8. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 3. 2005

Kde se poslanec Křeček mýlí

Poslanec Křeček nás opět obšťastnil článkem "Polská bublina, aneb čeští důchodci a evropští domácí", který, mám takový pocit, jsem četl již několikrát. Aby zmátl nepozorného čtenáře, přidal do svého článku aktuální zprávu o polské majitelce domu, která vede spor s Polskou republikou prostřednictvím soudu ve Štrasburku. To však není skutečnou podstatou článku. Článek vedle sebe skládá náhodně vybrané argumenty, které mají dokázat bídnou situaci nájemníků v Česku (pokud ne, tak je pan poslanec skutečně dobrý demagog), a "úporným tvrzením" se je snaží dokázat. Bohužel jeho argumentům chybí jakákoliv hlubší ekonomická podstata.

Hned v úvodu poznamenám, že ČR (stejně jako ostatní tranzitivní země) je ve specifické situaci, kdy tzv. obchodovatelné statky (ke kterým patří i stavební materiál a zařizovací předměty bytů a domů) dosahují již cen srovnatelných se zbytkem Evropy, platy jsou zde naopak několikanásobně nižší (ve srovnání se sousedním Německem cca 5x). Stejné (nebo podobné) je to i s většinou ostatních nákladů na bydlení (elektřina, teplo, jejichž ceny vycházejí ze světových cen energetických surovin). Proto jsou náklady na bydlení v Česku relativně vysoké vzhledem k příjmům obyvatelstva. Za to však nemohou ani nájemníci, ani vlastníci domů. Přes to všechno je ČR již tržní ekonomikou, a ekonomické principy by měly platit tudíž i zde. Sociální otázky patří státu, nikoliv soukromému sektoru. Stát může (a musí) zasahovat tam, kde výsledky ekonomického procesu vedou k tomu, že se někteří jedinci (ne svou vinou) dostanou pod hranici obecně uznávaného životního minima. Sociální politika státu však musí být financována ze solidarity všech občanů státu, nikoliv jen úzce vybrané skupiny (kterou jsou dnes někteří vlastníci nájemních domů).

A nyní se vraťme k původní otázce, kde se dostává sociální cítění pana poslance do příkrého rozporu s těmi nejzákladnějšími principy ekonomie.

"Základním problémem totiž zůstává zodpovězení otázky, zda současná výše nájemného umožňuje údržbu nemovitostí, případně tvorbu zisku, či nikoliv."

Již z formulace této věty jasně vyplývá, že pan Křeček považuje zisk (což je v případě majitele domu "úrok" za vložené peníze) za něco, co "PŘÍPADNĚ" může vlastník domu inkasovat (když vše půjde dobře). Když jsem si tu větu přečetl poprvé, pochopil jsem ji dokonce tak, že majitel domu má BUĎ nárok na zachování stavu své nemovitosti, NEBO na zisk ze své investice. Po několikerém přečtení jsem však nabyl dojmu, že větu lze v zájmu objektivity interpretovat i prvním mnou uvedeným způsobem. Pro druhou hypotézu však mluví skutečnost, že ve zbytku článku již pan Křeček ve svých propočtech zisk nikde neuvažuje, zatímco údržbu ze strany majitele prezentuje jako základní právo nájemníka. Nájemník má ale i jiné právo, totiž ze zanedbaného domu se přestěhovat jinam, kde bude mít podmínky k bydlení lepší (to by ale ztratil výhody, plynoucí z regulace, že ano?).

"Na základě rozhodování soudů se zde pak ustálila praxe, která považuje výnos z kapitálu investovaného do pořízení bytu za oprávněný; pokud nepřesahuje současnou úrokovou míru tzv. první hypotéky ve velkých bankách o více než 0,5%. Pokud je nájem vyšší, může soud nájemní smlouvu zrušit."

S touto definicí nemám problémy, a proto ji ve své argumentaci níže stoprocentně využiju:

"V souladu s principem respektování schopnosti platit nájem by měli být nájemci chráněni vhodnými opatřeními proti excesivním nájmům nebo proti excesivnímu zvyšování nájmů" a zároveň zdůraznil, že " výše úhrady za užívání nájmu jednotlivcem nebo náklady na užívání bytu by měly být na takové úrovni, jenž neohrožuje nebo nepodkopává uspokojování jiných podstatných potřeb."

Tak s takto nadefinovaným principem mám problém. Samozřejmě může existovat problém excesivního zvyšování nájmu v několika málo lukrativních lokalitách (který může být řešen z pohledu mravné -- nemravné). Druhá část věty nás však zavádí zpět do éry komunismu (každý podle svých schopností, každému podle jeho POTŘEB). Jenže už tehdy platilo, že ze strany spotřebitelů byly zdůrazňovány zejména ty potřeby, zatímco pracovat podle svých schopností se nikomu moc nechtělo. A tak méně schopný člověk (ale bohužel i jedinec s odporem k práci) by měl podle pana Křečka platit nižší nájem, než pracovitý a schopný nájemník, a to ve stejném domě. Snad většina čtenářů pochopí, že toto je již dávno přežitý nesmysl. Samozřejmě dlouhodobě chudší jedinec (ať už je chudý z jakéhokoliv důvodu) bude platit nižší nájem, ale v takovém bytě, který bude buď v méně lukrativní lokalitě a nebo bude nižší kvality než byt s vyšším nájmem. Většina z nás přeci také nechodí do autosalónu s drahými auty a nežádá slevu z titulu, že na tak drahé auto nemají. Pokud se však dobrovolně rozhodnu, že chci žít v lepším bytě, MUSÍ to být na úkor uspokojování jiných potřeb. Co je "podstatná" potřeba, to je věc značně subjektivní. Troufnu si tvrdit, že většina nájemníků, bydlících v domech s regulovaným nájemným (respektive podle původních nájemních smluv) nejsou sociální případy, které by si musely ukrojit ze svých "podstatných" potřeb, jenom by třeba museli jezdit v horším autě nebo na levnější dovolenou. Proto je naprosto zavádějící srovnávání českého regulovaného nájemného s regulovaným nájemným v sociálních bytech (které provozuje nebo dotuje stát) na Západě.

"Všichni známe příklad bytových družstev, kdy při platbách družstevníků 2 000 -2 500,- Kč měsíčně lze nejen nemovitost dobře udržovat, ale i vylepšovat její stav."

Nemám problém s tímto souhlasit. Jenže tato věta říká něco jiného, než o čem se nás pan Křeček snaží přesvědčit. Obyvatelé družstevních bytů totiž nejsou nájemníci, ale vlastníci, kteří kromě výše uvedených plateb ještě museli investovat ušetřené prostředky, nebo si vzít hypotéku. A tak k výše uvedeným platbám na údržbu nemovitosti musíme připočítat náklady, k jejichž vyčíslení nám pan poslanec ve svém článku poskytl jednoduchý návod. Vyjdu-li z ceny bytu cca 1 mil. Kč (v Praze takový pravděpodobně neseženete, ale jsou i lokality, kde jsou ceny nižší), pak při úroku z hypotéky 5 % nám vychází dalších 50 tis. Kč ročně, tedy další 4 000 Kč. měsíčně. No a jsme u částky kolem 6 000 měsíčně na holý nájem, ostatní (provozní) náklady na bydlení nepočítaje. S tím by asi většina vlastníků neměla nejmenší problém a skutečné tržní nájmy se také v těchto řádech pohybují.

"Za poslední 3 roky to přestavuje částku 1,142.000,-Kč. Za celých 8 let pronajímatel neudělal žádnou opravu v domě, pouze opravu poškozených dveří, avšak tu kryla pojistka."

Bez dalšího upřesnění (o ceně či poloze obývaných bytů) nám tato věta moc informací neposkytuje. A tak předpokládejme, že se opět jedná o byty s tržní cenou 1 mil. Kč. Jak jsme si ukázali (a pan Křeček tento výpočet svým návodem posvětil), měla by jedna domácnost pouze na přiměřený zisk (který si dnes účtuje každá hypotéční banka) majiteli platit 50 000 ročně. Dvacet nájemníků pak by ročně přineslo 1 mil. Kč a za tři roky samozřejmě trojnásobek. To, že těch dvacet nájemníků zaplatí "pouhých" 1,142.000,-Kč tedy znamená, že buď majitel inkasuje méně, než by dostal za své peníze na nějakém termínovaném vkladu v bance (a to je situace v dnešní době díky historicky nejnižším úrokovým sazbám značně příznivější, než v minulosti), nebo se jedná o lokalitu, kde je tržní cena bytů díky malé atraktivitě a nízké úrovni příjmů stlačena hluboko pod cenu, za kterou by se takový objekt dal vůbec postavit. V takové lokalitě je však jasné, že podnikat jako vlastník domu je ekonomický nesmysl, a tak by majitel prostě ze svého podnikání logicky vycouval tím, že nechá svou nemovitost postupně "vybydlet", čímž minimalizuje ztrátu na vložené prostředky a peníze vybrané na nájmech investuje do ziskovější aktivity.

"Při všech úvahách o výši nájemného je zapomínáno na to, že u nás, na rozdíl od naprosté většiny evropských států, již od roku 1995 u nově uzavíraných smluv žádná regulace není, takže majitelé mohou požadovat, a také požadují, nájemné mnohem větší, než by byli oprávněni inkasovat v jiných evropských státech,"

To bude patrně pravda(autor se jistě vyzná v legislativě lépe než já), nicméně to neřeší situaci početné skupiny vlastníků domů, kteří nemohou staré regulované smlouvy vypovědět. Ti, kteří již všechny byty ve své nemovitosti pronajímají podle nových smluv si jistě nestěžují.

"Nepřehlédnutelná je ovšem i sociální stránka celé věci. Zatímco v Polsku náklady na bydlení činí pouhých 15% výdajů rodiny, pak v České republice tyto náklady převyšují u různých skupin obyvatelstva různou mírou 20%,"

Jelikož náklady na bydlení jsou z velké části tvořeny ostatními náklady, nemá toto srovnání prakticky žádnou vypovídací hodnotu. Možná relevantní by bylo porovnat pouze čisté nájmy, ale ani toto srovnání nemůže příliš podepřít argumentaci pana Křečka. I kdyby totiž samotné nájmy v Polsku byly nižší než v Česku, znamenalo by to pouze, že polští vlastníci domů jsou na tom ještě hůře než ti čeští. Rozhodně by to nemohlo sloužit jako ospravedlnění stavu, kdy někteří vlastníci domů nikoliv ze svých zisků, ale ze svého majetku suplují sociální roli státu.

Autor pracuje jako makroekonom a výše uvedené názory reprezentují pouze jeho osobní (ekonomické) přesvědčení.

                 
Obsah vydání       8. 3. 2005
8. 3. 2005 Kandidáti do Rady České televize
8. 3. 2005 Čeho se britská vláda bojí?
8. 3. 2005 Zbrojení, ne klid zbraní Oskar  Krejčí
8. 3. 2005 Aktivisté upozorní na násilí páchané na ženách v ozbrojených konfliktech
8. 3. 2005 V ČR je nezaměstnaných skoro 10 procent lidí, avšak v únoru nezaměstnanost klesla
8. 3. 2005 Patentování přírody
8. 3. 2005 Poznámka k "Patentování přírody"
8. 3. 2005 Recept na další Husajny
8. 3. 2005 České politicko-utopické snění Jiří  Škuba
8. 3. 2005 Český lev byl k ničemu Jan  Čulík
8. 3. 2005 Michael  Marčák
8. 3. 2005 "Politický aktivismus je pro novináře přece normální...!"
8. 3. 2005 Rétorika konfliktu kolem Literárních novin Vít  Janeček
8. 3. 2005 Fond Verda podpořil romské studenty
8. 3. 2005 Kde se poslanec Křeček mýlí Jan  Hošek
8. 3. 2005 Michael  Marčák
8. 3. 2005 STV: Ako vyrobiť z jednotky outsidera Miloslava  Kodoňová
7. 3. 2005 Umění, nikoli artefakty Michael  Hauser
7. 3. 2005 Bratislavský mier Peter  Greguš
7. 3. 2005 Buďme slobodní, na ostatnom nezáleží Sergio Moya Mena
7. 3. 2005 Servilní postoj Jan  Žižka
7. 3. 2005 Rozkoše Elfriede Jelinekové Eliška  Stehlíková
7. 3. 2005 Předplatné Literárek zatím neruším Jindřich  Kalous
7. 3. 2005 Válka je krutá záležitost a nikdo z ní nemůže vyjít čistý Michal  Kolář
7. 3. 2005 O hovně Jan  Stern
7. 3. 2005 Melou boží mlýny? Milan  Kulhánek
7. 3. 2005 Zrušme rudé návyky! Jiří  Karban
7. 3. 2005 Co dělat v dnešní situaci Jindřich  Kalous
7. 3. 2005 O červené niti Alex  Koenigsmark
7. 3. 2005 Deset evropských lží Václava Klause Jo  Leinen
5. 3. 2005 Až se to bude líbit komerčním televizím... Štěpán  Kotrba
2. 3. 2005 Moc nočních můr na Ostravské univerzitě
11. 2. 2005 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce