11. září, média, otevřenost, konspirační teorie a Britské listy

9. 9. 2006

Radko Kubičko: Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích, začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Příští pondělí uplyne pět let od 11. září 2001, dne, který vstoupil do historie jako pojem. Toho dne totiž došlo ve Spojených státech amerických k bezprecedentnímu teroristickému útoku, kdy byla unesena čtyři civilní letadla, tři z nich pak byla únosci navedena do dvou věží Světového obchodního centra v New Yorku a jedno do budovy Pentagonu ve Washingtonu, sídla ministerstva obrany. Čtvrté se po zásahu pasažérů zřítilo v neobydleném území. Jeho cílem měl být údajně také Washington, prý dokonce Bílý dům nebo Kapitol, sídla prezidenta Spojených států nebo parlamentu. Teroristický útok z 11. září ovlivnil svět a zahájil řadu procesů. Jak ovlivnil média? O tom budeme hovořit v našem pořadu Média v postmoderním světě, který právě začal, dobrý večer. Jak už bylo řečeno, teroristický útok před pěti lety spustil řadu nových procesů v mezinárodní politice. Každodenní realitou se stal boj proti terorismu, se všemi svými konsekvencemi.

(...)

(Rozhovor s Jiřím Pehem.)

A jak už jsme zmínili v rozhovoru s Jiřím Pehem, součástí mediálního obrazu z 11. září a boje proti mezinárodnímu terorismu, jsou různé teorie o nejrůznějších spiknutích. Médiem, které se těmto teoriím soustavně věnuje, jsou mimo jiné internetové Britské listy, a proto vítám ve studiu jeho vydavatele a šéfredaktora Jana Čulíka.

Jan Čulík: Dobrý den. Já musím se tady trošku postavit na obranu Britských listů. Vytvořil se tady dojem, že jsme konspirační teoretici.

Radko Kubičko: Ne, ne, k tomu se jistě dostaneme, pane Čulíku, nezlobte se.

Jan Čulík: Což není pravda. My, ježiš, že se věnujeme konspiračním teoriím. Už od konce roku 2001 jsme informovali o debatě, která o těchto věcech probíhá často ve velmi seriózním tisku.

Radko Kubičko: Dobře, to určitě řeknete, ale jestli dovolíte, pokusím se představit ještě dalšího diskutujícího.

Jan Čulík: Nechejte mě doříct jednu větu. Nejsme žádní prostě prodavači nebo - konspiračních teorií.

Radko Kubičko: Dobře, ale chceme o tom mluvit, nebojte se, určitě se dostanete ke slovu v tomto smyslu. Já jenom ještě přivítám druhého diskutujícího, to je přispěvatel Britských listů, brazilský novinář žijící v České republice a jinak též redaktor bezplatného deníku Metro, šéfredaktor.

Jan Čulík: Šéfredaktor.

Radko Kubičko: Šéfredaktor, omlouvám se, takže šéfredaktor. Ale české verze? Tedy Fabiano Golgo.

Fabiano Golgo: Dobrý večer.

Radko Kubičko: Dobrý večer.

Fabiano Golgo: A musím dodat, že já naopak si myslím, že Britské listy má spoustu spiknutí teorie. Nemyslím si zrovna 11. září, ale jako kauza Srba. Já si myslím spíše to, že v Britských listech se dává prostor pro verze, které se nenajdou v jiném médiu.

Radko Kubičko: Vidím, že i představování je zajímavé, že je diskuse hned při představování. Já vám děkuji, že mě takto doplňujete. Ale já bych takhle v tomto duchu položil tu otázku, protože bych chtěl ocitovat právě poznámku redakce, kterou jsem nalezl ve včerejších Britských listech a pak už budete mít možnost právě o tom v tomto duchu mluvit. Protože Britské listy ve svém včerejším vydání opět teda daly prostor velmi řekněme kontroverznímu materiálu, který zpochybňuje oficiální verzi událostí z 11. září. Dokonce opět oprašuje jednu z konspiračních teorií, že dvě věže Světového obchodního centra a též jedna budova téhož komplexu se vlastně nemohly zřítit v důsledku toho nárazu letadel a následného požáru, ale vše že ukazuje spíše na řízenou demolici. Můžeme si potom ocitovat kousek z toho materiálu. Ovšem v záhlaví článku je poznámka redakce. "Britské listy se neztotožňují s těmito názory, ale publikují je v zájmu diskuse. Je snad opravdu nutno pořád toto zdůrazňovat?" Takže teď se vás skutečně zeptám, co je důvodem této poznámky. A teď opravdu můžete říci. Proč tedy tyto materiály zveřejňujete a co je toho důvodem?

Jan Čulík: Před asi dvěma dny, protože se blíží to výročí, jsem publikoval informaci, která proběhla normálně západními médii. Shodou okolností moje sestra, která byla teďka na dovolené v Chorvatsku a vracela se autem přes německy mluvící oblast, přitom poslouchali zpravodajství v rozhlase v autě cestou. Přijela včera do České republiky s tím, že v německých rozhlasových stanicích bylo normálně ve zprávách, že pětasedmdesát amerických vědců z amerických univerzit vyslovilo názor, že si ty útoky z 11. září zorganizovala americká Bushova vláda sama.

Radko Kubičko: Čili je to normální ...

Jan Čulík: Počkejte, nechejte mě to doříct. Je to normální zpráva a my jsme o této normální zprávě na rozdíl českých médií informovali. Moje sestra sem přijela a byla překvapena, jakto, že tady to ve zprávách není. No a z toho následovala diskuse. Já si dovolám ocitovat názor jednoho čtenáře, který nám napsal: "To, co jste zveřejnili v Britských listech o 11. září, je ubohost. Všude se najdou zrádci, i mezi americkými profesory, ale to neznamená, že takovým padouchům je třeba poskytovat prostor, byť zprostředkovaně. Tento typ takzvané otevřenosti považuji za nejhorší bulvár. Žijete ve vyspělé části světa a podkopáváte jeho základy, protože nahráváte jeho nepřátelům." Napsal nám to pan Miroslav Valvoda z Prahy 6. Tak a potom to vyvolalo samozřejmě diskusi. Přihlásila se celá řada lidí, kteří jako prostě ty konspirační teorie podporují, jiní je ...

Radko Kubičko: Jiní je zase odmítají.

Jan Čulík: Jiní je odmítají.

Radko Kubičko: Dobře, ale dám slovo ještě teda Fabianu Golgovi, protože ten dořekne to, co vlastně při tom představování říkal. Proč vy si myslíte, že tyto věci Britské listy zveřejňují a je to nutné nebo není nutné?

Fabiano Golgo: Já si myslím, že je to nutné a právě, toto napsal Jan Čulík, že zveřejňuje nikoliv, protože se ztotožňujeme ...

Radko Kubičko: Protože si to myslí.

Fabiano Golgo: My si to také myslíme, ale protože ten prostor není. Je to nutné proto, protože ten prostor není a je to důležitý jako slyšet veškeré možnosti, když nejsou. Potom se dozvíme, že nejsou pravdivý. Sám jsem publikoval několik věcí, za které se nestydím, protože tehdy jsem věřil, že to takhle bylo, ale potom v momentě, když jsem zjistil, že to tak není. A to si myslím, že je to velmi důležitý a že nevidím v médiích. A ani nevím, jestli. No, na Britské listy jo, že když člověk si uvědomí, že udělal chybu v něčem, co hodně silně obhajoval v minulosti. Já třeba kauza Karel Srba jsem napsal přímo v listech proti ty spiknuté teorie, co tam dávali, ale nedávno jsem dával na titulkách v Metru, že Karel Srba je nevinen na základě něčeho, co potom vzniklo, co bylo oficiálnější.

Jan Čulík: No, totiž osvobozovací rozsudek.

Radko Kubičko: Čili je důležité ... Osvobozovací rozsudek, to se týká tedy jiné kauzy, to možná také můžeme o tom pak hovořit.

Jan Čulík: Ale je to otázka principu.

Radko Kubičko: Dobře.

Jan Čulík: Já bych k tomu chtěl říci, pane Kubičko. Já jsem velmi skeptický vůči všem těm konspiračním teoriím. Já tomu nevěřím, ale musím říci, že když je ta diskuse.

Radko Kubičko: Počkejte, tak já se tedy zeptám, když tomu nevěříte a jste k tomu skeptický, proč tedy je nutné to publikovat?

Jan Čulík: Proč to publikují seriózní západní média: Daily Telegraph, Guardian.

Radko Kubičko: Proč?

Jan Čulík: Proč?

Fabiano Golgo: Ta otázka mě šokuje! Jak to, nepublikovat? Ale možná rozumím, proč se ptáte. Protože já vidím tady v médiích, a nejenom v médiích, ve společnosti všeobecně, lidé mají určitý názor. Hodně se mě ptali, proč ke všemu určití komentátoři v těch časopisech a novinách, kde to dělám. Třeba nedávno v Metru jsem dával sloupek pro Vladimíra Železného, člověk, který proti mně bojoval otevřeně a tím mi pomohl. Protože nejde o to, co si myslím, já jako média. Média. Co znamená slovo média? Já zprostředkovávám.

Radko Kubičko: Čili dobře, čili řekněme to takto, že ty názory prostě existují a není tedy nutné je zamlčovat a přestože to jsou třeba nesmysly.

Jan Čulík: Počkejte. Teď vás musím zastavit.

Radko Kubičko: Můžu to jenom doříct?

Jan Čulík: Nemůžete, protože to je strašně zajímavý. "Přestože jsou to nesmysly"? Realita je nesrozumitelná.

Radko Kubičko: Kdyby to byly nesmysly, takhle ...

Jan Čulík: Jak to víte? Jak to předem víte?

Radko Kubičko: Já vím, právě proto říkám, i kdyby to byly nesmysly, tak že je důležité třeba to publikovat proto, aby ty nesmysly mohly být třeba vyvráceny. Anebo se třeba můžou samozřejmě potvrdit. Protože já jsem říkal, že určitě se hledají v těch oficiálních verzích určité skulinky a je to vždycky při každé události. Vzpomínali jsme i atentát na Kennedyho a tam se ukázalo, že ta oficiální verze opravdu má své skuliny, kde se dá najít, kde jsou věci, které nemohly být pravdivé. Takže k tomuto jako směřuji, jestli tohle je ten důvod.

Jan Čulík: Určitý redakční výběr tam samozřejmě je. Jestliže mně někdo najednou bude tvrdit v nějakém příspěvku, že lidé světla se ve své kosmické lodi blíží k naší planetě, tak to je ...

Radko Kubičko: Ano, třeba.

Jan Čulík: Tak to je prostě šílenství, které publikovat nebudu. Samozřejmě, že mám určitý redakční úsudek a jestliže třeba prostě argumentují tady ti někteří konspirační teoretikové různými technickými věcmi, které na první pohled jsou nevysvětlené a jestliže já vím, že o těchto věcech existuje v západním anglosaském tisku i v tištěných médiích, v konzervativní britském Daily Telegraphu, po celém světě diskuse, tak není důvodu, proč existenci této diskusi zatajovat. Já vám k tomu řeknu jednu věc. My jsme právě asi před, no, asi půl roku po 11. září publikovali velmi suchý článek od paní Libušky Bryndové, která byla dříve, pracovala v OSN jako zástupce České republiky nějak. A je to článek, který asi na deseti stránkách naprosto suše shrnuje nejrůznější pochybnosti o těch událostech z toho 11. září. Pro mě, když jsem to tehdá vydal, tak mě přišlo ten článek úplně normální, protože jsem zvyklý z té anglosaské diskuse, to už tam bylo tisíckrát všechno protřeseno. Tento článek se za celou desetiletou existenci Britských listů stal nejčtenějším, rekordně nejčtenějším. Měl asi šedesát tisíc čtenářů. A kolik já jsem dostal, desítky, snad stovky urážlivých mailů v tom smyslu: "Vy zrádci, co si to dovolujete." Přitom je to absolutně věcná, objektivní diskuse.

Radko Kubičko: Počkejte, vy jste teď narazil na docela vlastně zajímavou a podstatnou věc, že tedy máte dojem, že tady tyhle věci se normálně v západním světě diskutují ve svobodě slova, že se prostě diskutují, že se vyvracejí. Diskutují se o nich, zveřejňují se a tak dále. Zatímco v České republice se tedy nezveřejňují a proto každý taký náznak, který padne, například v Britských listech, tak vzbudí velikou diskusi.

Jan Čulík: Má obrovskou cenu.

Radko Kubičko: Čili šedesát tisíc přihlášených.

Jan Čulík: Ten článek má asi pětapadesát a něco. Tady paní Bryndová napsala v červnu 2002 jakýsi follow-up, jakési pokračování a napsala k tomu, že ten článek, že byl mezitím publikován i na celé řadě dalších serverů a rovněž mezi lidmi koluje vytištěný jako jakýsi druh samizdatu. "Musím přiznat," píše paní Bryndová. "... že takový ohlas jsem absolutně nečekala, již vzhledem k tomu, že jsem vycházela z materiálů veřejně dostupných na internetu a nashromážděná fakta jsem doplnila vlastním komentářem, který z nich pouze logicky vyplývá. Důvodem tak velkého zájmu čtenářů tedy asi bude, jak uvedl jinde také Jan Čulík, jazyková bariéra české čtenářské obce, neboť drtivá většina zmíněných pramenů je v angličtině." Takže je to strašně zajímavé, protože o těchto věcech se skutečně mluví. Ona tady píše: "Až na několik světlých výjimek se u nás o tomto tématu stále cudně mlčí, ačkoliv na druhé straně oceánu se otázka četných varování Bushovy vlády před útoky přetřásá, na hlavních stranách prakticky všech médií, včetně těch nejkonzervativnějších, jako jsou například New York Times."

Radko Kubičko: Dobře, takže my, abychom věděli, o čem je tedy řeč, abychom tady nemluvili, o čem nevíme, tak jsem nechal načíst část tedy, nebo respektive konec toho článku Libuše Bryndové, abychom se podívali, co asi obsahuje.

Jan Čulík: Jak píše.

Radko Kubičko: Jak píše a proč tedy je o to takový veliký zájem.

Jan Čulík: A lidé, vážení posluchači, pokuste se jako určit, co je na tom tak šokujícího?

Radko Kubičko: Dobře, pustíme si tedy část nebo respektive závěr článku Libuše Bryndové.

/ukázka/

(hlasatel): Co ještě dodat? Že je divné, že si teroristé k útoku vybrali právě den, kdy byl prezident Bush na dlouho předtím plánované návštěvě Floridy? Že vzhledem k tomu, že ve World Trade Center pracovalo padesát tisíc zaměstnanců a denně tam přicházelo stejně návštěvníků, byl konečný počet obětí neuvěřitelně nízký? Že vzdušnou čarou jen pouhých patnáct kilometrů od Pentagonu a čtyřiadvacet kilometrů od Bílého domu se nachází letecká základna Andrews. Je domovským letištěm dvou letek stíhaček F 16 a F/A 18, které mají úkol chránit bezpečnost hlavního města. Večer po útocích média přinesla zprávu, že tato letadla dostala rozkaz vzlétnout teprve tehdy, když útok na Pentagon již skončil. Stará dobrá poučka při vyšetřování zločinu zní: "Qui bono?" - "V čí prospěch?". Zkusme se tedy zeptat, komu prospěly následky zářijových teroristických útoků ve Spojených státech? Když srovnáme postavení George Wolkera Bushe před a po útocích, je to proměna jako z pohádky. Bleskurychlým zázrakem se z ošklivého žabáka Bushe - prezidenta, jehož zvolení provázely bezprecedentní manipulace a který ani nedokázal získat hlasy většiny Američanů (na rozdíl od drtivé většiny předchozích prezidentů) - stal udatný princ, jehož popularita dosahuje historických rekordů. Zpravodajské služby a FBI dosáhly rozšíření pravomocí pro slídění mezi vlastními občany a nikdo se ani neodvážil příliš protestovat. Náklady na zbrojení v následujících letech dosáhnou rekordní výše. Zbrojařské kruhy se již nemusí obávat poklesu zisku následkem konce studené války - máme tu přece nového nepřítele a zbraně se prodávají lépe než kdy jindy. Nepřítele - spojence, jehož si CIA sama vychovala a zaplatila. Že to bylo z peněz amerických daňových poplatníků? Tak je třeba zařídit, aby se to nedozvěděli - co oči nevidí, srdce nebolí, že? A oči americké veřejnosti oslníme záběry z nové války proti "ose zla" - tu tvoří většinou nejchudší státy světa nebo ty, kterým se zahraniční investoři z důvodu embarga vyhýbají, takže rozbombardovaná infrastruktura nikoho významného nebude bolet - až na civilní oběti, které při těchto útocích zahynou. Kdo by se však vzrušoval pro pár zabitých chudáků jiné barvy pleti a vyznání? Prostí Američané tak dostanou své hry a lépe snesou, že chleba na ně díky rušení sociálních programů zbude méně. Ostatně, co je komu do nějakých prostých Američanů - Bushe si zvolilo oněch pověstných 700 nejbohatších rodin a velké firmy, ti financovali jeho volební kampaň a teď žádají svoji libru masa. Bush se od svého nástupu skutečně činil - od daňového zvýhodnění velkých firem, přes zahájení těžby ropy v Arktické přírodní rezervaci, odmítnutí kjótských protokolů až po zvýšení zisků zbrojařského průmyslu. Navíc, rozšíření pravomocí zpravodajských služeb a FBI mu teď umožní pořádně zatočit s různými aktivisty - ekology počínaje, obhájci lidských práv a Indiány konče. Vždyť to jsou všichni potencionální teroristé, tak hrr na ně! Nenaděluje se však rovným dílem - například ultrapravicoví extrémisté jako bomboví atentátníci proti klinikám provádějícím potraty byli oficiálně označeni pouze za "rušitele veřejného pořádku", nikoliv za teroristy. Ti jsou přece Vašimi voliči, že pane Bushi!?

Radko Kubičko: Tolik teda z článku Libuše Bryndové z Britských listů, který, jak jsme slyšeli, měl velkou čtenost, asi šedesát tisíc přihlášených. Nejčtenější článek v historii Britských listů. Takže, Jan Čulík k tomu chtěl ještě něco dodat?

Jan Čulík: Já jsem před tou citací hovořil o tom, že jsem skutečně ta média referují o těchto a o jakýchkoliv tématech, ta zahraniční média, zejména ta anglosaská, poněkud jinak. Já bych to chtěl trošku doložit a ocitovat krátce dnešní komentář Simona Jenkinse. To je konzervativní komentátor, který píše pro deník Times a v poslední době také pro Guardian. Právě k tomu 11. září. Omlouvám se, protože to tady mám jenom v angličtině, takže budu asi koktat, nebudu vás dlouho zdržovat.

Radko Kubičko: Je to z dneška?

Jan Čulík: Je to z dneška. Nebudu vás dlouho zdržovat, ale posuďte, pánové, jestli je v tom nějaký rozdíl, jak on o tom 11. září píše.

Radko Kubičko: A jak píše Libuše Bryndová.

Jan Čulík: Ne, v porovnání s tím, jak by o tom psal český tisk nebo Mladá fronta DNES. Cituji: "Oblíbenou linií vojenskoprůmyslového komplexu je, že útoky z 11. září v roce 2001 změnily pravidla hry. George Bush opakoval tuto tezi o změněných pravidlech hry znovu tento týden ve středu, když potvrdil, že existují jeho tajné výslechové tábory a vymlouval se na to, proč pět let oddaloval postavení osob podezřívaných z členství v Al-Kajdě před soud. Tony Blair cituje tuto změnu pravidel hry, pokaždé, když zase dál omezuje občanské svobody. Nový v uvozovkách terorismus, požaduje nový přístup k bezpečnosti veřejné sféry. A podniky, které vyrábějí bezpečnostní zařízení, jásají." Co se změnilo v poslední době, on tady argumentuje dále, že teroristické útoky byly vždycky, je nyní ten after shock, to, co po tom útoku následuje. "Terorismus je pouze deset procent a devadesát procent echa v médiích a v poslední době mediální hysterie, politický over kill a podmíněné reflexy, které jsou většinou inspirovány podnikatelskými zájmy, jsou nesmírně silné. Tyto reakce se staly nepřetržitými. Děje se to čtyřiadvacet hodin denně. Bin Ladin by se mohl chvástat -- nebo: radovat - , že se mu podařilo dosáhnout ekvivalentu terorismu rovnajícímu se atomové nebo nukleární řetězové reakci. Že vznikl, stále se opakující a stále znovu a znovu regenerující cyklus rozhořčení a potom přehnaných akcí v zahraniční politice, jemuž napomáhá žurnalismus a jemuž napomáhají deprimující scénáře lobbistů, kteří chtějí prodávat bezpečnostní zařízení. Podstatnou známkou, nebo podstatným charakteristickým rysem demokracie je svoboda informací a projevu. Zprávy o násilných útocích nemohou být potlačovány, protože potlačování takových zpráv vytváří klima strachu. Stát by neměl cenzurovat zprávy o teroristických útocích. Jak jednou napsal Milan Kundera: "Boj člověka proti moci, je bojem paměti proti zapomínání." Ale jsou také způsoby, jak nezapomínat. Charakteristickým rysem demokracie, je také odmítat zatýkání bez soudu, odmítat používání mučení a odmítat odplatu, pomstychtivost, pomstychtivé akce proti celým společenským či národnostním skupinám. Demokracie prý si může odmítnout tyto právní principy, pokud se chce chránit proti tomu desetiprocentnímu terorismu, když pomineme potom těch devadesát procent všeho toho humbuku v médiích.

Fabiano Golgo: Já chci spát.

Jan Čulík: Ještě poslední větu.

Fabiano Golgo: To je jak komunistická rádio. Ty jo, ty cituješ tak dlouhej text, můžeš jako dělat jako shrnutí? Co chceš tím říct? Počkej, ty jseš akademik, takže miluješ autory.

Radko Kubičko: Nechci Jana Čulíka přerušovat, ale nicméně stejně si myslím, počkejte, pane Čulíku. Stejně si myslím, že tam trošku zaměňujete dvě věci a něco jiného je samozřejmě využít politicky nějakého třeba i teroristického útoku anebo jiný zamlčet a něco jiného přijít s nějakou konspirační teorií, že někdo přímo ten teroristický útok zinscenoval, aby mohl dělat nějakou tu svoji politiku. Ale i to, co psala Libuše Bryndová i to, co teď čtete vy, v podstatě je třeba obsahem toho filmu Michaela Moora Fahrenheit 9/11, který mimochodem v pondělí odvysílá Česká televize, takže to bude jistě zajímavá diskuse i kolem tohoto filmu. Ale je samozřejmě otázka, kde to má svoji, kde toto zveřejňování má svojí míru. Protože a já to teď řeknu úplně natvrdo, setkal jsem se dokonce s názorem například jednoho svého kolegy, který řekl, že psát o tom, že útoky z 11. září zinscenovala sama americká vláda, což se občas děje, nebo tajné služby, je něco podobného jako například popírat holocaust.

Jan Čulík: Jsou lidé, kteří popírají holocaust.

Radko Kubičko: Dobře, ale to byste také zveřejnili v Britských listech, kdyby někdo popíral holocaust?

Jan Čulík: No, tak o Davidu Irvingovi jsme psali opakovaně.

Radko Kubičko: Ale nejde o Davida Irvinga, ale jeho texty například.

Jan Čulík: Nevím proč, nevím proč ne? Lidé mají být informováni.

Fabiano Golgo: Ano, já si myslím, že je to tak blízko od vás, tak to vypadá tak, že popírání holocaustu je úplně něco absurdního. Austrálie, jak víme, Gibsonovou rodinu, ale i v Brazílii se popírá. A to není ani v tisku. Ale samozřejmě, že nikdy nenajdeš tisk, který se s tím ztotožňuje.

Radko Kubičko: Dobře, ale jaký to má smysl toto?

Fabiano Golgo: Je to jako Mein Kampf. Má smysl jako mít k dispozici, aby lidé publikovali.

Radko Kubičko: Čili mají publikovat Mein Kampf, abychom věděli, jaká je třeba ...

Fabiano Golgo: Samozřejmě, já jsem to četl, když mi bylo šestnáct. Tenkrát to bylo povinné ve škole. Protože je to historie. Ale tady, protože to je tady tak blízko. Ne, tady nějaký idiot bude to věřit a vznikne nacismus znovu. Ne, ty spiknuté teorie umírají u těch lidí, kteří v to nevěří. Takže člověk ... Já si myslím, že média to mají publikovat, publikují. Já, protože sleduju média v osm různých jazycích přes satelit každý den, já jsem závislý na zprávách ve francouzštině, v portugalštině, ve španělštině, v angličtině. Já cokoliv můžu sledovat ve slovinštině a vím, že ... Já si myslím, že to je pointa diskuse tady, že takový text, jako začal číst tady celý Čulik.

Jan Čulík: Už jsem skončil.

Radko Kubičko: Už jsme ho utnuli společně, děkuji vám.

Jan Čulík: Ne, byla tam už jenom jedna věta.

Radko Kubičko: Řekněte jednu větu teda.

Jan Čulík: Končil ten článek tím, že by se výročí, páté výročí těch útoků mělo oslavovat mlčením, nikoliv rozviřováním.

Fabiano Golgo: Právě, takovej text nenajdete v českých médiích. To je ale ... Ale najdete ho v italských médiích, v portugalských médiích, i v amerických médiích. Americká média prvního půl roku opravdu neměla odvahu, a byl potrestaný kdokoliv, když se snažil říci proti tomu co.

Jan Čulík: Ve Washington Postu najdete dneska velmi kritické články.

Fabiano Golgo: Velmi všude. Nejenom. I v Denver Postu jako najdete. Jenom v České republice pořád je trochu.

Radko Kubičko: To určitě, to rozdělíme na dvě části, počkejte, pane Čulíku. Rozdělíme to na dvě části. Ta kritika českých médií, dobře, tak tam můžeme říci, tam to suplují tedy Britské listy a druhá věc je, jaký to má smysl tedy celkově. A to už jsme si částečně odpověděli, ale můžeme v tom dál pokračovat.

Jan Čulík: Já musím odpovědět na vaši říci, vy jste řekl: "Ale vy byste publikoval ty věci o tom holocaustu." To je strašně zajímavé téma. Člověk, který říká: "Některé názory nemůžeme publikovat, protože lid by byl sveden na scestí."

Radko Kubičko: Ne, pane Čulíku, vy jste sám řekl, že kdyby vám například vesmírní lidé poslali, že tady je nějaká flotila, která čeká, aby odvezla některé lidi ze země, tak ten redaktor pozná, ten redaktor těch novin pozná, že to je názor natolik nesmyslný, že ho nemá cenu publikovat.

Fabiano Golgo: Ale teď je otázka. Holocaust a položí takovéhle ty vědecký argumenty, že by nešlo šest milionů lidí zabít během té doby, protože ...

Radko Kubičko: Tak to je v pořádku, myslíte?

Fabiano Golgo: Není v pořádku, ale ten člověk aspoň nabízí nějaký argument. Není jenom názor.

Radko Kubičko: Počkejte, ale není to, protože tady si myslím, že si můžeme jednoznačně říci, že jednoznačně je teda dokázáno, že holocaust prostě existoval, takže proč vlastně zveřejňovat názory, které to zpochybňují byť nějak argumentačně doložené?

Fabiano Golgo: Není jednoznačně dokázáno, kolik lidí umírá.

Radko Kubičko: Čili můžete, můžete o těch, řekněme jednotlivostech diskutovat, ne o tom faktu jako takovém, ale o jednotlivostech.

Fabiano Golgo: Ano, to jo.

Radko Kubičko: Čili proto je ..., a totéž teda k otázce 11. září.

Jan Čulík: Jde o to, že mě zajímají, třeba i konspirační teorie, když vznášejí otázky. To znamená, vede to k otevřenému zkoumání té věci.

Radko Kubičko: To je důležité.

Jan Čulík: Pokud mi někdo bude tvrdit: "Bylo to takhle a takhle", tak to já nezveřejním, protože to je prostě propaganda ideologie, případně šílenství. Ale jestliže někdo ...

Radko Kubičko: Ale jak posoudíte teda, co je rozumná diskuse a co už je šílenství typu vesmírní lidé?

Jan Čulík: Protože, pokud mě ta otázka zaujme. Jestliže někdo tady prostě cituje, že někteří fyzikové si myslí, a myslí tím i pětasedmdesát amerických profesorů, že ty věžáky v Americe, v tom Světovém obchodním centru spadly rychlostí volného pádu a že nemohly, protože, když padá, já nevím, budova se sto patry ...

Radko Kubičko: Počkejte, pane Čulíku, zkusíme si opět ocitovat z článku, který jste publikoval, je to článek jednoho vašeho čtenáře Michala Pilze, který právě o tom píše. Takže zkusíme to odcitovat jako ..., skutečně posluchači to mohou posoudit, jestli to otvírá otázky nebo jestli je to úplný nesmysl, ano?

Jan Čulík: My jsme s tím neztotožnili. My jsme tam napsali, že se neztotožňujeme, že to citujeme pouze v rámci diskuse, ale že ty názory nezastáváme.

Radko Kubičko: To už jsem říkal, dobře.

(ukázka)

Hlasatel:

Zpočátku jsem si říkal, že příběhy o vládním spiknutí tajných služeb Spojených států jsou k smíchu, ale vzhledem k tomu, že jsem viděl mnoho dokumentů o tom, jak se plánují, připravují a provádějí řízené demolice budov, dávají je na kanálech kabelové televize Spektrum a Discovery, jsem postupně nabyl silného přesvědčení, že opravdu šlo o řízené demolice budov komplexu obchodního centra WTC 1, WTC 2 a zcela nezpochybnitelně WTC 7. Z laického pohledu jsem se zaměřil na několik rozporů v oficiální verzi událostí z 11. září. Za a) v historii stavebnictví se zřítily pouze tři budovy s ocelovým skeletem v důsledku požáru. Jižní a severní věž obchodního centra a sousední sedmačtyřicetipatrová budova WTC 7. Za b) všechny tři budovy se zřítily tak velkou rychlostí, kterou by padal předmět ze stejné výšky volným pádem, čili devadesát nepoškozených pater nekladlo žádný odpor při řícení a doby tomu také přesně odpovídá. Jediné rozumné vysvětlení je, že byla podlaží v rychlém sledu zevnitř odpalována. Za c) budova WTC 7, sedmačtyřicet pater, ocelový skelet, nebyla zasažena žádným letadlem, pouze lehce poškozena požárem, který zasáhl asi tři podlaží. Budova se zřítila symetricky během šesti vteřin až do základů. Navíc existují záběry z několika úhlů a na jednom z nich je jasně vidět rychlá sekvence explozí v oknech budovy těsně před zřícením. Mimochodem většina lidí ani vůbec neví, že se zřítila i tato třetí budova úplně stejným způsobem jako obě věže. Za d) všechny tři budovy po zřícení vytvořily pyroklastický proud horkých, jemně rozdrcených sutin, které se šířily všemi směry na velkou vzdálenost a velkou rychlostí. To je jeden ze znaků řízených demolic. Za e) při řícení věží WTC 1 a WTC 2 je na záběrech vidět, jak z budov vystřelují horizontální gejzíry trosek a sutin mnoho pater před samotnou demoliční vlnou. Za f) letecký kros jen nedosahuje při hoření takových teplot, které jsou potřeba k natavení ocelových nosníků, kterých je v každé věži asi dvě stě padesát obvodových a čtyřicet, které tvoří vnitřní jádro. Za g) na záběrech je jasně vidět hustý, černý kouř, což je známka nedostatku kyslíku, takže nevznikly velké plameny, které by mohly zapříčinit měknutí tolika nosníků. Za h) v otvoru po názoru levého motoru letadla v jedné z věží byli vyfoceni živí lidé, mávající žena s dlouhými vlasy a muž o patro výš. Žena neměla vlasy ani sežehnuté a evidentně byla v pořádku, protože stála u jednoho z vnějších nosníků a mávala. Jak mohli tito lidé přežít tak silný požár, který za necelou hodinu způsobil tak velké poškození ocelového skeletu, že se budovy zřítily za osm celých čtyři desetin vteřiny až do základů? Za i) slyšel jsem argumentaci, že mnoho lidí raději skákalo z oken, než by uhořeli. Je pravda, že mnoho lidí z oken opravdu vyskakovalo, ale můj názor je ten, že to nebylo kvůli samotným plamenům a žáru, který taví ocel, ale kvůli tomu hustému, černému, toxickému kouři.

Radko Kubičko: Tolik tedy článek z Britských listů. Posluchači jistě mohou posoudit, do jaké míry je možné o těchto věcech třeba diskutovat, nebo do jaké míry to zakládá nějaké otázky. V každém případě mí dnešní hosté obhajují, že takové věci by se měly publikovat, aby se o nich právě mohlo diskutovat. Pánové, co k tomu tedy dodat? Jak jste správně připomněli, došlo mnoho určitě reakcí, některé z nich nenávistné dokonce. Stojí to za to, stojí, má to nějaký význam?

Fabiano Golgo: Pro mě je to velmi jednoduchý, média znamená zprostředkovat, musí zprostředkovávat. Nejde o to jen, jestli s tím souhlasím, nebo ne. To není politická strana, je to zprostředkovatel.

Jan Čulík: Političtí novináři jsou většinou v Mladé frontě DNES a jinde většinou takoví apoštolové. Oni prostě si myslí, že něco takhle je a my musíme být s těmi Spojenými státy a prostě a přitom realita, skutečnost je nevypočitatelná, jestliže si někdo nasměruje černobíle nějaký směr a teďko bude národu vnucovat, co teda vlastně to je.

Radko Kubičko: Ale, co když vy můžete naletět naopak nějaké propagandě. Například přímo těch teroristů.

Jan Čulík: My vznášíme otázky. Když nám to napíše nějaký terorista, tak buďte si jist, že se ozve ...

Radko Kubičko: Taky to zveřejníte?

Jan Čulík: Taky to zveřejníme. Prosím vás, BBC, proč bychom to ...

Fabiano Golgo: Včera Al-Džazíra pustila, co říká Usáma bin Ládin, a pak to odvysílala CNN, to nepůsobí na člověka, který to v sobě nemá. Mein Kampf můžu číst desetkrát a nebudu nacista.

Radko Kubičko: Čili, připomínáte Al-Džazíru ...

Jan Čulík: BBC mnohokrát interviewovala v televizi nejrůznější islámské fanatiky. Televizní diváci mají přece vlastní soudnost.

Radko Kubičko: Dobře je to jasné, je to jasné. Já si myslím, že jste to skončil správně. V tomto duchu tedy Britské listy to zveřejňují a je samozřejmě i na našich posluchačích, jak to posoudí. Pokud nám o tom budete chtít napsat. Také můžete na naši adresu, ať již emailem nebo pod našimi články v našich diskusních fórech. Myslím si, že ta diskuse bude dále o tomto probíhat a uvidíme, které ty teorie budou natolik pádné, že třeba mohou posunout i nějaké to vyšetřování a které se ukážou, že jsou třeba propaganda nebo vysloveně lživé, ale je asi důležité o tom hovořit. A to jsme se také v našem pořadu Média v postmoderním světě pokusili. Mými hosty byli novináři Jan Čulík a Fabiano Golgo. Děkuji vám za účast ve studiu. Besedu moderoval, dnešní pořad připravil a od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Tolik tedy náš pořad Média v postomoderním světě, který vysíláme každý týden v pátek ve dvacet hodin a deset minut, také příští týden, na slyšenou.

Vytisknout