Teď už ani svou osobní výškou nemají Američané primát. V průměru mužské výšky vedou Dánové (se 182,9 cm), následováni Nory a Němci (se 180,3 cm). Američané jsou až na 4. místě, se 177,8 cm. (Podle AP a Social Sciences Quarterly.)

Pokud jde o rozpočet "na obranu" (jak se paušálně píše na celém světě), stále ve světových statistikách vynakládají nejvíc Spojené státy. Na rok 2006 se pro USA uvádělo přes 290 miliard dolarů, tedy víc než pro následujících dalších devět států dohromady (celkem "pouhých" 233 miliard). Druhé Rusko v té statistice vykazovalo 44 miliard (v dolarech) a osmá Čína "jenom" 17 miliard. Kdo jiný by si mohl v současném světě dovolit vyvézt především do Iráku a menší měrou do Afghánistánu plnou čtvrtinu pozemních dopravních prostředků a celou pětinu helikoptér vlastní armády (podle Government Accountability Office)? Letos se ale prý Čína vyrovná se Spojenými státy alespoň ve znečišťování ovzduší; plnými 25 %. Přitom je Čína světově největším držitelem deviz (přímo nejvíce v dolarech!); podle čísel z konce června 2007 Čína disponuje 1 333 miliardami dolarů! I takto se "něžně" ukazuje, jak se USA stávají stále více závislými na zboží z Číny a Čína výrobcem a dodavatelem do celého současného světa. (Dováží se toho do ČR z Číny málo?)

Málokdo se asi ptá na to, proč se bude nákladně převážet zřejmě nikoli špičkové zařízení z Marshallových ostrovů do ČR. Už 13. 4. naše "Právo" zveřejnilo údaje mluvčího americké Agentury pro raketovou obranu Ricka Lehnera, podle nichž výchozí výdaje na základny ve střední Evropě se cudně pohybovaly pro začátek na 275 milionech dolarů a pak měly dále šplhat na 550 milionů. 26. 7. "iDNES" mělo počáteční sumu již na 310 milionech dolarů a v závěru uvádělo, že by se celková suma mohla vyšplhat -- že by jako ten mrakodrap v Dubai? -- až na 3,5 miliardy dolarů -- 12-krát tolik, než je ten původně plánovaný počinek u nás. Kam mají vůbec tyhle další "prachy" jít?! Kdo to vůbec ví?

Chladnou hlavu především. Nezapomeňme, že v obou světových válkách 20. století by bylo pro Evropu bez USA problematické zvítězit nad agresory. Asi je nám jasné, že náš svět není nikterak zakonzervován, pokud jde o hospodářské, politické, sociální a kulturní vztahy, o nečekaných náhlých zvratech nemluvě. (Nechci malovat čerta na zeď, ale všelicos se nyní může stát třeba v neklidném Pákistánu. Tamní fundamentalisté by se mohli dostat po případném převratu "zítra" k atomovým zbraním.) S čím vším zatím američtí vojenští stratégové počítají, nikdo z nás ovšem neví. A nečekejme, že se to bude vytrubovat.

Kromě různých viditelných rizik s transferem nikoli již špičkového zařízení z Marshallových ostrovů do ČR a jeho případnou montáží u nás počítejme s tím, že přijatelnou -- kvalifikovanou, vyčerpávající a konkrétní -- odpověď na průvodní i následné problémy tu žádné případné referendum nepodá. Promluví odborníci alespoň o míře účelnosti vynaložení těch finančních prostředků, o racionálnosti chystaného nákladného transferu samotného radaru, o bezpečnostních a zdravotních rizicích rovněž mluvě? Neboť naši politikové si zatím chtějí hrát na kaskadéry, ale bez odpovídajícího výcviku a elegance, a na účet svých voličů jako nedobrovolných "diváků". I kdyby bylo už i NATO v tomto chystaném obranném projektu angažováno, kdo z nás ví nejen, oč vůbec zatím teď v těch plánech kolem radaru jde, ale také oč má výhledově jít pro další naši existenci jako lidí, kteří by se mohli s důvěrou dívat do budoucna? Nejde jen o obyvatele Brd. Nejde ani o relevanci případného referenda. Nejde ani jen o důvěryhodnost mezinárodně-politických vazeb ČR na USA.

Žijeme ovšem ve světě, jehož sociálně-politická tektonika probíhá nejednou katastroficky, aniž se kapitáni světové i domácí politiky valně starají o to, jaké oběti to stálo. A teď jsme se náhodou -- byvše si jisti neotřesitelností svého bydla -- dostali na seismicky zřejmě zlomové místo. Aniž přiměřeně víme, kdy a jak co nás může ohrozit. Rozhodně nás nemůže uklidnit, že mír na zeměkouli je nedělitelný. Denně se střílí, denně krvácejí nevinné oběti. Svět má v genech boj o moc. Jakmile vznikly státy, také boj o hegemonii začal probíhat ve velkém. USA jsou vojensko-politicky hegemonem našeho současného světa. Dynamismus Číny a Indie zatím nebyl do této složité sítě přiměřeně zakalkulován. Nemůže tu jít ani jen o postavení Ruska nebo budoucnost totalitních režimů v současném světě. Boj s terorismem je také stále svízelnější, přes dílčí úspěchy. I když některé problémy vypadají jako na první pohled už skýtající schůdné řešení, některé úlohy jsou kupodivu nejen algoritmicky neřešitelné. Nechci malovat čerta na zeď: Nemá se to taky týkat radarové základny v Brdech? --- Babo, raď?! (Čtenáři, vrať se aspoň ke čtvrtému a pátému odstavci.)