Než se dostanu k vysvětlení, uvedu na rovinu, že já sám jsem proti umístění základny cizího státu (který Tomáš Klvaňa v rámci své propagace útočící na city označuje za "přítele spolugarantujícího naši bezpečnost a prosperitu") na území České republiky. Nejde ale o vyjádření nějakých mých iracionálních obav či předsudků. Mé NE základně USA vyplývá z intenzivního studia několika tisíc stran nejrůznějších zpráv, analýz a dalších dokumentů. Připomenu jeden z nich:

Ve zprávě serveru Novinky.cz z 23. dubna 2007 čteme o návštěvě amerického generála Henryho Oberinga, který přijel přesvědčovat české politiky o vhodnosti vybudování radarové protiraketové základny v ČR. Zřejmě v reakci na pochybnosti o reálnosti íránské hrozby, uvedl: "Nejde o to, co má Írán dneska, ale co třeba bude mít za 40 let".

Generál Obering tak poskytl odpověď na otázku, již se ministr Alexandr Vondra zdráhal zodpovědět v Otázkách Václava Moravce dne 4. března 2007: Doba umístění americké základny v České republice může být klidně i 40 let. To je dvakrát více, než trval dočasný pobyt spojeneckých vojsk po okupaci ČSSR v roce 1968. Je to právě tolik let, kolik mi jich teoreticky zbývá do konce mého života. Je to tolik let, že když dospěje generace našich vnuků, ještě pořád může být americká posádka přítomna na našem území - na základě diskutabilního rozhodnutí odvíjejícího se z patového volebního výsledku v roce 2007.

40 let je zkrátka příliš dlouhá doba. Během 40 let např. proběhla první světová válka, vznikl Sovětský svaz, rozpadlo se Rakousko-Uhersko, vzniklo Československo, zaniklo Československo, proběhla druhá světová válka, obnovilo se Československo, proběhla Korejská válka... Historik by doplnil dlouhé seznamy událostí, jež se odehrály během různých čtyřicetiletých period; a mnohé země, jež se během 40 let staly nepřáteli nebo naopak spojenci.

Zpátky k americké základně: Může rozhodnutí o tak zásadní věci, na tak dlouhou dobu a s tak mnohými neznámými parametry učinit vláda s pochybnou nadpoloviční většinou v parlamentu a s výhledem na pouhé čtyři roky vládnutí? Mohou takové rozhodnutí učinit poslanci, kteří k němu ve volbách nedostali mandát, nadto poslanci strany, která půl roku po řádných volbách žádala vypsání voleb předčasných?

Otázka, zda radar ano či ne, není vlastně tak důležitá jako cesta, která k odpovědi ano či ne povede. Budou-li mí spoluobčané, ti, kdo se mnou obývají naši vlast, přesvědčeni, že by zde Spojené státy měly vybudovat svou základnu, a rozhodnou tak v referendu, budiž. Bude to jejich (naše) volba. Bude to rozhodnutí těch, s nimiž sdílím místo, řeč a kulturu. S tímto rozhodnutím nemusím souhlasit a mohu svou vlast opustit. Nebo mohu se skřípěním zubů jejich (naše) rozhodnutí akceptovat a pak spolu s nimi sdílet následky jejich (našeho) rozhodnutí - nést faktickou, ne tu imaginární "politickou" zodpovědnost. Budu přitom vědět, že jsme se tak rozhodli my sami, obyvatelé této země. Možná v atmosféře podobné vypjaté atmosféře předvolební. Ale tak už to chodí. Zpochybňuje snad dnes někdo složení Poslanecké sněmovny jen proto, že loňská kampaň byla špinavější a emocionálnější, než v předcházejících letech?

To, k čemu se chystá současná česká vláda, jde ovšem proti vůli většiny obyvatel České republiky. Přes odpor 70% obyvatelstva žádajících referendum chce vláda ponechat rozhodnutí v rukou politiků, kteří se dostali k moci, aniž prozradili, jaký je jejich postoj k diskutované základně. O americkém záměru tak má rozhodnout necelých tři sta "zástupců lidu", mezi nimiž jsou - vedle komunistů - lidé, kteří prokazatelně lžou (Mirek Topolánek); lidé, kteří kvůli účasti na vládnutí šlapou po vlastním volebním programu (Martin Bursík); lidé, kteří kvůli oblibě u veřejnosti přistupují k radaru způsobem "kam vítr, tam plášť" (Jiří Paroubek); nebo lidé podezřelí z korupce (Jiří Čunek).

Podezření na korupci je v případě plánovaného radaru zcela na místě. Na to, abych potvrdil v médiích stokrát propranou informaci o škole stojící pár set metrů od radaru, nepotřebuji v době internetu cestovat tisíce kilometrů daleko. Poslanec (senátor, novinář), který nemá žádnou kvalifikaci v oboru, a přesto jede na Marshallovy ostrovy, aby se vrátil s ujištěním, že vše bude vpořádku, nejede na studijní (odbornou, výzkumnou) cestu, nýbrž na dovolenou zaplacenou Spojenými státy. Je podezřelý z korupce.

Referendum o americké základně rozhodně nemusí být soubojem "demagogie, polopravd a účelových manipulací", pokud je ovšem vládní koalice připustí kvůli demokratičnosti rozhodnutí, ne kvůli vítězství vlastního přesvědčení a vlastních zájmů. Ve věcné diskusi, jež by takovému referendu musela předcházet, by se pak třeba ukázalo, že zásobování základny elektřinou z malého jaderného reaktoru vůbec není taková absurdnost, jak se s oblibou tvrdí. Veřejně o tom diskutovat by však museli odborníci, ne např. neznalí studenti politologie. Připomeňme, že bývalá Československá socialistická republika měla rozvinutou protivzdušnou obranu. V dnešní České republice tak existují nejméně stovky lidí, kteří o radiolokaci a související problematice vědí mnohem víc, než vládní propagátor amerického radaru, novinář Tomáš Klvaňa.