Mlčení

9. 9. 2006

Nejlepším způsobem, jak vzpomenout na 11. září 2001, je mlčení. K tomu nedošlo, a tak se bin Ladin jistě velmi směje.

Zapněte si o tomto víkendu rádio a ďábelský hlas z podzemí bývalého Světového obchodního centra se bude snažit vyvolat u vás děs. Uslyšíte v BBC další upoutávku na pořad, evokující hrůzu dvou věžáků a zločinného monstra Usámy bin Ladina. V rozhlase a v televizi se v Británii budou po celý víkend vysílat pořady a filmy o 11. září. Je to -- glorifikace terorismu -- [ta je nyní, na nátlak Tonyho Blaira, v Británii nově trestným činem, pozn. red] píše v deniku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins.

Vojensko-průmyslový komplex rád argumentuje, že v roce 2001 Usáma bin Ladin "změnil pravidla hry". George Bush toto znovu opakoval ve středu, když potvrdil existenci svých tajných výslechových táborů a vymlouval se, proč mu trvalo pět let než nechal postavit osoby, podezřelé z členství v al Kajdě, před soud. Tony Blair cituje tyto "změny" pokaždé, když zavádí další omezení občanských svobod. "Nový" terorismus vyžaduje nový přístup k veřejné bezpečnosti. Průmyslové podniky, které vyrábějí bezpečnostní zařízení, jásají.

Terorismus je však jen asi 10 procent celé této věci a 90 procent je jen ozvěna, skládající se z hysterie sdělovacích prostředků, přehnaných reakcí politiků a automatického reflexu ředitelů soukromých podniků. Obyčejně dochází k pomstě vůči nějaké větší skupině lidí, o nichž se usoudí, že za to nesou kolektivní vinu. Tím, že přijímáme stále extravagantnější kroky proti terorismu, zesilujeme efekt teroristického útoku. Zdá se, že se vyžíváme strachem.

Američané Usámovi bin Ladinu velmi pomohli. Propadli panice. Zahnali Taliban zpět do hor, čímž mu navrátili důvěryhodnost a proměnili al Kajdu z bezvýznamné skupinky v mezinárodní hrdiny. Pronásledovali muslimy po celé Americe. Okupovali Irák a prohlásili Írán za úhlavního nepřítele. Podpořili válku Izraele proti libanonským šiitům. Brzo začal každý bezvýznamný muslimský nespokojenec citovat al Kajdu jako svou inspiraci. Miniaturní bin Ladinova organizace, která mále úplně přišla v roce 2001 o peníze a o přátele, se stala celosvětovým džihadistickým fenoménem.

Zeptal bych se bin Ladina, zda něco plánuje na páté výročí 11. září. Proč plýtvat penězi, odpověděl by. Západní média poslušně znovu a znovu přehrávají ono ničení a výkřiky a proměňují obyčejný kov násilí ve zlato hrůzy. Média znovu a znovu přehrávají videozáznam útoků a tak připomínají světu, jak obrovskou moc má bin Ladin. Američané se letos bojí muslimských extremistů více než loni. A podpora Evropanů pro USA jako vedoucí světové mocnosti poklesla z 64 procent v roce 2002 na nynějších 37 procent.

Bin Ladin se může chlubit, že se mu podařilo dosáhnout ekvivalentu teroristické jaderné řetězové reakce: vznikl neustále se sebeobnovující cyklus rozhořčení a přehnaných zahraničněpolitických akcí vlád. Tomu napomáhá novinařina, zaměřená na toto výročí i deprimující scénáře lobbistů pro bezpečnostní firmy. Bin Ladinovi nyní stačí jen občas dodat do kanceláří Al Džazíry cédéčko s nahrávkou a Washington a Londýn se třesou strachy. Západní úřady nyní propadají hysterickému záchvatu strachu, když vidí lahvičku laku na nehty, výtisk Koránu anebo osobu tmavší pleti, která má hodinky a mobilní telefon.

Charakteristickým rysem demokracie je svoboda informací a svoboda projevu. Zpravodajství o násilí nelze skrývat, protože skrývání vyvolává klima strachu. Stát by neměl potlačovat zpravodajství o teroristických akcích. Jak napsal Milan Kundera: "boj člověka proti moci je bojem paměti proti zapomnění". Ale existují způsoby jak nezapomínat. Charakteristickým rysem demokracie je také odmítat zatýkání bez soudu, odmítat používání mučení, odmítat pomstychtivé násilí proti lidem a náboženským či etnickým skupinám. Demokracie prý má právo vzdát se těchto právních zásad, protože se musí bránit proti terorismu -- pouhým 10 procentům celého vzrušení. Proč ale neomezit všechnu publicitu, která tvoří 90 procent? Hranice mezi zpravodajstvím a vyvoláváním falešného poplachu je možná obtížně definovatelná. Stejně tak obtížně definovatelná je každá hranice mezi svobodou a bezpečností.

Sdělovací prostředky by se měly chovat opatrně a uměřeně. Únavné přehrávání útoků z 11. září - to není zpravodajství. Je to zneužívání smutku a hrůzy a zároveň je to obrovská publicita zadarmo pro bin Ladina a pro al Kajdu. Poskytuje to džihádistům přesně to, o co nejvíce usilují -- o statut válečníků. Nejen že to autentizuje terorismus jako přijatelnou válečnou zbraň, terorismus to přímo glorifikuje.

Nejlepším způsobem, jak vzpomenout na 11. září 2001, je mlčení. K tomu nedošlo, a tak se bin Ladin jistě velmi směje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.9. 2006