Ivan Štern se domnívá, že článek stanici hodnotí prismatem jednoho pořadu. To není pravda a šéfredaktor ČRo 6 to musí vědět, pokud umí číst... Ivan Štern pouze použil jednu ze základních propagandistických metod - metodu nepravdivé teze, proti které je obrana jednoduchá. Článek vychází z dat, která naštěstí Ivan Štern nemůže ovlivnit a která hovoří strohou řečí čísel. Hovoří o neúspěchu ČRo 6. Hovoří o odmítnutí současné podoby stanice. Hovoří o nenalezené identitě. Na tomto základě pak článek rozvíjí možné příčiny tristního stavu, jak je vidí autor. Snaží se nalézt a napovědět Ivanu Šternovi i konstruktivní cesty k řešení, které by nemusely znamenat likvidaci stanice. Čulíkova kritická analýza práce Jana Urbana je zmíněna pouze v jedné větě. O žádném prizmatu není v mém článku ani slovo.

Štern se brání přízrakům, které si sám vymyslel, jen proto, aby se nemusel podívat kruté pravdě do očí.

Ale nešť. Buďme k ubohému šéfredaktorovi velkorysí.

Podívejme se ale, o jaké šíři názorů hovoří internetové stránky stanice, což je jediné prostředí, do kterého lze přímo odkazovat, aniž bychom museli citovat tuny přepisů celého vysílání, které máme k dispozici v archivu NEWTON IT. Jelikož je internetový portál obrazem-o-sobě, který si stanice vytváří sama, měl by být stejně vyvážený a reprezentativní, jako její vysílání. Vyjděme z této (samozřejmě zaokrouhlující) teze. Jaká je k 18. srpnu 2003 Šternova "Svobodka" na internetu?

Všimněme si nejdříve komentářů:

V článku Postihování rasově motivovaných činů se jeho autor Ondřej Konrád omezuje na konstatování faktů případu Marka Poláka, v nichž vychází ze zprávy ČTK a již dříve sdělených podrobností. Komentář, jakých najdete dvanáct do tuctu. Kontakt s poškozeným žádný. Kontakt s odborníky na extremismus žádný. Kontakt s policií žádný. Kontakt se soudci tohoto případu žádný. Kontakt s vládním zmocněncem žádný. Kontakt se zástupci Romů žádný. Autor v závěru dedukuje lhostejnost všech politiků, aniž by pro to přinesl jediný důkaz. Končí tím, že jeden z křiklavých případů rasistického násilí, který okamžitou politickou odezvu vyvolal, "...stejně zaváněl jen prázdným divadlem pro vesměs lhostejnou veřejnost". Hodnocení? Povrchní, lhostejný komentář, nesnažící se o hlubší pohled, s beznadějně vyznívající demagogií na závěr.

Komentář Martina Schulze Zdravý nemocný (prezident) rozvíjí rozsáhlé spekulace okolo hradního PR nad banalitou prezidentovy "dehydratační lapálie". Srovnání kvality informací o onemocnění Václava Klause s informacemi o tomtéž, týkající se Václava Havla vyznívá dost křečovitě. Hodnocení? Řemeslně zvládnuté škodolibé pošklebování bez podstatné informace. Typický okurkový materiál.

Konec politických prázdnin v Německu autora Rudolfa Ströbingera je řemeslně kvalitně odvedenou, politicky neutrální souhrnou zprávou. Komentář to není. Autor svůj názor nevyjadřuje. Rudolf Ströbinger je publicista a spisovatel blízký německé CDU, člen české Obce spsovatelů je zároveň signatářem petice Stop nacionalismu, mající v dubnu 2002 přesvědčit české poslance, aby odmítli "demonstraci falešné národní jednoty" při diskuzi a formulaci jednoznačného stanoviska k Benešovým dekretům. Publikuje v českém a slovenském tisku.

Svět viděný internetem Jany Šmídové je kvalitní sběrný přehled zajímavostí z tisku.

Ukázkou nevyváženosti je ale rozhovor Jany Šmídové O volbě ústavních soudců ze Studia STOP. Jako Hosty si redaktorka ČRo 6 vybrala komentátora týdeníku Respekt Erika Taberyho, bývalého ústavního soudce profesora Vojtěcha Cepla, předsedu mandátového a imunitního výboru Senátu Jana Hadravu (US-DEU), senátora Richarda Falbra (ČSSD), tajemníka prezidenta Klause Ladislava Jakla, advokátku Kláru Samkovou-Veselou, odmítnutou Senátem na post ústavní soudkyně (dříve ODS). V jinak pravo-pravé diskuzi dostal jediný zástupce koalice, senátor Falbr příležitost dvakrát a to k pronesení 4 vět (122 slov, 674 znaků). Podílel se na diskuzi z 2 %... Přepis pořadu má totiž celkem 35 100 znaků. Vojtěch Cepl hovořil 23x, Erich Tabery 10x, Ladislav Jakl 8x, Jan Hadrava 8x, Klára Samková -Veselá 2x...

O kvalitě pořadu svědčí nejlépe neredigovaný přepis diskuzního příspěvku novináře, komentátora Respektu, Erika Taberyho:

Řečnění bývalého ústavního soudce na téma budoucích ústavních soudců a jejich přínosu světu si ale musíte přečíst sami. Propagandističnost pořadu tak lépe vynikne... Sebelepší popis nenahradí autentický transkript pořadu, včetně inteligentních dotazů moderátorky:

O potížích firem Václava Fischera je další pořad Studia STOP Problémy kolem cestovních kanceláří. Jeho autor Petr Hartman se snažil. Vyzpovídal všechny, kteří k tématu mohli něco říci, včetně těch, kteří k němu co říci neměli a přesto mluvili, jen Václava Fischera či jeho managementu se na jejich pohled nezeptal nikdo. Vyváženost jako hrom... Před mikrofonem se vystřídali Blažena Křížová, ředitelka Odboru realizace a rozvoje cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj, Oldřich Freidinger, tajemník Asociace cestovních kanceláří České republiky, Michael Neuwirth, předseda Grémia poolu pro pojištění, záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří, hlavní ekonom Československé obchodní banky Martin Kupka, Michael Roztok z "investiční banky" Winsche Investors, Ladislav Havel, prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Výsledek diskuze? Nechme mluvit moderátora:

Tím ve zkratce vyjádřil moderátor nejen pozici stanice, ale i její lhostejnost k realitě a posluchačům. Liberální postoj, který je ještě v roce 2003 přesvědčen, že rozdíl mezi čistými a špinavými penězi je nezjistitelný a že trh vyřeší svou neviditelnou rukou i váš případný návrat z dovolené s krachující cestovní kanceláří. O právu spotřebitele nic neuslyšíte. O jistotách občana nic neuslyšíte. O zárukách a dozoru bank také nic neuslyšíte. Prostě, milí občané, jste nám putna... Jeďte si kam chcete a s kým chcete.

A to jsou všechny příspěvky, které uvádí Český rozhlas 6 alespoň titulkem a perexem dne 18. 8. 2003. Týdení archiv pořadu Názory a argumenty si můžete vyslechnout jako audionahrávku, čtyři díly Zápisků ze současného Iráku od Martian Dvořáka naleznete jako zvláštní téma. Annonce starších komentářů a rozhovorů nikoho nenechá na pochybách, jaké deníky redaktoři čtou a jaké názory komentátoři mají. Což o to, v tom problém není. Problém je v tom, že ty názory jsou si podobné jak vejce vejci. A výjimky se nedohledáte, ani když listujete archivem hodně hluboko.

A v tom je ta potíž Šternova vidění pravo-pravé občanské společnosti.

Za zmínku stojí i odkazy na "partnerská" tištěná média, jejichž anoncování tvoří část programu ČRo 6. Najdete zde odkazy na 12 příspěvků z Die Zeit, dva příspěvky z Listů, tři z revue Proglas, pět článků z revue Prostor, pět článků z revue Přítomnost, pět článků z revue Střední Evropa a pět článků z dalších zahraničních médií. Nic víc. V ČRo 6 mají Die Zeit jako hlavní povinnou četbu a neznají jiná zahraniční média? Nebo čemu vděčí čtenáři internetových stránek stanice za tento opravdu reprezentativní výběr? V České republice vychází daleko více magazínů, novin, revuí a dalších tiskovin, řada malonákladových médií se pod tlakem ekonomické reality přesunula na internet... Stojí také za pozornost. Ale ČRo 6 si vybírá. Škoda že nikdo netuší, podle jakého klíče.

Přeci jen ale existuje někdo, kdo to tuší už dlouho. Britské listy tuší také. Tušit a vědět jsou ale dvě různé věci. Vědět znamená mít nikoliv nahodilou analýzu opírající se o monitor náhodně vybraných dnů, ale mít kontinuální analýzu za časový úsek, postihující celé vysílání. Rada Českého rozhlasu si v loňském roce nechala zpracovat takto obsáhlou studii vysílání ČRo 6 od Centra pro mediální studia fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Rada a generální ředitel už vědí. L. Čábelová, J. Jirák, J. Končelík (vedoucí týmu), J. Kryšpínová, V. Nečas, E. Šádová a další provedli Analýzu vysílání Českého rozhlasu 6, kterou následně předali Radě. Ačkoliv ji Rada zaplatila z veřejnoprávních prostředků, nedostala práva ke zveřejnění, což je velmi podivné. Podle předsedy Rady Seemanna nejde přitom o snahu utajit kritický obsah, neboť Rada souhlasila se zveřejněním. CEMES si však vyhradil právo publikovat studii sám. Dodnes tak neučinil. Na stránce CEMESu analýzu nenajdete. Přepis diskuze či shrnutí obsahu a zjištění nenajdete doposud ani na stránkách Rady ČRo, ani na stránkách CEMES.

Jediná dvě sdělení - usnesení o zadání a usnesení Rady ČRo o akceptaci studie jsou příliš strohá a úřednická, než aby z nich bylo lze jednoduše vyčíst, jaký byl závěr a doporučení odborné studie. Stačí ale, že Rada požádala Karlovu univerzitu o zhodnocení potřebnosti stanice. Stačí, že Rada po rozsáhlé diskuzi doporučila řediteli Kasíkovi orientovat práci stanice tak, aby předpokládané cíle plnila. Čili úkol v mezích pravomocí Rady sloužící ke změně stavu, kdy předpokládané cíle, vyplývající ze zákona, plněny nebyly... Podle mého názoru nejsou plněny dodnes.

A ten, kdo je - bohužel - mimo mísu, je Ivan Štern.

Oprava: Omylem jsem změnil křestní jméno šéfredaktora ČRo 6. Po upozornění čtenářů jsem text uvedl do shody s realitou a tímto jim děkuji za pozorné čtení.