Nejvýznamnějším úspěchem kubánského setkání bylo oznámení Indie a Pákistánu, že znovu naváží dialog přerušený v červenci tohoto roku. Hlavním tématem bilaterálního jednání má být koordinace boje proti terorismu.

Fidel Castro byl sice oficiálně jmenován hlavním hostitelem, ale je v rekonvalescenci po břišní operaci, a tak se jednání nezúčastnil. Přesto však byl zvolen předsedou a Kuba povede hnutí v příštích třech letech. Úlohu hostitele přijal Fidelův bratr Raúl. Objevil se tak poprvé na veřejnosti od chvíle, kdy na něj 31. července Fidel Castro delegoval svou moc na ostrově.

Jinak však bylo na setkání více slov než činů i přesto, že kubánský ministr zahraničí Felipe Pérez Roque označil jednání za nový nástup nezúčastněných zemí. Z hlediska Kuby úspěšné opravdu bylo. Ukázalo režim Castrovy dynastie jako přitažlivý. To neznamená, že by všechny země mohly nebo chtěly Kubu následovat, i když některé z nich přece jen ano.

Například venezuelský prezident Hugo Chávez, který si jednání v Havaně také pochvaloval, se snaží udržet si, zdá se že už trvale, vládu i po prezidentských volbách, které se mají konat na podzim. Je pravděpodobné že je vyhraje i potřetí. Severokorejský režim, který byl v Havaně početně zastoupen, se o nějaké zakrývání zdáním demokratických voleb ani nezatěžuje. Přítomny byly však i jiné země jako například Indie nebo Egypt, které nehodlají jít ve stopách Kuby.

Hnutí nezúčastněných bylo založeno v roce 1959 a nikdy nemělo ve světové politice váhu, která by odpovídala 118-ti členským zemí, v nichž žije více než polovina obyvatel světa a jež představují téměř dvě třetiny států sdružených v OSN. Malá vážnost se projevuje i v tom, že řada lidí, často i věnující se politice, byla udivena, že hnutí dosud existuje. Ostatně evropské sdělovací prostředky až na výjimky 14. zasedání v Havaně ani nezaznamenaly. Přesto je však dobře vědět, že Írán v jedné z rezolucí dostal podporu k rozvíjení svého jaderného programu a rovněž venezuelský prezident Chávez byl povzbuzen ve svém boji o moc. Ostatně právě íránský vůdce Mahmoud Ahmadenijad po skončení zasedání odjel s Chávezem do Venezuely, kde jednali o prohloubení spolupráce.

Sjednocujícím prvkem setkání byl antiamerikanismus.

Nebo se to tak alespoň někteří účastníci snažili prezentovat. Mají se Spojené státy obávat, že Hnutí bude postupovat rázně proti jejich zájmům? Spíše nikoli. Ne proto, že představuje malou hospodářskou sílu, ale proto, že řada členů Hnutí má s Washingtonem dobré vztahy, které mají původ ještě v dobách studené války. Právě různost zájmů jednotlivých zemí je slabým místem Hnutí.

Podle havanských organizátorů je třeba přejít od slov k činům. Konkrétně prosadit multipolární svět, který v posledních letech tíhne k unipolaritě Spojených států. Dalšími činy, které se očekávají od kubánského předsednictví je větší důraz na právo na mírový vývoj a prohloubení hospodářské spolupráce států integrujících Hnutí. Jestli se něco v tomto ohledu změní a kubánské předsednictví dokáže členy hnutí alespoň částečně sjednotit pod jednu vlajku, to se dozvíme v průběhu příštích tří let před dalším summitem, který se má konat v Káhiře.

ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6

	Windows Media	8 kbps | 16 kbps | 32 kbps | 48 kbps
	Ogg Vorbis	22 kbps | 48 kbps | 128 kbps | 256 kbps (S)
	MP3	32 kbps

SOUVISLOSTI

Trabajadores: Havana Summit Marks Turning Point for Non-Aligned Movement ZDE

BL, 27. 9. 2006: Radovan Geist: Nezúčastnená politika -- antisystémové hnutie privilegovaných ZDE