Cabaniss dále píše: "Je naprosto mylné dávat paralelu mezi tímto obranným zařízením a nedobrovolnými vojenskými základnami tak, jak je Češi znali v minulosti. Tehdy nezvaní návštěvníci nežádali o povolení, neměli zájem na společných akcích..."

Pan velvyslanec je možná expert na historické paralely, ale jednu věc nám laikům zapomněl vysvětlit: jestliže bude základna postavena bez referenda, jaký bude rozdíl mezi ní a tím, co bylo v minulosti?

Je vůbec možné mluvit o (čistě) obranném zařízení, když bude schopno vystřelovat rakety na oběžnou dráhu a navádět je v rádiu desítek tisíc kilometrů s mimořádnou přesností? A před čím má vlastně bránit? Není celá záležitost zjevně preventivním zbrojením, rovněž dosti podobným právě tomu, co známe z minulosti? Zdá se mi, že ona paralela je mylná jen v jedné věci: v minulosti jsme nedobrovolně zbrojili proto, že protivník už měl náskok, zatímco dnes se po nás chce, abychom (ne)dobrovolně zbrojili přesto, že protivník - existuje-li vůbec jaký - má oproti nám takřka holé ruce.

A jen na okraj: s tím zájmem na společných akcích má pan velvyslanec mimořádně pravdu: SSSR nás nenutil, abychom se účastnili jeho misí - byla ostatně jen jedna (v Afghánistánu).

Cabaniss ještě píše: "Zdůrazňuji, že NATO plně podporuje americký systém protiraketové obrany, i že tento systém bude chránit jak evropské spojence, tak Spojené státy. Tedy nejen Ameriku, jak chybně píší někteří čeští novináři." Pan vyslanec možná zapomněl říci narovinu, jestli tato základna je součástí toho systému, který NATO podporuje, jestli tato základna je součástí toho systému, který bude chránit evropské spojence. Ano, někteří čeští novináři píší, že USA budují tři systémy - systém ochrany USA, systém ochrany NATO a systém ochrany bojiště NATO - a že tato základna má být součástí systému ochrany USA. Ještě jsem nečetl novináře, který by tvrdil, všechny chystané systémy USA mají chránit jen USA. Pan velvyslanec se asi trochu zmýlil, jistě nechtěně.

Dalším informacím pana velvyslance - "tyto rakety nemají výbušné hlavice", "jsou konstruovány tak, aby nárazem ve vysoké rychlosti zneškodnily balistické střely útočící na Evropu nebo Severní Ameriku", "podmínky týkající se personálu by s hostitelskou zemí byly samozřejmě vyjednány předem" - jednoduše můžeme, ale také nemusíme věřit. Můžeme jim věřit asi tak, jako jsme mohli po Listopadu věřit slibům, že už nikdy nepůjdeme do žádného paktu, nebo, jako jsme mohli v roce 1998 věřit slibům, že do paktu sice jdeme, ale nikdo po nás nikdy nebude chtít, abychom tu měli cizí vojenské základny.

Nevím, nakolik pan velvyslanec přispěl informacemi, spíš se mi zdá, že záměrně uvádí dezinformace. V situaci, kdy se ukazuje, že základnu USA nechtějí ani v Británii, ani v Polsku, ani v ČR, jeho snaze sice rozumím, ale pochopení pro ni nemám.

Ještě si dovolím poznámku. Pan velvyslanec v závěru píše: "Od svých českých přátel vím, jak se cítili lidé v této zemi, když jim v dobách ohrožení nikdo nepřišel na pomoc. Nepřekvapuje mě proto, že Češi jsou ochotni podílet se na obraně svých spojenců." K tomu bych rád řekl panu velvyslanci pár slov. Ač jsem "Mnichov" a nacistickou okupaci nezažil, snad si také umím představit, jak se tehdy Češi cítili. Zato jsem však zažil rok 1999 a umím si představit velice živě, jak se cítili Srbové, když jim nikdo nepřišel na pomoc proti agresi, vykonstruované a vedené jeho zemí. Nevím, o kom pan velvyslanec píše jako o spojencích Čechů (o vstupu ČR do NATO nebylo referendum!). Já osobně považuji za spojence všechny mírumilovné lidi a národy (nejen Evropy), bude mi však trvat ještě velmi, velmi dlouho, než budu schopen považovat za spojence i Spojené státy Ameriky.