9. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 3. 2005

Check point

Truchlící a rozhořčená Itálie nezakusila nic jiného, než jaké to je být Iráčanem.

V případu italského agenta zastřeleného americkými vojáky na check point u bagdádského letiště existují dvě možná vysvětlení. První je, že šlo o vědomý pokus o atentát na nepohodlnou levicovou novinářku, kterou Nicola Calipari kryl vlastním tělem. Druhé vysvětlení tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu. V prvním případě se počítá se špatným úmyslem. V druhém případě by šlo o nedorozumění, selhání lidského faktoru či podobné nedopatření, které je (v protikladu k prvnímu vysvětlení) neúmyslné a nezáměrné.

Obě vysvětlení jsou srovnatelnou měrou lživá i mylná. Žijí v jakémsi falešném vědomí, nevidí skutečný stav věcí -- a dokonce před ním utíkají, odmítají jej. Realita je daleko horší než zlý úmysl nebo porucha v provozu. Úmysl je dobrý a provoz funguje tak, jak byl nastaven.

Zmiňovaná událost, bez ohledu na to, které vysvětlení je empiricky správné, spojuje ve své podstatě prvky obou z nich; a teprve v tomto spojení se jeví jejich pravda, před kterou jednotlivě uhýbaly. Zabití Calipariho bylo -- přesně jak tvrdí první vysvětlení -- záměrné. Tento záměr ale nebyl zlý. Byl pouze tzv. deficitní -- tj. vyplynul zároveň z jisté odchylky či nepřesnosti, de facto z ne-úmyslu -- jak tvrdí zase druhé vysvětlení. Podstatou činu je skutečně záměrný neúmysl či nezáměrný úmysl. Pokud vám tyto termíny připadají absurdní a na úrovni pouhých intelektuálních hrátek, je to jen proto, že méně zevšednělou formou říkají to, co jsme si bez hlubšího zamyšlení zvykli shrnovat pod pojem "vedlejší účinky" (side effects).

Tento výraz, jeden z klíčových ve slovníku naší doby, v sobě nese jak objasnění, tak zamlžení podstatných problémů.

V čem je objasňující? Říká, že jednáme v komplexním, příliš složitém a do všech důsledků nepředvídatelném prostředí, kdy každé naše jednání má spoustu dopadů, o jejichž přesném výčtu a podobě si v okamžiku plánování, ba i jednání samotného nemůžeme být jisti. Víme o nich maximálně jako o rizicích, ale to, zda, kde a jak k nim skutečně dochází, se dozvídáme až zpětně. Ekonomicky bychom mohli mluvit o externalitách.

V čem je pojem side effects naopak zamlžující? Vlastně v tomtéž. Říká, že jednáme v komplexním, příliš složitém a do všech důsledků nepředvídatelném prostředí. To také znamená, že se v rámci našeho jednání můžeme dopouštět věcí, které by z hlediska původně proklamovaného záměru nebyly obhajitelné, z hlediska konečných důsledků však ospravedlnitelné jsou, a to ne navzdory, ale právě proto, že mezi těmito následky a původními úmysly existuje rozpor, či přesněji: nespojitost. Tato nespojitost jen potvrzuje původní premisu nepředvídatelnosti prostředí, takže jakýkoliv důsledek našeho jednání nemůže toto jednání jakkoliv zpochybnit, může je pouze potvrdit.

Jediná prokazatelně dobrá a v takovém kontextu obhajitelná hodnota je totiž dobrý úmysl, neboť vše ostatní je z podstaty věci relativní a neurčitelné. Smysl, který onen dobrý úmysl má, je rigidní, nejde s ním hnout. Stejně tak rigidní jsou následky, ke kterým vede -- jejich rigidnost je ovšem rigidnost nesmyslnosti, jež snese jakékoliv hodnocení, jsouc sama bezhodnotná. Vztah uvedených dvou rigidností, dvou nehybných a protikladných, avšak navzájem spjatých veličin vymezuje svět, o kterém tu mluvíme.

Podle čeho se v takovém světě dělají a hodnotí rozhodnutí? Podle jakých kritérií? Jediným myslitelným prostředkem hodnocení tu nemůže být nic jiného než moc, zejména moc nad mediálním zobrazením dotyčných událostí. Vzhledem k tomu, že jediné, totiž apriorně určené dobro je dobrý úmysl nejšlechetnější armády světa, a následky nejsou předvídatelné, záleží jedině na zpětném zhodnocení a prohlášení Moci, která určí, zda ten či onen akt byl úspěšně splněným úkolem, nebo "incidentem". Podstata obojího je ale stejná a ústí ve větší (ne kvantitou, ale kvalitou větší) brutalitu, než bylo komiksové uříznutí hlavy v přímém přenosu.

Truchlící a rozhořčená Itálie nezakusila nic jiného, než jaké to je být Iráčanem. Totiž jaké to je stávat se každým dnem potenciální obětí boje za takové nebo onaké Dobro. Dobro -- jako třeba demokracie -- si jistě zaslouží oběti. Jenže jsou oběti a oběti.

Sebevražedný atentátník, který se nechá roztrhat bombou v naději na Alláhův ráj má -- přes všechnu zvrácenost svého jednání -- ke svému činu důvod a tento důvod realizuje; ví, PROČ umírá, a o svém úmyslu nepochybuje (a nikdo jiný na tu pochybnost nemá právo). Oběť teroristického činu, stejně jako oběť okupačního bombardování či střelby, však žádné takové PROČ nezná. Nikdo se jí neptá a nikdo po ní nechce, aby přijala rozhodnutí ohledně toho, zda se stane, nebo nestane obětí dobrého úmyslu. Rozhodnutí už bylo přijato. Taková oběť se nerozhoduje, není subjektem, ale objektem rozhodnutí.

Zároveň však rozhodnutí, které je učiněno, odmítá tímto rozhodnutím být. Je samo sebou jen na rovině rigidně vymezeného dobrého úmyslu. Na rovině (nechtěných) následků se samo sobě vyhýbá a schovává se za "vedlejší účinky". Je to rozhodnutí, které je rozhodnutím jenom tehdy, když se mu to hodí (když si může připsat ten či onen úspěch). Přičemž ona možnost nebýt rozhodnutím je vepsána do samotné jeho povahy. "Vedlejší účinky" jsou již na počátku obsaženy v pojmu dobrého úmyslu, již předem se s tímto ne-záměrem záměrně počítá, je nepostradatelným prostředkem imunizace každé příští zkušenosti, která snad bude chtít dobrý úmysl a s ním přijaté rozhodnutí zpochybnit.

Ať již je smrt agenta Calipariho důsledkem nedorozumění nebo spiknutí, jde o "vedlejší účinek" historického boje za demokracii a svobodu. A o nich přece pochybovat nelze.

Italové se na pár dní stali Iráčany. Stali se těmi, na které dopadají různé side effects velkých západních dějin. Není ale tato situace situací nás všech, kteří v době zrychlující se globalizace čelíme nepřebernému množství převratných následků, jež nejsme s to komplexně vyhodnotit? Které z nich jsou chtěné a žádoucí a které jen "incidenty", k nimž došlo nedopatřením? Je příliv investic a konzumní ráj záměrným cílem, úspěchem globalizace, a deregulace pracovněprávních omezení spolu se zabetonovanou krajinou jen jejím "vedlejším účinkem" -- nebo je to přesně naopak? Stoupá voda v přístavu, nebo je to jen příliv, který zase přejde v odliv a mnozí se ocitnou na bahnitém břehu? Jak o tom můžeme ROZHODNOUT? Máme vůbec příležitost? Nebylo rozhodnutí už přijato? Čeho a koho kontrolou jsou check points, "kontrolní stanoviště" našeho světa?

                 
Obsah vydání       9. 3. 2005
9. 3. 2005 Vláda chce legalizovat klecová lůžka
10. 3. 2005 Parlament: Klecová lůžka používat budeme, protesty nás nezajímají Jan  Čulík
9. 3. 2005 Měl Bush nakonec přece jen pravdu?
9. 3. 2005 Co si dnes myslí Gorbačov
9. 3. 2005 Check point Martin  Škabraha
9. 3. 2005 Michael  Marčák
9. 3. 2005 Literárky: respekt vůči politické kultuře Milan  Daniel
9. 3. 2005 Jak se dělá polemika Ondřej  Slačálek
9. 3. 2005 Čečenský předák Aslan Maschadov byl zřejmě usmrcen
8. 3. 2005 Clinton půjde na další srdeční operaci
9. 3. 2005 Proč vlastně privatizovat? Josef  Vít
9. 3. 2005 Michael  Marčák
9. 3. 2005 Demonstrace proti okupace Iraku 20.3/Demonstraction against the occupation of Iraq, March 20
9. 3. 2005 Hauserovo žvanění, nikoliv kritika Jan  Paul
9. 3. 2005 Kdybych byl Pavlem Teličkou
9. 3. 2005 Týká se náboženství opravdu každého? Petr  Sláma
9. 3. 2005 Padělání certifikátů - dnes už hračka pro notebook Vlastimil  Klíma
18. 3. 2005 CryptoFest 2005
9. 3. 2005 Příčinou politických problémů je v ČR zastaralý volební systém Josef  Babák
9. 3. 2005 Musíme provést "únik dopředu" Miroslav Václav Steiner
8. 3. 2005 Fond Verda podpořil romské studenty
8. 3. 2005 V ČR je nezaměstnaných skoro 10 procent lidí, avšak v únoru nezaměstnanost klesla
8. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny dny 14. - 21. února 2005
8. 3. 2005 Kandidáti do Rady České televize
8. 3. 2005 Zbrojení, ne klid zbraní Oskar  Krejčí
8. 3. 2005 Český lev byl k ničemu Jan  Čulík
8. 3. 2005 "Politický aktivismus je pro novináře přece normální...!"
8. 3. 2005 Čeho se britská vláda bojí?
8. 3. 2005 Kde se poslanec Křeček mýlí Jan  Hošek
8. 3. 2005 Rétorika konfliktu kolem Literárních novin Vít  Janeček
11. 2. 2005 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
9. 3. 2005 Check point Martin  Škabraha
9. 3. 2005 Co si dnes myslí Gorbačov   
9. 3. 2005 Měl Bush nakonec přece jen pravdu?   
9. 3. 2005 Vláda chce legalizovat klecová lůžka   
8. 3. 2005 Zbrojení, ne klid zbraní Oskar  Krejčí
8. 3. 2005 Rétorika konfliktu kolem Literárních novin Vít  Janeček
8. 3. 2005 "Politický aktivismus je pro novináře přece normální...!"   
8. 3. 2005 Čeho se britská vláda bojí?   
7. 3. 2005 Melou boží mlýny? Milan  Kulhánek
7. 3. 2005 O červené niti Alex  Koenigsmark
7. 3. 2005 Deset evropských lží Václava Klause Jo  Leinen
7. 3. 2005 O hovně Jan  Stern
7. 3. 2005 Rozkoše Elfriede Jelinekové Eliška  Stehlíková
7. 3. 2005 Servilní postoj Jan  Žižka
5. 3. 2005 Až se to bude líbit komerčním televizím... Štěpán  Kotrba