Indonéský generál Suharto, například, byl západním společenstvím vnímán optikou "je to zkurvysyn, ale náš zkurvysyn", přestože má na svědomí kolem jednoho milionu lidských životů (často s entuziastickou pomocí západních zemí), potud kdy sloužil "mezinárodním zájmům". Vedle tohoto monstra působí "vzdorující" diktátoři Castro, Lukašenko, Miloševič aj. jako mladiství delikventi.

V dubnu 1986 explodovala na diskotéce v Západním Berlíně bomba, která zabila dva lidi, jeden z nich byl americký voják. Jednalo se bezpečně o teroristický akt. Přestože tehdy nebyl dodán přesvědčivý důkaz, že za ním stojí Kaddáfího Libye, nařídil prezident Reagan nekompromisně bombardovat Tripolis a Benghází. Zemřelo tehdy nejméně sto lidí, většinou civilních osob, včetně dětí a Kaddáfího adoptivní dcery. Americký tisk přišel s oslavnými ódami na tento barbarský zločin a velebil jej, aniž by byla vznesena otázka morálního odůvodnění tohoto. Tehdejší americký ministr obrany Weinberger hájil tento zločin slovy: "Letecký úder byl proveden tak, aby zemřelo minimální množství civilistů". Máme tomu rozumět tak, že Reaganova administrativa počítala s možnými civilními obětmi v odplatě za jiný zločin, jenž mohl být spáchán kýmkoliv? Později však vyšlo najevo, že za útokem stál, mezi jinými, především libyjský špion. Žaloba během soudního přelíčení mimo jiné uvedla, že za pohnutkami teroristů vyhodit do vzduchu berlínskou diskotéku mohly být dvě Američany potopené libyjské lodě v zálivu Velká Syrta měsíc před atentátem, kdy byla také prolita krev.

Je opravdu nad naše síly doznat, že skutky naší "euroatlantické" civilizace mnohokrát naplňují definici terorismu, tedy státního, daleko ničivějšího terorismu, jak se snadno dozvíme z neelitářské historie?

Na sklonku roku 1988 byl Libyí uskutečněn největší její teroristický čin -- atentát na civilní letadlo nad skotským městečkem Lockerbie, který vzal životy 270 lidem. Vyšetřování tragédie, vedené Spojenými státy, vyneslo v roce 1991 ortel s tím, že USA mají důkaz, jednoznačně poukazující na skutečnost, že atentát byl spáchán libyjskými agenty. Zajímavý je fakt, že se viníkovi odsouzenému na doživotí za spáchání atentátu dostalo nedávno možnosti revize procesu, na jehož údajnou podjatost mnozí zastánci lidských práv upozorňují již léta.

Výbuch v letadle nad Lockerbie je v západním disentu chápán jako odplata za sestřelení íránského civilního letu, k němuž došlo v létě roku 1988 a zavinilo smrt všech 290 osob na palubě, za nímž stály Spojené státy, které veřejně prohlásily, že šlo o "tragický omyl", ačkoliv se jeden americký důstojník nechal slyšet, že se nejednalo o "tragický omyl", nýbrž o úmyslný zločin.

Tady se naplno projevuje absurdnost civilizovaného Kocourkova, kdy se svět rozplývá v černobílou entitu, bagatelizující naše barbarství, jež je navýsost "tragický omylem" nebo "statistickou chybou", a donekonečna omílající a pranýřující zločiny těch z druhého tábora.

Závěrem bych si dovolil udat dopis jedné libyjské dívenky, adresovaný prezidentu Reaganovi, v souvislosti s jeho teroristickým náletem na Tripolis, který minulý rok obdržel Noam Chomsky při své návštěvě Libanonu a zveřejnil jej na svém blogu. Zdá se být odpovědí na naše palčivé a úporné otázky, které si sami na rovinu povícero odmítáme položit a které nás navzdory pálí, neboť běží o čirou a jednoduchou pravdu; totiž že každý jeden lidský život má nevyčíslitelnou hodnotu: "Drahý pane Reagane, je mi sedm let. Proč jste zabil moji sestru a nejlepší kamarádku a mou hadrovou panenku? Je to proto, že jsme Palestinci a nechcete, abychom šli domů? Podepsána Kinda."

Zdroje: ZDE

ZDE

ZDE