18. 8. 2003
Kolik peněz si může ještě dovolit Český rozhlas vyhodit "do éteru"Český rozhlas 6, pohrobka Pecháčkovy "Svobodné Evropy", poslouchá stále méně lidí. Oproti stejnému období minulého roku klesla týdenní poslechovost (WR) z 120 000 posluchačů na 39 000. Údaje, které Britské listy očekávaly už před rokem, definitivně potvrdil průzkum Mediaprojekt, sestavovaný s pomocí 15 000 respondentů. Podle Mediaprojektu byla poslechovost celoplošné středovlnné stanice ČRo 6 v prvním a druhém čtvrtletí 2003 pouhých 39 000 posluchačů týdně, ačkoliv před rokem to bylo ještě 129 000 posluchačů týdně (to je ovšem tzv. týdenní "reach" - dosah čili počet posluchačů, kteří si někdy během daného internvalu (den, týden) na nějakou dobu stanici pustí; vyplývá z toho, že poslech jednotlivých pořadů je ještě daleko menší, odhadem zřejmě jen několik tisíc posluchačů. Roční náklady na provoz ČRo 6 jsou přitom obrovské - 60 milionů. |
Z tabulky, vytvořené na základě veřejně přístupných dat Mediaprojektu, vyplývá dlouhodobý a a velmi obtížně odvratitelný vývoj poslechovosti stanice. Scénáře vývoje v nejoptimističtějším pohledu dávají možnost zastavit pád za půl roku, v nejpesimističtějším pohledu pak ukazují neodvratný konec, spočívající ve vysílání do zdi. Snaha Jana Šterna je opatrná, nekoncepční a bezradně stojící před nutností hloubkově analyzovat neustále přežívající pravicově konzervativní propagandistický tón stanice, vyvodit personální důsledky a propustit více než polovinu redaktorů. Programové schéma pak drasticky obměnit a nalézt nové cílové skupiny. Stanici je též nutno přejmenovat, aby získala novou, sdělnou identitu. To vše lze. Předpokládá to ale kvalifikovanou rozhodnost vedení ČRo. Předpokládá to ale také a především rozhodnost a koncepci samotného šéfredaktora Jana Šterna. Nehodlá-li vyhodit největší pravicové propagandisty, musí je alespoň usadit do tvrdě konfliktního a konkurenčního prostředí "kontrapropagandy". Nesmí udržovat "pařeništní pohodu" v redakci. Čím více a čím zásadnějších názorových střetů mezi jednotlivými redaktory a autory nastane, tím lépe. Znamená to hledat ve vodách, do kterých se doposud Jan Štern nikdy "nenamočil" a nerozpakovat se ani před tématy a lidmi, kteří jsou v "zavedených" novinách "na indexu". Znamená to aktivně a iniciativně hledat menšiny. Sexuální, politické, etnické i kulturní. Protože rádio pro minority či rádo pro občanskou společnost je jediným projektem, který je kompatibilní jak se středovlnnou frekvencí, s veřejnou službou, tak i s požadavkem na rozšíření sledovanosti. Alespoň pro nejbližší dobu. Od šéfredaktora to chce probuzení z letargie a následnou "zoufalou odvahu k činu". Schopnost začít od nuly a poskytnout několika desítkám předem vytipovaných lidí kurs rozhlasové žurnalistiky tak, aby neudržoval nynější monopoly. Lidé se mohou rodit s talentem, ale nerodí se (zvláště v dlouholetém mediálně monopolním prostředí) s řemeslnou zručností. Řemeslu se musí naučit. Musí mít perspektivu, že když se mu budou učit, své znalosti i své odlišné názory uplatní. Od šéfredaktora to chce schopnost přesvědčit ty inteligentní dosavadní spolupracovníky, že přežijí pouze tehdy, když své vlastní stranictví budou konfrontovat se stranictvím druhých. Že názor redakce neexistuje. Že loajalita má své přesně definované meze. Pak může vzniknout konfliktní, ale tvůrčí prostředí politicky nekorektního rádia, kde nic nebude zakázáno a nikdo si ale také nebude jist svým monopolem. Parlament komentátorů. Vzniknou ostré střety koalice a opozice, vzniknou i ad hoc koalice k jednotlivým tématům, rotační princip v moderování diskuse (znalost a akceptace rolí - např. role neutrálního moderátora dvou znesvářených stran). Vznikne rozsáhlé společenství spolupracovníků a odborných konzultantů ze všech stran politického spektra. Nic nesmí být tabu. Protože tabu je mýtus uklidňujících lží. Absence tabu je provokujcí a je i iritující "mainstream". Politicky nekorektní rádio láká i dráždí. Konflikt názorů v Rádiu ulice provokuje posluchače i politické oponenty. Neexistuje hloupá otázka, neexistuje ale ani hloupá odpověď. Většina občanů nemá profesionální, konzistentní "vědecké" odpovědi na řadu společenských témat. A přesto na základě takto neúplného informačního a znalostního zázemí realizují svá občanská práva - volí a tím spoluurčují budoucnost. Cožpak diskuze PRO nebo PROTI jaderné energetice není ve valné většině stejně iracionální jako spor o existenci či neexistenci Boží? Cožpak demagogická debata o okamžiku "počátku lidského života" ve vztahu k "přerušení těhotenství" má racionální, vědecké vyústění? Přesto obě tato konfliktní společenská témata ovlivňují vztah společnosti k zákaldním civilizačním hodnotám, obě přispívají k sebeuvědomování občana a obě tvoří polarizaci společenského diskurzu. Obě témata (a nejen ona) mají vliv na příští podobu vlády a legislativy v zemi. Mít na ně "jednotný" názor v redakci znamená přiznat se k cenzuře těch druhých názorů. A to by bylo pro budoucnost rádia otevřeného názorům smrtelné. Otázkou totiž stále zůstává pozice nejvyššího managementu: Jak dlouho chce ředitel Kasík při trendu maximálních úspor platit stávající nedemokratickou "rozvojovou zemi" ČRo 6? Kasík stál u krachu jednoho "zbytečného" a uměle vzniklého rádia - Alfy. Podepíše se pasivitou a koncepční nedostatečností i na Českém rozhlase? Samospádem se řídí Český rozhlas už několik let. Mimo vnucených "hejtmanských rádií" nezaznamenal Český rozhlas za léta Kasíkovy vlády rozsáhlejší změnu. Sen o rádiu pro mladé se nerealizoval. Matice výměny a sdílení programů se realizovala pouze částečně. Spolupráce mezi jednotlivými stanicemi téměř neexistuje. Každý si žárlivě střeží svůj píseček a neuvědomuje si, že je součástí jednoho velkého celku. A nedávné změny v ČRo 6 nepřinesly prozatím očekávaný výsledek, pouze ztížily a zdražily případnou revitalizaci poslechovosti. Britské listy kritizují propagandističnost vysílání této stanice už dlouho. Tolerance "revoluční euforie" nemůže trvat dvanáct let. Současná společnost kašle na zásluhy předrevolučního disentu a jeho pohrobků. Dvanáct let je dost dlouhá doba na zařazení do nové, demokratické společnosti i pro ty nejzasloužilejší bojovníky. Nedávná analýza Britských listů na téma nevyváženosti reportáží Jana Urbana pro ČRo 6, neustále utajovaná analýza jejího vysílání, kterou zaplatila před časem Rada ČRo a následně nezveřejnila, to vše vytváří nedůvěryhodnou pozici stanice do budoucna. Nepřispívá to ani k nezávislé pozici Rady, protože se zdá, že analýza je ještě hrozivější, než pověsti o ní. Manévrovací prostor vedení veřejnoprávního komplexu přitom není veliký, pokles poslechovosti je drastický a zdá se na první pohled býti neodvratný. Nejvyšší vedení Českého rozhlasu to musí vědět a je marné z "politických důvodů" před tím strkat hlavu do písku. Někteří komentátoři si budou muset najít jiné zaměstnání, nebo musí dostat "nesmiřitelnou opozici". Přitom různé stanice ČRo si vedou i ve velmi tvrdé konkurenci dobře. Vzestup jedněch a pokles druhých vypovídá sice nikoliv o abstraktní a ideální "kvalitě", ale o akceptabilitě vysílání v konkurenčním prostředí. Veřejná služba není bez zpětné vazby, i když tato vazba není tak markantní a ostře "populistická", jako u komerčních rádií. Experimentální prostor je rozsáhlejší. Ale ne bez hranic. A to je poznat ze statistických čísel. U jiných - většinou "hejtmanských" rádií je jejich nástup na mediální scénu během na dlouhou trať. Bude trvat léta, než si vytvoří svůj okruh komunálních posluchačů a pro některé bude záchranou využívání servisu množiny ostatních programů ČRo. Identifikace s VÚSC - regionem bude u mnoha občanů trvat velmi, velmi dlouho. Nemám pochyby o objektivitě komplexu čísel Mediaprojektu, i když bych nepřeceňoval absolutní přesnost počtu posluchačů rádií. Objektivní údaj o prodaném nákladu je přesnější... Čísla poslechovosti ale vyjadřují poměr mezi jednotlivými stanicemi v jednotlivých regionech. Odchylka daná statistickými zákonitostmi může být, ne ale řádová. Vzorek je totiž dost obrovský, aby pokryl i regionální odlišnosti - 15 000 respondentů. Pro celoplošné stanice je přesnost v řádech desetin procent. Gravitace pádu ČRo 6 a marné snahy po záchraně stanice přitom hrozí strhnout s sebou i další veřejnoprávní rádia - investované prostředky ve výši 60 milionů korun by šlo v případě nereformovatelnosti vysílání této stancie totiž použít na rozvoj životaschopnějších a perspektivnějších segmentů činnosti ČRo. Ale Kasík místo toho škrtí rozpočet plošně, bez ohledu na dopady. Přitom rozhlas veřejné služby dluží veřejnou službu mnohým. Půl milionu občanů romské národnosti nemá svou vlastní stanici. Další menšiny by uvítaly zajisté alespoň internetové rádio či stránky. Neexistuje jediná veřejnoprávní stanice pro mladé, která by mohla působit i na jejich vzdělávání - programy na stanici Praha jsou mimo zorné pole většiny mládeže díky hudebnímu profilu této stanice a jiná "školní" stanice neexistuje... Příprava na digitalizaci je stále v plenkách, vysílání na internetu nevyužívá těch možností, které mu redakční systém poskytuje - prostě proto, že nejsou peníze na rozsáhlejší pořizování datového archivu a multimediální složky se musí po čase mazat. Už jednou pořízený archiv mnoha cenných "svědectví doby" tak padá do jámy pamětnice. Vedení Českého rozhlasu už dlouho ignoruje vlastní budoucnost - technologický rozvoj, zvláště v oblasti tzv. nových médií. U většiny pořadů nejsou peníze na pořizování jejich přepisů a vkládání do internetového archivu, i když by nebyl problém dohodnout se na servisu a další spolupráci se subjekty, které se mediálním archivnictvím a monitorem živí. Vše chce ale peníze. Ukazuje se možnost nákupu obecné multimediální encyklopedie a její zveřejnění. Vše chce ale peníze. Cožpak se dají neustále beztrestně vyhazovat prostředky koncesionářů oknem? To Rada ČRo neví, nebo nechce vědět?
|