Nejde přitom o rozhodnutí, které by bylo možno šmahem, po gestu palcem nahoru či dolů, po vzoru římských císařů, smést ze stolu. Souhlas se základnou není otázkou, která bude aktuální po dobu jednoho týdne či měsíce. Není to problém zasahující jedno volební období. Jde o problém na desetiletí.

Článek, spolu s dalšími, které následovaly, přispěl k vyvolání diskuse na dané téma, ale k diskusi jen omezené. Omezené, co do šíře publicity a médií, která o ní referovala, tak co do zájmu politické reprezentace toto téma uchopit a učinit z něj opravdu stěžejní bod nebo úhelný kámen voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006.

Zmínka o základně padla v Otázkách Václava Moravce vysílaných z Hradce Králové a poté i z pražského Kongresového centra. Připomenuta byla především ústy kandidátů na poslance za KSČM a též J. Paroubka (i když jen nepříliš zřetelně a spíše okrajově). Snaha dopátrat se podrobností, dobrat se pravdy a přispět k nalezení stanoviska se omezila na českou internetovou komunitu. "Kamenná" média spíše mlčela, případně dávala prostor příznivcům vybudování základny.

Žádná z politických stran tak ze základny USA v ČR velké předvolební téma neučinila. O důvodech se dá pouze spekulovat.

Vedení tehdejších koaličních vládních stran -- tedy alespoň ČSSD a KDU-ČSL (US-DEU již věděla, že stojí opodál) měla dostatek možností si potřebné informace obstarat a kvalifikovaně národu říci, i bez zveřejnění tajných údajů, o čem se v zákulisí Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí, ale i v kuloárech všech politických stran v Poslanecké sněmovně, několik let jedná.

Je velmi pravděpodobné, že ČSSD si mohla zvýrazněním svého stanoviska k základně rozhodující měrou naklonit část voličů na svoji stranu a výsledek mohl být jiný. Nestalo se. Jak volby dopadly víme, za více než dva měsíce jsme s jejich výsledky zhusta konfrontováni.

USA během pár měsíců rozhodnou, zda Českou republiku o možnost vybudování základny požádají. Nikoliv, že se rozhodnou, kde základna bude, zda u nás nebo v Polsku či jinde, jak nás informují některé sdělovací prostředky, pokud nás vůbec informují. Proto by měly vládnoucí struktury USA vědět, jaký je převládající názor žádaných. K tomu, díky své demokratické tradici, jistě přihlédnou, neboť není dobré být nezvaným hostem. S tím mají USA přece mnoho bohatých zkušeností. Kongres USA jistě tento fakt neopomine.

V povolebních tahačkách o vytváření nové vlády se téma základny začalo nořit z hlubiny chtěného zapomnění do té míry, že ČSSD rozproudila vnitrostranickou diskusi s cílem zjistit, jaký názor panuje uvnitř členské základny a zda by mělo být rozhodnutí o ní učiněno pomocí referenda. Ledy převažujícího mlčení se postupně prolomily (po zveřejnění průzkumu veřejného mínění -- 83% proti základně) v průběhu parného léta především uvnitř ODS, která pochopila, že se nejedná o kamínek na cestě k vládnutí, který by šel jen tak odkopnout do škarpy. Jasně svůj názor vyjadřovala KSČM, jasněji je i v dalších politických stranách. Svůj názor stále vehementněji uplatňují i neformální občanské struktury - pro základnu i proti základně. Nadějme se, že se s názory většiny obyvatel ČR nemine budoucí ministr zahraničí ČR. Odstupujícímu ministrovi se tak stalo. Za zdůraznění též stojí, že žádná z parlamentních stran neměla protiraketovou základnou ve svém předvolebním programu a že by se jistě otázka základny USA měla objevit ve vládním prohlášení budoucí vlády, která bude žádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru.

Zároveň si je třeba mít na paměti, že dříve nebo později volby opět budou a že podcenění této, případně jiné otázky obdobného charakteru, se může krutě nevyplatit. Nejen stranám, které usilují o vládní křesla, ale především občanům, kvůli kterým o ona křesla usilují. Lze vzít jed na to, že s ohledem na současný vývoj na Blízkém a Středním východě, vzato zeměpisně, či ve snaze o zabezpečení si zásob (čti ovládnutí) strategických surovin, témata budou.

Základna je pouze zlomkem mozaiky, byť zlomkem velmi aktuálním. Než se nadějeme, přijdou na řadu další složité a ještě složitější otázky, při kterých nepůjde jen o vzdání se suverenity nad několika kilometry čtverečními území. Česká republika si musí vybrat, zda bude součástí evropských struktur a v jejich rámci bude účastna v transatlantických vztazích nebo se plně přikloní k současné unilateralistické politice USA.

Nezbývá, než si uvědomit, že civilizace, jejíž významná část je nyní pod vlivem vládnoucí administrativy prezidenta G. Bushe ml., směřuje vše k mnohem vážnějším konfrontacím. Snad se po pochopení tohoto faktu stane úvodní vtip, absurdně znějící, aktuálním.

Americká protiraketová základna v České republice TÉMA BL