Pohrobka Pecháčkovy "Svobodné Evropy" poslouchá totiž stále méně lidí. Oproti minulému roku klesla týdenní poslechovost (WR) z 120 000 posluchačů na nejnovější minimum v dějinách tohoto rádia - 32 000 posluchačů týdně. V minulém období to bylo 39 000. Setrvalý pokles, který Britské listy naposledy analyzovaly 18. 8. 2003 v článku Kolik peněz si může ještě dovolit Český rozhlas vyhodit "do éteru", potvrdil nejnovější průzkum Mediaprojektu, sestavovaný s pomocí 15 000 respondentů. Podle tohoto průzkumu byla poslechovost celoplošné středovlnné stanice ČRo 6 v klouzavém průměru druhého a třetího čtvrtletí 2003 pouhých 32 000 posluchačů týdně (to je ovšem tzv. týdenní "reach" - dosah čili počet posluchačů, kteří si někdy během daného intervalu (den, týden) na nějakou dobu stanici pustí). Denní reach je pouze 22 000 posluchačů. Z toho je zřejmé, že poslech jednotlivých pořadů je ještě daleko menší, odhadem zřejmě jen několik tisíc posluchačů.

Změna k lepšímu stále nenastala, stanice nezměnila ve svém chování nic. A to se poslechovost vydala po té nejoptimističtější křivce, jejíž "dno" je v 20 000 posluchačích denně a perspektiva minimálního vzestupu až na jaře 2004. Jediný Radko Kubičko jako Don Quijote bojuje o posluchače a snaží se přenést do "šestky" (opatrně) meta-mediální debaty. Ty se ale hodí daleko více na specializované internetové stránky, neboť tato diskuze o diskuzi v médiích zajímá pár stovek odborníků a mediálních šťouralů, kteří si své názory vyměňují buď na serverech RadioTV, Česká média (se kterým ČRo 6 spolupracuje), či na Louči Milana Šmída, případně v Britských listech.

Co chtít od stanice, kde o společenském rozměru ruské proměny medituje Falk Bomsdorf, ředitel pobočky Nadace Friedricha Neumanna (FDP) v Moskvě, či o dějinách politického myšlení ve východní a střední Evropě se mluví jako o Pokání a oběti... Co říci Jiřímu Ješovi, který se stále hnípe v tématu bývalého poradce Miloše Zemana Šloufa a nazývá ho symbolem jedné epochy české politiky? A co říci Petru Příhodovi, který se zabývá fiktivním problémem Centra proti vyhánění, prosazovaného dnes už pouze CSU, mnichovskými politiky a sudetoněmeckou mluvčí Erikou Steinbach? Nazval svůj příspěvek Ohrožení vlastním provincialismem. To Martin Dvořák jako "embedded" reportér nikoho nenechá na pochybách, na čí straně v Iráku stojí. "Bremer nám nejdříve vyřídil pěkné pozdravení osobně od prezidenta Bushe, který nám prý vzkazuje, že jsme všichni hrdinové, " tvrdí tento "zvláštní" zpravodaj ČRo 6 z Iráku a myslí to smrtelně vážně...

Pokud nechce být vedení ČRo obviňováno z plýtvání penězi, nezbývá než vysílání ve stávající podobě zrušit a střední vlnu využít jinak do té doby, než i na ni usadí digitální vysílání. Prozatím stačí začít dělat už konečně rádio veřejné služby. "Šestka" pod Šternem a se stávajícím "militatntním" redakčním obsazením je neštěstí, neboť obhajovat jednostranně orientované monotónní vysílání do zdi a zároveň žádat po poslancích navýšení koncesionářských poplatků nelze. Nebo lze, ale neúspěšně. Pokud to ještě Václavu Kasíkovi nikdo neřekl, protože se domnívá, že na to musí přece přijít sám, tak to říkám já. Protože o analytické předvídavosti ředitele ČRo vím své.