|
2. 9. 2003
ČRo 6 neví, pro koho vysílá
Publicistika, pomocí níž by se měla veřejnost "správně" orientovat "na tu pravou stranu", přitom zaujímá v programu stanice 86,33%, z toho zahraniční publicistika 15% z celku všech pořadů. Takže ze zbylých 85% z oněch 86,33% publicistiky má posluchače "orientovat" v prostředí, které důvěrně znají a mají možnost konfrontovat tento zdroj s desítkami jiných. Pokud vám připadá titulek či citát z hodnocení příliš provokativní, pak vězte, že tomu tak není. Titulek vyplývá ze zadání a následného konstatování autorů analýzy vysílání ČRo 6, které si od Centra mediálních studí CEMES nechala zpracovat Rada Českého rozhlasu. Citát pak je součástí hodnocení a poněkud odlišné interpretace dat téže analýzy. |
|
Pro českou (rozhlasovou) mediální krajinu by mohlo být přínosné, kdyby se v ní vyskytoval subjekt, který se soustavně věnuje jednak zahraničnímu zpravodajství, jednak tematicky i postojově alternativní publicistice. Stanice ČRo 6 má prostor pro to, aby mohla tuto roli plnit, leč fakticky (obsahem i vysílacím schématem) ji zatím neplní nebo plní jen ve velmi omezené míře.
Na úvod polemiky s analýzou dávám závěr analýzy, se kterou se snažím polemizovat. Činím tak proto, abych tak navnadil čtenáře k dalšímu čtení, neboť se samotným závěrem sice nepolemizuji ani v nejmenším, ale s jednotlivými závěry analýzy, zpracované CEMES, mám opravdu problém. Shrnout se dá jako Problém měkké analýzy měkkých dat a soucitu či víceméně skrytých sympatií hodnotitelů1.3. Metoda práce... Zadavatel nemohl dostatečně zpřístupnit potřebné údaje o vývoji poslechovosti ČRo 6 (zde ovšem mohli autoři alespoň částečně využít náhradního zdroje dat -- Mediaprojekt) a zejména údaje vymezující cílovou posluchačskou skupinu. (Autoři neměli k dispozici žádnou představu o poslání a předpokládaném postavení stanice ČRo 6, podle níž by poznali úmysl zadavatele, pro kterou posluchačskou obec je programová nabídka ČRo 6 projektována. Proto nemohli adekvátně zadání zjistit, zda pro ni může být programová nabídka přitažlivá. Zjištění analýzy věnovaná třetí otázce zadání nelze považovat za úplná a plně ověřitelná, spíše jen za pokus nabídnout první, výchozí návrh vymezení, na němž by mohly stavět další analýzy postihující a ověřující trendy vývoje v programové nabídce ČRo 6.) A tak namísto žádosti o doplnění informací zadavatelem studie zpracoval kolektiv FSV UK analýzu na základě údajů, které si musel "vycucat z prstu". Na některých částech analýzy je to vidět. Analýza například konstatuje porušení schváleného a oznámeného programu vysílání, aniž by se tím blíže zabývala. Poskytnutý materiál prokázal, že opakujícím se nedostatkem ČRo 6 je -- při srovnání
inzerovaného denního programu a reálně odvysílaného programu -- v případě
cizojazyčného vysílání zásadní nekorespondence nabízeného jazyka a času s reálně
odvysílaným jazykem v daném čase.
str. 6 Dále autoři trvají na základní charakteristice stanice jako zpravodajsko-publistické, s důzrazem na zpravodajsko- na prvním místě, i když dále konstatují, že zpravodajství zaujímá v programové skladbě pouze necelých 13,7% a z toho ještě 66 % zpravodajství většinou pasivně převzatého ze zahraničí a tudíž nutně vyjadřujícího preference a formulace druhých médií... Necelých 44% z oněch 13,7 % času, věnovaného tomuto zpravodajství na ČRo 6, se navíc věnovalo válkám, ozbrojeným konfliktům a ohniskům neklidu. Kdyby se uvedené údaje promítly do reálného světa, zjistíme, že polovina světa je ve válce... . Podle autorů analýzy věnuje stanice zahraničním tématům v publicistice pouze 15%. Pedagogové hned nabízejí pro stanici slova omluvy, ačkoliv neznají její cílovou skupinu. Tvrdí, že Vlastní význam vysílání ČRo 6 nelze
odvodit pouze z jeho obsahu, ale spíše z jeho postavení v celkové nabídce Českého
rozhlasu, neboť jeho součást tvoří a teprve v jeho kontextu dostává smysl. Přitom je zřejmé, že kontext celého konglomerátu stanic ČRo s tím nemá co dělat. Pokud posluchač naladil stanici ČRo 6, je ONA pro něj Českým rozhlasem, ONA reprezentuje onu vyváženost a serióznost média veřejné služby. Posluchač v tu chvíli nemá možnost srovnávat, že ČRO České Budějovice či Rádio Regina "vyvažuje" manipulativnost ČRo 6 na opačnou stranu... Hned o několik odstavců dále ale autoři nabízejí vysvětlení, ve kterém už je pokus o politickou manipulaci naprosto evidentní. Jakkoliv je ČRo 6 od října 2002 samostatnou stanicí, která se odpoutala od dřívějšího organizačního rámce ČRo 6/RSE, nelze její působení od tradice vysílání Radia Svobodná Evropa a ČRo 6/RSE tak zcela oddělit (a asi by to ani nebylo dobře). Tato tradice totiž velmi pravděpodobně pomáhá formovat konkrétní očekávání, které je s programem a postavením současného ČRo 6 spojeno. I když analyzovaný vzorek poskytuje podklady výhradně pro rozbor obsahu vysílání, a nikoliv postojů a očekávání publika, některé velmi obecné rysy posluchačského očekávání je možné s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadnout. ... ... tato stanice nabízí informace důležité pro orientaci v politickém, ekonomickém, společenském a kulturním životě a že klade důraz na zařazování domácího dění do světového kontextu. S menší -- ale stále značnou -- mírou pravděpodobnosti lze také předpokládat, že na tuto stanici přechází z dřívější stanice představa, že jde o názorově dosti vyhraněné vysílání, pro něž je charakteristická inklinace k liberálně-konzervativním politickým postojům, pozitivní orientace na postoje a názory projevující se v euro-atlantských strukturách, ostražitost vůči sociálně-solidarizujícím politickým postojům a ostře emocionálně odmítavý vztah k období poválečného totalitárního režimu a ke všem jevům, které lze vyložit jako důsledek tohoto režimu. str. 9 Publicistika, pomocí níž by se měla veřejnost "správně" orientovat "na tu pravou stranu", přitom zaujímá v programu stanice 86,33%, z toho zahraniční publicistika 15% z celku všech pořadů. Takže ze zbylých 85% z oněch 86,33% publicistiky má posluchače "orientovat" v prostředí, které důvěrně znají a mají možnost konfrontovat tento zdroj s desítkami jiných. Duplicita a nesmyslnost této činnosti vynikne ještě více, když pochopíme programovou skladbu vysílání z hlediska rozvrstvení pracovního dne deklarované cílové skupiny a definice stancie jako rádia pro soustředěný poslech. Sami autoři analýzy konstatují, že ► Vazba mezi požadovanou aktuálností a potřebami posluchačů není vždy zcela naplněna -- premiérové pořady jsou pravidelně zařazovány do časů, kdy populace v zaměstnaneckém poměru prokazatelně nemůže věnovat vysílání soustředěnou pozornost (a naopak reprízy jsou vysílány v časech a ve dnech, kdy by to možné bylo). ► ČRo 6 vysílá pouze na středních vlnách a končí vysílání ve 21:00. Realizované vysílací schéma fakticky selektuje posluchače tak, že posluchače v produktivním věku přehlíží a soustřeďuje se na vyšší věkové kategorie, které jsou v "premiérových" časech dostupné. Vrcholy manipulaceAutoři podceňují inteligenci i znalost českého jazyka u všech, kteří si zprávu přečtou. Jiank by nebylo možné konstatovat na jednom místě, že ...kritéria, která jsou daná dobově a společensky podmíněnými představami o příslušné činnosti
a jejím výsledku (u zpravodajství je to například představa, že má být vyvážené, nestranné apod.). a hovořit o ...rozdílu mezi funkcí (posláním) zpravodajských pořadů a
publicistiky a na druhé straně o několik odstavců dále citovat zákon, který říká jednoznačně, že ... posláním Českého rozhlasu je "...poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené
informace pro svobodné vytváření názorů, ..." Nutno zdůrznit, že vyváženost je povinností vysílání celého Českého rozhlasu, nikoliv pouze zpravodajství, ale i publicistiky či informačních pořadů. Nutno zdůraznit i to, že to není "představa", ale zákon. O větu dál se ovšem autoři "vykládají zákon" a tvrdí demagogicky, že Je zřejmé, že takto vymezené poslání není možné vztahovat na každou jednotlivou stanici
ČRo (neřkuli na jednotlivý pořad či typ pořadu), nýbrž na ČRo jako celek. Copak posluchač "konzumuje" Český rozhlas jako řízek s bramborem, ve kterém se brambor nemůže tvářit jako řízek a řízek nemůže chutnat jako brambor? Sleduje snad FSV UK pouze váhu brambor a masa ve vysílání? Ne. Posluchač poslouchá pořady ktarékoliv stanice ČRo vysílající podle tohoto zákona a nesmí získat ani na okamžik pocit, že jej redaktor, reportér či komentátor manipulují. To je smysl zákona a to je také posláním média veřejné služby. Místo toho se autoři pokoušejí "jemněji" vymezit funkce zákonem definované veřejné služby.
Zákonné vymezení služby veřejnosti je možné jemněji uspořádat ještě dál do požadavků, které vymezují "zpravodajskou funkci", a požadavků konstituujících "publicistickou funkci" vysílaných pořadů. Spíše (a) zpravodajské funkci média veřejné služby lze přisoudit poslání "poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů", spíše (b) publicistické funkci média veřejné služby pak přísluší poslání "rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v ČR, zprostředkovávat ekologické informace", (nepřímo pak ještě "sloužit vzdělávání").
Paradoxně nejstřízlivější, nejvěcnější a přitom nejobsažnější je kapitola 3.2.1.1. Struktura programu Čro 6 (strana 12 - analýzy CEMES). V ní se popisuje, co opravdu ČRo 6 dělá. A vycházejí najevo zajímavé věci. Například, že "publicistický" monitor zahraničního tisku zaujímá ve vysílání této stanice 10%. Hodnocení? Především tím, jak rozsáhlé jsou "přehledy tisku", poskytuje ČRo 6 významnou -- a v nabídce ostatních rozhlasových stanic nevídanou -- službu
veřejnosti.
Přehledem zahraničního tisku pro české posluchače mohli Američané ve Svobodné Evropě manipulovat díky většinové neznalosti cizích jazyků u obyvatel Československa mediální prostor priorizací témat a postojů své zahraniční politiky. Vydávat svůj názor za názor "většinový" či názor "demokratického světa". To byla ale doba tvrdé bipolární propagandy, která mohla být (a byla) užitečná před patnácti lety na doplnění přehledu a názorové pestrosti v době, kdy Milouš Jakeš řečnil na Červeném Hrádku. V době postmoderní, v době satelitů a internetu je takovýto propagandistický manévr určen k úšklebku a přeladění přijímače na poněkud lépe informovanou stanici. Což se masově stalo. Přehled českého tisku pak v dnešní době mimo propagace kamarádů postrádá už vůbec význam, zvláště nemá li přesné zadání a je-li tematicky i obsahově závislý pouze na subjektivním výběru "správně orientovaného" redaktora. Přečasté citace z jinak nečteného (prodaný náklad 16 428, zdroj:ABC ČR/MaM) Respektu jsou významnou propagací tohoto týdeníku za peníze ČRo, bez níž by mimo Prahu byl Respekt asi neprodejný a v důsledku toho by zanikl. Bývalý kancléř Schwarzenberg musí mít radost, stejně jako bývalý novinář, nyní ministr Mlynář. "Musí to být určitě pravda, protože to píšou v Respektu. A tam milují Pravdu i Lásku...", napsal kousavě před časem Petr Štěpánek ve svém sloupku na obehrané téma odvolávání vysílací rady. A podobně se chovají k Respektu i v ČRo a ČT. Jsou to všechno přece "respektovaná" média... To, kde by mohl plnit monitor tisku veřejnou službu, je v monitoru zahraničních médií, aby tak vyrovnal handicap občanů ČR v neznalosti cizích jazyků a umožnil pronikání veřjného diskursu do České republiky. Selektivnost, se kterou ale tuto činnost vykonává ČRo 6, je u média veřejné služby na pováženou. Přitom si klidně dovedu představit opravdu kvalitní Rádio Monitor, pomáhající Čechům orientovat se kulturně i jazykově v dnes už opravdu svobodné Evropě... 3.4.1.3. Tematická šířeTematicky lze spatřovat rozdíl mezi ČRo 6 a ostatními sledovanými stanicemi zejména v systematické pozornosti věnované ČRo 6 studentům, politické literatuře, médiím, německé menšině, náboženství, občanské společnosti a vzdělávání. str. 22 To je tematická šíře, nebo "úže"? 
Doma je domaSprávně ale konstatuje analýza na straně 14, že srovnáme-li
agendu zpravodajství a publicistiky, vynikne zejména rozdíl v zájmu o témata
z domácího a zahraničního dění. Zatímco zpravodajství věnovalo zahraničí 66 % zpráv, publicistika jen necelých 15 % celku všech pořadů.
... Nápadný rozdíl mezi agendou zpravodajství a agendou publicistiky je obtížné interpretovat, je však možné konstatovat, že soustředěný zájem zpravodajství ČRo 6 o dění v zahraničí představuje největší přínos této stanice ke službě, kterou Český rozhlas poskytuje veřejnosti (zatímco orientace publicistiky na domácí dění staví publicistickou produkci ČRo 6 do postavení zbytné služby, nabízené dalšími stanicemi ČRo). Promarněná šance ?Bohužel téměř žádné zpravodajství ČRo 6 není vlastní. Přebírání agenturních zpráv není nejlepší způsob práce s informacemi, zvláště když se zúží pouze na některé. Pak je lépe nahradit takové "zpravodajství" dalším přehledem tisku. Nic jiného to stejně není. A když už má v něčem ČRo 6 opravdu vynikat a mít tak komparativní výhodu, mohlo a možná i mělo by to být právě tematicky vybírané zahraniční agenturní zpravodajství, srovnání různých přístupů různých agentur, komentáře postavené na událostech a jejich kuturně odlišné interpretaci, které se do "hledáčku" ostatních médií nedostanou. Pak by to bylo rádio jiné než ta ostatní. A mohlo by to časem být vynikající rádio. Protože tematicky zprávy nečlení v českých rádiích nikdo. Podrobně se interpretaci různých zahraničních médií nevěnuje také nikdo. A zahraniční problematika obecně má ve většině českých médií pověst tapety ČTK. Výjimky potvrzují pravidlo. Doposud to českým médiím stačí. Každý jsme někdy v menšiněÚdiv u autorů zprávy vyvolává kupodivu zjištění, že 7% vysílání je věnováno francouštině a španělštině. Přitom to je zřejmě nejužitečnější činnost, jakou může ČRo 6 dělat pro všechny, kteří se učí cizím jazykům. Alespoň tehdy, chce-li plnit funkci média opravdu veřejné služby. Současně je to dobrá služba pro turisty v ČR, kdyby ovšem impotentní marketing ČRo dokázal dát o tomto faktu turistům v České republice vědět. Například střízlivou kampaní v letadlech a vlacích, na celnicích a "pointech" turistických informačních služeb, na letišti a v úřadovnách incomingových cestovních kanceláří. Tam všude by jednoduchým skládacím letákem spolu s mapou centra Prahy a základními údaji (linkami první pomoci a policie, adresami a telefony zastupitelských úřadů, předčísly mobilních operátorů, podmínkami městské hromadné dopravy ap.) avizoval vysílání v jednotlivých jazycích. Vkusný shop-in-shop rádia opravdu veřejné služby. Tak jako je tomu běžně v různých městech Evropy. Autoři analýzy si zřejmě neuvědomují, že kuturní odlišnost redaktorů a jejich odlišný civilizační kontext je při poslechu zahraničního zpravodajství na škodu při soustředění se na jazyk a jeho obraty. Za vysílání v cizích jazycích a podporu multietnického soužití naopak ČRo 6 já osobně chválím. Bylo by ale daleko přínosnější, kdyby se ČRo 6 zaměřila daleko více na vlastní pořady v této kategorii, vysílala i pro další menšiny a při vysílání pro Romy se nespokojovala pouze s vysíláním pořadu ČRo 1. Má na víc. Pokud jde o rozvíjení kulturní identity národních a etnických menšin, ČRo 6 vysílá pravidelně pořady přebírané ze stanice ČRo 1 pro slovenskou a romskou menšinu, a na rozdíl od ČRo 1 však věnuje pravidelnou pozornost také německé menšině, ... naproti tomu nabídka ČRo 6 zcela pomíjí polskou a ukrajinskou menšinu.
Za nepřímou podporu rozvoje kulturní identity menšin je možné považovat i některé části přebíraného cizojazyčného vysílání -- především zprávy ČRo 7 vysílané v ruštině, němčině a angličtině. Jen velmi obtížné je interpretovat zařazení zpráv ve francouzštině a španělštině do vysílání ČRo 6 (ve sledovaném vzorku 21 hodin, tj. téměř 7 %). Za předpokladu, že bychom pojali multietnické vysílání jako množinu programu pro národnostní menšiny a cizince trvale žijící na území České republiky, lze opět, stejně jako v případě politického etalonu v první analýze vytvořit etalon národnostní. Zdrojem dat tohoto etalonu byla statistiká ročenka za rok 2002, data byla získána při sčítání lidu, bytů a domů. Vůči datům ČSÚ mám jednu zásadní výhradu, protože nepostihují ilegální migraci, která může dosahovat v případě ruské, vietnamské a ukrajinské migrace až statisíců osob. Pak by samozřejmě menšinový "koláč" vypadal jinak. Statistika ale počítala i s touto opravnou položkou a vytvořila sumu "ostatní a nezjištěno", do které zahrnula 292 tisíc osob. V této kategorii ale platí, že his sun leones, čili s ní nejde dále počítat. 
Samostatnou kapitolou by mohlo být vysílání pro cizince na území České republiky. Je jich zde dost a zbývají jim pouze satelitní televize. Pokud na jejich příjem mají. A nebo rusky psaný týdeník. Poslech čínské státní televize není také v Praze nijak výjimečný. Český rozhlas i Česká televize tyto skupiny gastarbeitrů, většinou tvrdě vykořisťovaných stavební či restaurační lobby, naprosto ignorují. Přitom bez jejich práce se mnoho českých podnikatelů neobejde. Musel jsem se trochu smát, když jsem viděl ve statistické ročence položku "moravská národnost", ke které se přihlásilo 380 tisíc lidí. Tvrdí se, že v Praze už nezbyl jediný Čech, zato Moraváků je zde většina. V roce 1991 se k moravské národnosti přihlásilo dokonce 1 362 313 osob. Pokud je vnímána "moravská národnost" jako "rodná" obec ve které dvacet let nebydlím, pasivní znalost nářečí, občasné pěstování krajových obyčejů, znalost valašskych piesniček, náchylnost k větší konzumaci slivovice či vína, beru to - ale odmítám s tím počítat při menšinovém vysílání ČRo... :))) Už jen proto, že to jsou multietnické vzorce, dokonale asimilované většinovou populací. V případě vína dokonce s nadšením. Velmi vážně bych se ale nad tímto číslem zamyslel v případě hudební dramaturgie celoplošných a regionálních stanic ČRo. Do přehledu se totiž tato kategorie dostala na základě sebedefinice při sčítání lidu, kde otázka byla "otevřená". Znamená to tedy přihlášení se k ethosu moravanství u nezanedbatelného množství lidí, což není z hlediska hudebního tak nezajímavá oblast posluchačů. V přehršli "středního proudu" své zastoupení nemá, i když je folklórní orientace určité části mládeže na vzestupu v rámci "hledání kořenů" v anonymních městech. Tato skupina je navíc velmi snadno popsatelná a definovatelná jako cílová skupina. Silnou podskupinou je v ní křesťanské vyznání, silnou podskupinou je v ní orientace na zemědělství, komunity malých obcí, pospolitost, silnou podskupinou je v ní vztah ke zvířaům, zdravému životnímu stylu a zdravé tradici. A silnou podskupinou je v ní ochota tvrdě pracovat i úcta k práci druhých. Romové a ti druzí Neméně problematickým údajem ze statistických dat je opak předchozího - zjevná nechuť k sebedefinici u občanů romské národnosti. Domnívám se, že 11 748 Romů v České republice je sen všech skinheadů... Podle mého skromného odhadu je počet Romů v ČR třicetkrát až padesátkrát větší. Snaha romských institucí po zvýšení národnostního sebevědomí Romů by si zasluhovala ze strany ČRo daleko profesionálnější přístup. Protože kulturní deprivace a stud za národnost či podobu, která stejně nejde skrýt ani změnit, je živnou půdou pro sociální vyloučení a z něho se rozmáhající ghetoizaci romské populace. Obdobné je to s "národem" Slezanů. Střízlivý odhad osob se šlonskymi kořeny se pohybuje na čtyř- až pětinásobku uváděného počtu. U Slováků pak na dvounásobku hodnot, uváděných statistikou. Zcela pominuta veřejnou službou zůstává národnostní menšina lužických Srbů, po staletí vázána emocionálně na český kulturní a vzdělanostní okruh. Lužickosrbský seminář, dnes okupovaný úředníky Ministerstva školství, je nechtěným pomníkem kdysi upřímného přátelství Čechů a těch nejzápadnějších Slovanů - dnes jako menšina žijících na okraji zájmu institucí v příhraničním území "ossis" části SRN a části území Liberecka. Nicméně "národnostní etalon" vychází z poněkud hrubých sebedefiničních dat dotazníků Sčítání lidu 2001. Je pikantní konstatování autorů analýzy, že ... k tomu je třeba vzít v úvahu skutečnost, že v publicistických pořadech, které byly předmětem analýzy (původní tvorba ČRo 6), zabírá problematika menšin pouze 1,7 %. Tuto skutečnost je možné interpretovat jako přežívající představu, že problematika menšin představuje setrvačně v optice ČRo 6 (a dlužno poznamenat v českých médiích obecně) téma oddělené od světa většiny. Jedná se ovšem o trend obecný (a do značné míry související s nevyjasněným vztahem české většinové společnosti k menšinám, které s ní sdílejí společný životní prostor).
str. 15 Tedy brutálně mechanicky vzato, ČRo 6 plní v oblasti publicistiky pro menšiny dikci vyváženosti pouze z jedné čtvrtiny. Jde to vůbec "plnit z jedné čtvrtiny", a nebo zde platí binární vidění: buď plní úplně, nebo neplní? A to chápeme při výše uvedeném konstatování jako menšinu pouze odlišnou národnost či status cizince s trvalým pobytem... A co jiné menšiny - sexuální, kulturní, náboženské, handicapované občany? Do oblasti menšin se dostali dokonce i lidé, jejichž některý rodič se ani jednou nerozvedl - rozvodovost dosáhla více než šedesáti procent... Omluva "obecnosti trendu" se kterým přistoupili ke konstatování udivující disproporce v publicistickém vysílání autoři analýzy není omluvou, ale obviněním. Pouze ho zapomněli (snad z vrozené ohleduplnosti) zvýraznit... Počet věřících je číslo, jehož validita je odvislá od otázky. Na otázku Věříte v Boha? odpoví ANO jiné množství lidí, než na otázku Jste praktikující věřící ?, případně Jste členem církve ?. Součet členů církví bude řádově menší, než počet věřících, prezentovaný zde z dat Sčítání lidu. I proporce vyznání budou jiné, nezkreslené povrchním vnímáním a kulturní závazností křtu v mládí u katolického ritu. Duchovní rozměr náboženského vysílání ale nejde pominout, má i morální význam. Ztotožnit se s vírou nemusíme, patří ale ke kulturním kořenům evropské civilizace. Znalost rozmanitosti denominací a věrouk neuškodí žádnému, i "vědecky" ateistickému Evropanovi. Znát ještě neznamená uvěřit. Redukce náboženského vysílání na římsko-katolickou či evangelickou problematiku je zjednodušování, které by si ani marxista neměl připustit. Polemičnosti se všechna náboženská vysílání brání a mění se tak ve čtvrthodinky "lásky", ale já osobně za jednu z nejzajímavějších disputací považuji vystoupení Husa před koncilem kostnickým. Schematismus a propagandističnost vysílání a jeho většinová redukce na virtuální bohoslužbu je čertovou službou církvím. Církev jsou věřící a jejich všední život, církev je komunita, společenství. Církve, narozdíl od jejich dosavadní mediální prezentace, jsou ve skutečnosti živým organismem. A příkladem hodným mediálního následování může být třeba dramaturgie tradičních setkávání mladých křesťanů ve francouzském Taizé. Nebo dramaturgie letních brigád mládeže v izraelských kibucech.  
Sebedefinice vyváženostiIvan Štern
Naši zprávaři se samozřejmě díky spolupráci s RFE/RL naučili dělat velmi dobře zprávy, velmi dobře je řadit, řadit je i z hlediska určité důležitosti, formulovat je tak, aby byly maximálně objektivní. Podotýkám maximálně objektivní, neříkám objektivní, protože víme, že dosáhnout objektivity takřka není v lidských silách. Něco jiného je oblast publicistiky. Jak víte dobře, definujeme se jako analyticko publicistická stanice, tzn. těžiště naší činnosti je publicistika a samozřejmě tady narážíme na problematiku vyváženosti. Já bych se u tohoto problému maličko zastavil, a to z toho prostého důvodu, že se velice často setkávám s tím, že pojem vyváženost se definuje tím nejnešťastnějším způsobem, a to tím, který již před mnoha lety ironizoval Jean Paul Sartre, který říkal, že za vyváženost nepovažuje, když 5 minut promluví pan Hitler a potom 5 minut Židé. Já jsem stejného názoru. Na druhé straně asi vím, že tento způsob pojímání vyváženosti, kdy na jedné straně zazní nějaký názor a hned se snažíme sehnat jiný názor, který by jej vyvážil nebo měříme - ten mluvil už tak dlouho, tak ať dáme slovo tomu druhému, protože má přece taky právo promluvit, alespoň stejnou stopáž - je něco, co vzniklo v ranných 90. letech, kdy publicistiku v řadě médií suplovali politici a kdy politiku všedního dne komentovali politici v celé řadě publicistických pořadů. Tehdy to mělo své opodstatnění, protože tehdy politik, demokratický politik byl hrdinou všedního dne. Měli jsme popřevratovou dobu, žili jsme v nějaké euforii. Dnes to opodstatnění nemá a dokonce si myslím, že je naprosto nepřípustné, aby se v pořadu nebo v relaci, která má komentovat politické dění, vůbec vyskytl politik jako subjekt toho pořadu. Objektem samozřejmě ano. Proto si myslím, že pokud budeme dosahovat vyváženosti, pak tím, že se maximálně otevřeme, že se nebudeme bránit zaznění jakéhokoliv názoru, pokud ten názor projeví zájem o to u nás zaznít a pokud samozřejmě bude mít určité profesionální náležitosti. Dokonce si myslím, že lze o vyváženosti mluvit i v situaci, kdy zazní vyhraněný názor a zazní osamoceně a necháme ho zaznít tak, jak je, za předpokladu, že je dobře vyargumentován, protože názor, který je dobře vyargumentován, ve mně jako v posluchači buďto vyvolá přesvědčení a i zdůvodnění, proč s ním souhlasím anebo naopak ve mně evokuje argumenty, proč s ním nemám souhlasit. Takže i takto pojatou publicistiku my budeme považovat za vyváženou. Citace z vystoupení Ivana Šterna na semináři Veřejná služba veveřejnoprávních médiích v Českém Krumlově, 8. a 9. listopadu 2002
Jelikož jsem se s podobným chápáním vyváženosti vysílání ČRo 6 nehodlal spokojit a metodika CEMES FSV UK mi připadala pro politickou analýzu vysílání příliš neuchopitelná, nabídl jsem čtenářům možnost srovnání pomocí frekvenční analýzy jednoho pořadu za jeden rok. Tato analýza se neprotínala s pojetím CEMES, nesnažila se nahlížet na celou stanici, ale jen na výseč jejího programu a na něm ukázat politické preference stanice. Zopakovat lze i na dalších pořadech a jsem přesvědčen, že výsledek bude podobný. Čili šlo o to doplnit jedno ze zjištění CEMES. Nakolik se to podařilo, lze ukázat i na tomto grafu. Zobrazuje četnost výskytu jmen politiků v průběhu jednoho roku. Data jsou seřazena podle politických stran, vzati v úvahu jsou všichni politici parlamentních stran a jejich mluvčí zmínění alespoň jednou, prezident Havel, jeho kacelář a jeho přátelé jsou sumarizováni v položce Hrad. Komunální politici, politici mimo pralalmentní strany a zahraniční diplomaté nejsou do tohoto přehledu zahrnuti.  ZVĚTŠIT V SAMOSTATNÉM OKNĚ [GIF, 161 kB] zdroj: data NEWTON IT, analýza a graf BL 29. 8. 2003 Štěpán Kotrba: Vyváženost ČRo 6? aneb frekvenční analýza jednoho pořadu > Opakování není matka moudrostiČRo 6 vysílá ve všední dny od 7 do 21 hod., tedy 14 hodin. Z toho zhruba dvě hodiny
do deseti hodin dopoledne tvoří reprízy již vysílaných pořadů a dvě hodiny během oběda přebírání pořadů jiných stanic (zejména ČRo 7). Ještě více reprízovaných pořadů je zařazeno během víkendu, kdy by si značná část soustředěných a motivovaných posluchačů mohla na poslech "udělat čas". Podstatné přitom je, že toto "zdvojování"pořadů vysílaných již dříve nebo jinými stanicemi se děje v průběhu denního vysílání (na rozdíl od běžné praxe opakování pořadů v pozdních večerních či nočních hodinách), a často dokonce ve významných či hlavních poslechových časech (7--8 hod. ráno, po 19 hodině večerní). Naproti tomu většina premiér je vysílána v odpoledních časech, kdy je pravděpodobnost dosažitelnosti posluchačů poměrně malá.
Zmíněné pravidelnosti v nabídce premiérových a reprízovaných pořadů lze interpretovat jako rezignaci stanice na oslovení posluchačů v produktivním věku a zaměstnaneckém poměru -- pro něž je i při vysoké motivaci asi největší překážkou, že ČRo 6 vysílá pouze na středních vlnách a končí vysílání ve 21:00. Pokud jde o vlastní pořady, pak -- s výjimkou pořadu Radium -- lze dokonce považovat vysílání ČRo 6 za ukončené již v 19 hod. str. 16 Suché konstatování, ke kterému už není prakticky co dodat. Je to důvod katastrofální poslechovosti ČRo 6 v kostce. Je to programová neschopnost, která má za následek faktickou likvidaci posluchačského potenciálu. Naprosto žádná snaha po zatraktivnění programu, naprosto žádná snaha po fůzích s malými soukromými projekty internetových rádií, naprosto žádná snaha o řešení daného stavu. Program Radium, který nabídla do vysílání internetová redakce ČRo je prvním internetovým rádiem Českého rozhlasu. Je zaměřen na mladé a přitom není plný komerce a "středního proudu". Je ojedinělým pokusem o přísun nových posluchačů i pro ČRo 6. Zasluhoval by si ale daleko masivnější zázemí, které v této podobě mít nemůže. Anonymní publicistika ?Personifikace stanice je samostatným tématem k hloubkovému průzkumu, neboť hlasy, jména a názory, které ta jména prezentují, vypovídají o stanici nejlépe. Ve sledovaném
vzorku publicistiky bylo přes 80 % zpracovaných témat prezentováno jako nepersonifikovaná,
zobecněná témata, a jen necelých 14 % témat bylo zřetelně personifikováno.
Pokud ČRo 6 přistoupí k personifikaci témat, opírá ji především o umělce a představitele politické elity (téměř 80 %), zatímco kategorii "celebrit" téměř nevyužívá (2,5 %) str. 17 Pro vysílání ČRo 6 je mnohem typičtější tzv. názorová publicistika, tedy prezentování
postojů osobností, které nejsou nutně s diskutovanou událostí bezprostředně spjaty, spíše ji
hodnotí z nadhledu a z různých úhlů pohledu.
str. 22 Pražský důchodce s vysokoškolským vzdělánímTato definice posluchače ČRo 6 je dalším zjištěním, ve kterém se liší realita od fikce, předkládané nám stanicí. Nechtěný vtip se povedl Ivanu Šternovi, když mi nedávno vytýkal neznalost internetových stránek ČRo 6. Je vidět, že i šéfredaktor může mít v něčem mezery...  Definice důchodce jako primární cílové skupiny by mi ani nevadila, kdyby respektovala daleko více kulturní i politická specifika této velké množiny občanů. A ta množina je opravdu velká. Číselně vyjádřeno pobírá některou z forem důchodu v České republice 2,5 milionu lidí. Jsou to nejvěrnější i nejskromnější posluchači. Mají většinou konzervativní životní postoje, rozumějí racionální argumentaci a rádio či televize jsou mnohdy jejich jedinými pojítky se světem. Rádio jim nahrazuje v jejich osamělém stáří společníka (či společnici), kulturní dům, hostinec či klub. Mnohdy jsou na jeho poslechu závislí. V Českém rozhlase byl kdysi dávno velmi oblíbený pořad, který přežil více než třicet let. Jmenoval se A léta běží, vážení. Nezaškodí se někdy vrátit do historie pro poučení. A nebo se zeptat přímo posluchačů samých. V mnoha domácnostech osamělých seniorů je hlas z étéru i prostředkem zahnání úzkosti či strachu z jinak prázdného bytu. Tato skupina má ale velmi specifické kulturní i vzdělávací potřeby, nesnáší "štvavé vysílání", je obecně smířlivější a do značné míry sociálně orientovaná až rovnostářská. Při výši jejich důchodu není divu... Touží poznat cizí země či památky, dozvědět se něco nového, poslechnout si slovo moudrých lidí. Má ráda literaturu. Nevadí jí polemický názor, pokud je podložen argumenty. Mluvené slovo jí vyhovuje, archivní hudba bez přílišných nároků na technickou kvalitu též - střední vlny jí nedělají problém díky vybavení přijímači z "lepších dob". Komplexnímu programovému bloku média veřejné služby by takto primárně orientovaná stanice slušela nejvíce. Stanice Vltava by alespoň mohla opustit část programového bloku a omladit tak své posluchače, pro něž není v dané chvíli zajímavá. Pro ostatní komerční vysílání není tento posluchačský segment přínosný jako primární skupina kvůli malé kupní síle, nárokům na pomalejší střih, klidné předěly a odmítání všudypřítomné reklamy. Pro veřejnorpávní Rádio inteligentního dialogu je tento segment zárukou stabilní posluchačské obce i uspokojení z práce. Zvláště když část stávajících redaktorů do důchodového věku míří či už v něm je. 3.3.1. Posluchači ČRo 6
ČRo 6 je podle sebeprezentační definice na internetové stránce Českého rozhlasu určen posluchačům v produktivním věku a s vyšším vzděláním, kteří "preferují seriózní informace, kteří se zajímají o dění nejen na naší politické scéně, a kterým není lhostejný osud naší země".
Přitom z programového schématu a časového rozvržení lze usoudit, že ČRo 6 nemá zájem o posluchače v čase oběda (viz výše) a posluchače podvečerní a večerní, kdy je vysílání zacíleno na cizojazyčné menšiny. Taktéž posluchači časně dopolední se dočkají převážně pouze repríz starších pořadů, a nejsou tedy preferováni. Koho tedy ČRo 6 skutečně oslovuje? Z dostupných výzkumů Mediaprojektu poskytnutých zadavatelem vyplývá, že reálným posluchačem ČRo 6 je spíše důchodce (muž starší 60 let) s vysokoškolským vzděláním, ze středních Čech (z Prahy, případně z jiného města ČR nad 100 tisíc obyvatel). Tyto charakteristiky lze na základě dostupných zdrojů považovat za konstantní. str. 19 Když uslyším něco jiného, než chci - aneb chaos v redakciPoskytnutý materiál prokázal, že opakujícím se nedostatkem ČRo 6 je -- při srovnání
inzerovaného denního programu a reálně odvysílaného programu -- v případě cizojazyčného
vysílání zásadní nekorespondence nabízeného jazyka a času s reálně odvysílaným jazykem v
daném čase (v prvním týdnu vysílání figurovala tato disproporce každý den!). Další změny jsou již jen dílčí, kupř. vzájemné prohození vysílacích časů pořadů "Svět
viděný internetem" a "Horizonty", příp. "Hovory po telefonu" či "Osobnosti evropské
politické scény", taktéž "SOVA" a další (1.10., 2.10., 4.10., 7.10., 6.1., 10.1., 11.1).
V několika případech došlo k záměně inzerovaného pořadu zcela jiným reálně odvysílaným
(5.10, 6.1., 11.1). str. 20 Jinak, než jsem stav vysílání s chybami nazval já, nazvat snad ani nejde. S touto částí zprávy bude pro redakci asi velmi obtížné JAKKOLIV polemizovat. Více než analýze se totiž podobá stížnosti. Samostatnou kapitolou spinu autorů analýzy je datová příloha, nabízející pohled na čísla, která byla zkoumána a analyzována. Předně je s podivem, že tabulky postrádají vysvětlivky, z popisek není jasné, která tabulka se vztahuje k čemu (chybí jednoznačné určení základu pro výpočet. Teprve při podrobnějším zkoumání se dozvíme, že základem bylo 1064 jednotlivých entit, z čehož bylo 844 "zpravodajských" a 291 publicistických. Že nesedí součet? Zřejmě byly některé příspěvky publicistickým zpravodajstvím... Jen tak mimochodem a bez jakékoliv vysvětlivky se dozvíme, že 19% publicistických pořadů nebylo vůbec klasifikováno (sledováno), dalších 5% nešlo rozdělit na domácí a zahraniční a 28% procent publicistiky zařadili autoři do kolonky "jiné". Do publicistiky byl dokonce zařazen (a správně) i přehled tisku a komentáře "ke zprávám". Bohužel u těchto údajů chybí bližší členění, a tak se nedozvídáme, k čemu tyto entity patří. Zda se věnovaly zahraničí a nebo domácím tématům, zda komentovaly sportovní výsledky nebo pomlouvaly politiky. Takže obsahově neklasifikovaných dat je ve vzorku plných 42%... U zpravodajství je teritoriální členění také divoké. Tam autoři "nesledovali" plných 34% pořadů a nešlo určit teritorium u 3,4%. Výsledky tak určovali s nepřesností více než třetinovou - chybělo jim 307 příspěvků, což je 36,4%. Metodika hodná profesionálů, neb "přesnou" analýzu postavili autoři na nepřesných datech. A i z těchto dvou třetin dostupných údajů jim vyšly ty správné závěry... Odůvodněním vysoké míry nesledovatelnosti vysílání ČRo 6 a vysvětlením nesrovnalostí či metodiky, obvyklým to postupem u výzkumů CVVM a jiných "opravdových" sociologů, se autoři CEMES příliš nezabývali. Tristní a nebo obdivuhodné. Téměř jako vysílání ČRo 6 či spokojenost Rady Českého rozhlasu, která se s výsledkem analýzy spokojila a bez problému jej zaplatila. Dokonce nechtěla od autorů ani elektronicky zpracovaná primární data. Dostala tak zprávu bez vstupních údajů, tudíž neprověřitelnou a prakticky nekritizovatelnou. Analýza chybovosti či "nesledovatelnosti" kódování vstupních dat by vydala na minimálně stejný rozsah, jako analýza vysílání. Poznámka namísto závěruZ těch "tvrdých dat", přiložených k "analýze" jsem pro čtenáře Britských listů připravil dva "koláče" tematického členění zpravodajství a publicistiky ČRo 6. Pro větší přehlednost, neb v sáhodlouhých tabulkách aby se pes vyznal. Jedinou změnu jsem v nich učinil: vybarvil jsem všechna politická témata (ekonomika, legislativa, politika, armáda, média ap.) červeně a všechny katastrofy černě. Environmentální témata (kultura, ekologie) pak zeleně. Ostatní grafy jsou zpracovány podle dat ze serveru ČSÚ. Z výsledků dat analýzy CEMES vyplývá i přes chybějící "nesledovaná" data - chybějící vlastní, nepřevzatá témata občanské společnosti, chybějící pluralita názorů, je zjevná političnost až přepolitizovanost stanice ve zpravodajství i publicistice, v tom prvním i značná manipulativnost - minimálně v deformaci tematické. Což spolu s přehledem autorů sledovaných pořadů, který připravili autoři analýzy jako jednu z tabulek (dokonce se zcela nesmyslným interním kódem), vychází většinově jako To pravé manipulativní rádio... Vaše rádio. |
