti podstatně o víc, než o rozcuchané vlasy nějakého páprdy.

Matně si vzpomínám, že kdysi před mnoha léty (ach jo), jistá redaktorka, bohužel na jméno si nevzpomínám, přinesla pořad o tom, jak vzniká cena benzínu a co se všechno kolem toho děje. Pečlivá práce, neopomněla podstatné faktory, dostatek údajů dokladujících vysvětlení. Bohužel po tomto pořadu už na obrazovce nebyla nikdy vidět.

Dodnes mi nenapadlo nic, čím by se provinila a proč dál v ČT nepracovala. Jestli to způsobily vlivy těch, co na benzínu profitují (i třeba a tehdy zvlášť nelegálně) je to malér. Budiž, stávají se horší věci. Ten strašák horšího vidím v tom, že ukázala, jak se má pracovat dobře, poctivě, bez předem založených záměrů pro následné dopady na postoj posluchačů, což muselo děsivě vybudit ty, co to jednoduše neumí a nikdy nedokáží.

A zde byl asi ten kámen úrazu, přičemž následný vývoj v ČT jen potvrzuje, že tam prostě místo pro pečlivou, erudovanou práci není. Záměrně jsem v předchozí větě vypustil přívlastek novinářskou. Docela jsem zvědavý, jak tam třeba dlouho vydrží ti muži, co dnes pokrývají oblast vědy.

S trochou cynismu doporučuji, aby něco tématicky náročného se zadalo více osobám, pak odvysílalo a posluchači by hlasováním přes SMS rozhodli, kdo bude podle kvality odvedené práce dál v TV pracovat. Pro začátek doporučuji, třeba přímý přenos se zpravodajstvím a komentářem o průběhu oční operace nebo o průběhu právě probíhajícího výběrového řízení na dodavatele léčiv do jisté nemocnice. Takhle se ukáže, kdo je schopen něco k tématu nastudovat, srozumitelně předat podstatné. Zajímavost pro diváka je právě v tom, že bude účasten, díky novým technologiím, na věcech budoucích. Ne všelijaká pípí, týtý, búbú apod. "Reality show" přímo v týví. To by bylo něco.

Zabublat něco o morálce politiků, k tomu do nekonečna pouštět obrázky o tom, jak Kavan po pár deci vína způsobil na autech tzv. "pražský lišej", je výkon hodný jen politování duševního stavu. Už raději k tomu neříkají, kdy se to stalo. Vzpomene si někdo okamžitě, kdy to bylo? Já tedy ne a je mi to jedno.

To druhé, co mi v souvislosti s dnešním čtením napadá, je novinářský postřeh. Postihnout neobvyklost, výjimečnost - a proč to neříci: ukázat zajímavost. Ta se totiž nevytváří tím, že ji někdo sleduje u TV, že si koupí Plesk nebo Šleh či co. To je blud, co se sice s úspěchem šíří, ale toť vše. Kdo přemýšlí a chce přemýšlet, klidně přizná. že zajímavost se objevuje, hledá, často úmorně, často neúspěšně, někdy s trochou štěstí. A tady to chce talent, nadání. Ostatně jako v jiných oborech lidského konání. A pro novináře nepochybně talent zvláštního založení, který se stejně jako jinde projeví jen doplněný věděním, stálou obnovou překonaného, vnímáním lidí. Říká se tomu pozorování průběhu jevu, situace. Kdo si tohle uvědomí, pak nemusí nic vědět o používání myšlenkových šablon na cokoliv, co život přináší. O dopadech šablon ideologických raději na tomto místě neuvažuji.

Jestli někdo považuje za nutné dokládat popis vývoje pouhým opakováním rádoby žánrových obrázků a bezobsažných žvástů, je prostě politování hodný ubožák. Nic víc. To, že je momentálně v pracovněprávním poměru třeba v TV vyvolává však oprávněný dotaz. Proč tomu tak je.

Doporučení k odpovědi mi nabídla sama Česká televize právě odvysílaným vynikajícím dokumentem o Goebbelsovi. Nejde vlastně o protagonistu toho pořadu, ale o ty, co se v něm neobjevili. O ty, co se nechali vtáhnout do jeho "díla" a díky nimž se vlastně jeho představy uskutečnily. Pokud by těchto lidí nebylo, pak by po něm dnes neštěkl ani pes. Bohužel a tak tomu je dodnes, byť v různých obměnách.

Otázka zůstává stejná a prostá. Pomáhám a sloužím vždy určité věci, záměru, myšlence. Jaké, je jistě věcí svobodné volby. Avšak jen potud, kdy ta volba, není spojena s nabytím výsady a odměny jinde nedosažitelné. Pak nejde o svobodu, ale o úsilí k dobytí místa v hieararchii moci, vlivu a peněz.

Svoboda je vždy nepodmíněná. A pokud někdo nynější poměry a úroveň v novinách, rozhlase a TV zasazuje do rámce svobody třeba projevu, jde v lepším případě o pitomost, neboť výsledky samotné práce na tomto poli ukazují na něco jiného, a to nikoliv nutně a apriori vždy něco špatného. Horší je to, že ukazují jak někomu naprosto konkrétnímu a v určité pozici jde o to, aby jiní svým konáním následovali jiný nevyslovený záměr a nedej bože se vydali jinou cestou uvažování.

Při pomyšlení na strohé deníkové záznamy onoho Goebbelse, je mi docela šoufl. Taky mi to připomíná onoho ortodoxního katolického hodnostáře, jenž ve snaze udržet své ovečky pod "správnou" vírou, stojí ukryt a v převleku nedaleko tu u synagogy, tu u mešity a sleduje, kdo s nimi má co do činění. Pak inspirován odchází na kazatelnu hřímat o hříchách a hříšnících tohoto světa, aniž by věděl, co uvnitř té synagogy či mešity je. K tomu co dělá a někdy i musí dělat, to stačí. Bohužel.

Jiným je za to jasno v rozlišování obsahu BL od toho balastu v jiných periodikách. Kdo tímto pocitem není zasažen, s tím se těžko něco dá dělat a nechme to být. Třeba s obavami. Jen neopouštějme prostor zvaný odpovědnost za činy. Připomínám, že ta se vždy hodnotí a posuzuje následně. Je vcelku jedno za jakou dobu. Bohudík a dík za Vaše usilování.