Pecháček má ke stejnému datu odejít ze své soukromé firmy, nazvané Rádio Svobodná Evropa do americké instituce, vysílající do celé řady zemí a sídlící dosud v bývalé budově Federálního shromáždění, RFE/RL.

Za těchto okolností se bude muset Český rozhlas rozhodnout. Zda zažádat o doplněk licence a vysílání ČRo6/RSE (s poslechovostí blížící se statistické chybě) dotovat nemalými částkami v době, kdy je postaven před úkol, plynoucí mu ze zákona - rozvíjet krajské redakce a nastupující digitální vysílání.

V této souvislosti má prozatím dojít pouze k značným změnám v programu "zbytkového" ČRo6, část vysílání se má zaměřit na vysílání pro menšiny a mládež (doposud nerealizovaný okruh ČRo 8). Otázkou zůstává, zda si bude novou identitu hledat ČRo 6 pod starým názvem Rádio Svobodná Evropa, nebo zda změna image bude komplexnější a odvážnější.

Pochybujeme, že by promluvy stávající "intelektuální elity" stanice ladily s novými cílovými skupinami. Mladí lidé již dávno ve svobodné Evropě žijí (především díky svobodnému šíření informací po internetu) a svůj poslechový vkus mají naprosto odlišný, než pamětníci mnichovské Svobodné Evropy, s kterou stejně mělo Pecháčkovo soukromé "Rádio Svobodná Evropa" ve veřejnoprávním rozhlase jen relativně málo společného. Vysílání pro menšiny s názvem Svobodná Evropa by po nedávných událostech na letišti Heathrow a Praha-Ruzyně bylo spíše výsměchem...

Svobodná Evropa má tedy dvě možnosti: zůstat manipulativně jednostrannou stanicí, která bude vysílat "do zdi", neboť si její posluchači "svobodně" vyberou konkurenci, anebo se vydat cestou opravdu svobodné Evropy - cestou dialogu všech se všemi. To by ovšem musela umět praktikovat nezávislou žurnalistiku, padni komu padni. RSE se mnohokrát zdiskreditovala neotevřeným postojem, nejspektakulárněji v poslední době zejména nekritickou podporou loňské televizní rebelie neumětelů v ČT, kde údajně nezávislí novináři jako Lída Rakušanová měli vlastní pořady. V poslední době bylo možno na jejích vlnách slyšet takové pořady, že kdyby se přeložily do angličtiny a předložily členům amerického Kongresu, který snad znovu Pecháčkovu RSE do určité míry financoval, trefil by je šlak. Je to škoda. Dosavadní RSE mělo šanci, jak vytvořit opravdu dobré, průrazné, investigativní neázvislé rádio západního typu, inteligentní stanici, kterou by lidé poslouchali, protože by hájila jejich zájmy a přinášela by nové, objevné informace. Bohužel, nestalo se. Pavel Pecháček na to neměl - byl to spíš "koňský handlíř", dohadující se tajně a po straně o výhodách, než člověk, schopný nezávislé novinářské práce. (I nyní je významné, že ho po selhání v pražském rozhlase zřejmě existenčně "zachraňují" kamarádi z Ameriky.) Na takovou práci chybí odvaha i intelektuální vybavení bohužel většině redakce dosavadní Svobodné Evropy.