Princip známe, ale co je příčinou?

8. 9. 2006 / Bohumil Kartous

Vzhledem k tomu, že nikde nebyl zaznamenán nějaký posun v mezistátních jednáních o protiraketové základně, je nutné se pozastavit nad tím, jakou řečí to vlastně Česká televize mluví. Když si shora uvedenou větu přečtu, získávám z této "zprávy" následující informaci:

Spojené státy dostaly dvě nabídky na umístění své protiraketové základny, a to od České republiky a od Polska. Pro kterou lokalitu se Spojené státy rozhodly není zatím jasné.

A protože jsme VYLOUČILI, že by snad mohlo dojít v mezistátních jednáních k takovému posunu, že oba státy oficiálně vyzvaly USA, aby základnu vybudovaly právě na jejich území, zdá se tato informace, kterou Česká televize sděluje veřejnosti, naprosto zavádějící a v podstatně deformující realitu. Rozhodně nechci spekulovat o tom, zda je to způsobeno záměrně nebo z čisté hlouposti. Je dobře, že o tom nemusím přemýšlet, protože ani jedna možnost nevede k nějakému pozitivnímu vyjádření. Pro veřejnou diskusi úplně stačí fakt, že to tak je, a lepší než přemýšlet o vůli je mluvit o tom, proč to tak je.

Vše je postaveno na naprosté nivelizaci smyslu toho, co médium zprostředkovává. Je to jev, který je částečně způsoben snahou médií zaujmout na první pohled a poslech. Jejich snaha všechno zjednodušovat a učinit tak snadněji přístupnými zároveň deformuje často složitý obsah sdělení, který je nutné vyjádřit myšlenkově daleko přesněji, výstižněji. Takto se místo vykreslených podrobností sdělují pouze obrysy, které tím dostávají úplně jiný význam, než by si ve skutečnosti zasloužily.

Jak velký podíl na tom pak má vůle nebo duševní nedostatečnost, ponechávám informovanějším.

Za titulkem "bojový pes poranil dítě" může být ve skutečnosti událost, kdy dítě z nevědomosti neznámého psa rychlým pohybem v jeho blízkosti vylekalo a pes jej shodil na zem. Taková varianta skutečnosti je ale daleko přesnější a z jejího podání je možné získat protikladné závěry vyplývající z této události. Buď můžeme usoudit, že nelze zajistit takovou bezpečnost, aby psa nějaký nečekaný podnět nevylekal, nebo lze konstatovat, že i taková okolnost, kdy pes nenapadl dítě bezdůvodně, dokazuje, že volnost pohybu takto nebezpečných zvířat je příliš velká.

Tato varianta je samozřejmě lepší, protože právě a jedině taková pluralita činí myšlení tvůrčím, nutí ho mezi více myšlenkovými konstrukty porovnávat a doslova "přemýšlet".

Sdělení, že "bojový pes poranil dítě", vyvolává jen jakýsi emocionální podnět o útoku krvelačného zvířete na bezbrannou oběť. Někdo může namítnout, že by člověk i takto zkrácenou cestou došel ke stejnému závěru, ale to je podle mě velký omyl v chápání "smyslu smyslu". Dospět k závěru pomocí takové zkratky znamená, že pomineme právě celý proces přemýšlení a přijímáme "informační polotovary" duševní potravy, které si sami nepřipravujeme (rozuměj nepromýšlíme), a které pouze ohříváme v mikrovlnné troubě (rozuměj jednoduše a nenáročně zpracujeme v mozku). Jaká je výživná hodnota těchto rozdílných druhů duševní stravy, nechť posoudí čtenář sám.

Vytisknout