Program fóra, probíhajícího pod heslem "I jiný svět je možný" se koná již počtvrté a poprvé na asijském kontinentě je snahou o alternativní pohledy na vývoj lidské společnosti. WSF 2004 obsahuje mozaiku 1200 konferencí, panelových diskuzí, seminářů, kulturních a politických aktivit pro více než 75 000 delegátů z čehož je 23 000 zahraničních. Diskuze se zaměřují na témata imperialistické globalizace; militarismu a míru; komunalismu - sektářství; náboženského fanatismu a sektářského násilí; rasismu, kastovnictví, ekonomického vyloučení a diskriminace; patriarchátu.

Doprovodné konference a panelové diskuze jsou rozčleněny takto: země, voda a potravinová soběstačnost; práce a svět odborů; média, kultura a znalosti; militarismus, válka a mír; globalizace, ekonomické a sociální zabezpečení ; války proti ženám, ženy proti válkám; diskriminace a tlak: rasismus a kastovnictví; Náboženské, etnické a lingvistické vyloučení; globalizace: globální vláda a národní stát; politické strany a sociální hnutí; globalizace a její alternativy; boj proti neoliberalismu a válce.

V předchozích letech jej organizátoři pořádali v brazilském Porto Alegre, jako protiváhu Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu.

Davosské každoroční schůzky konané od roku 1971 považují organizátoři právě pobíhajícího zasedání za shromáždění exklusivního klubu představitelů nejmocnějších vlád, politických vůdců s nejvýznamnějšími představiteli nadnárodních korporací a představitelů neoliberálních politických a akademických kruhů, kde jsou plánovány další kroky probíhající celosvětové globalizace, jak si je představují představitelé Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Světové obchodní organizace.

Světové sociální fórum není ani organizace, ani pevně sjednocená platforma -- jedná se o otevřené setkání představitelů nevládních organizací (NGO) sloužící ke vzájemné výměně informací, konzultování myšlenek a názorů a formulování návrhů. Právě většinou nevládní neziskové organizace nesouhlasí s neoliberálními postoji a dominancí světově řízeného kapitálu. Organizátoři trvají na myšlence, že v centru jakéhokoliv společenského dění musí vždy zůstávat člověk jako lidská bytost.

V osmdesátých letech bylo vidět v Indii posun v politice vlivem počátku importu liberalizace, stejně jako sílící vliv Světové banky a půjček MMF. Formální přijetí programu LPG - liberalizace, privatizace a globalizace - jako státní politiky Indie nastalo v roce 1991 a od té doby v Indii nastala relativně rychlá integrace se světovým hospodářstvím s jeho známými důsledky pro pracující. Organizace farmářů a opoziční hnutí odsuzují politiku liberalizace, zodpovědnou za nastalou krizi v indickém zemědělství. Díky liberalizaci se rozpadá systém subvencí, cenových záruk a potravinové pomoci, z níž těžila nemalá část populace. V posledních letech přispěl boj proti tlaku kastovního systému k různorodosti forem politických aktivit. Neboť, i když ústava stanoví různé jistoty a zvýhodnění, obrovská většina obyvatel sje vystavena nelidskému sociálnímu vyloučení a vyloučení z přístupu k ekonomickým zdrojům. Globalizace zesílila jejich vykořisťování. Ženské hnutí je dnes jedním z nejdynamičtějších hnutí na indickém venkově. Ženy neulpívají pouze na genderové diskriminaci jako celospolečenské agendě, ale dokázaly inovovat svou činnost a vytvořit širokou paletu aktivit. I proto bylo letošní setkání v indické Mumbaji.

Mumbai je už dlouho centrem migrantů z nitra indického subkontinentu a jeho historie odráží několik staletí indických obchodních cest k Oceánu . To vytořilo z Mumbaje mnohonárodnostní a kosmopolitní město. "Město, které nikdy nespí". Je bezpečné pro ženy i mezinárodní návštěvníky. Liberalizace ekonomiky, která začala v celé zemi, si však vynutila v devadesátých letech program strukturních úprav, který nicméně změnil charakter města. Dnes je Mumbai "městem v přechodu". Mnoho z jeho textilních továren - průmyslové zákaldny města se zavřelo. Mumbai je zároveń městem kontrastů - je jedním z největších finančních center vně OECD, ale odpor vůči imperialistické globalizaci a náboženskému sektářství nechal ve městě vyrůst několika antiglobalizačním organizacím a politickým formacím. Toto vytvořilo z Mumbai ideální místo k výzvě neoliberálním globalizačním programům. Mumbai dnes chce být branou k indickým alternativám stejně, jako k jinému světu, který je také možný.

Při stavbě "jiného světa" je zapotřebí umožnit i mediální různorodost -- podporovat média, která nejsou podrobena a kontrolována zájmy korporací, informují nezávisle, mimo klasický trh a jeho finanční okolnosti. Prosazení odklonu od svazujících a diskriminujících autorských práv - tzv. práva "copyleft" je jedním ze základních stavebních kamenů nových médií. I to je jeden ze závěrů jednání v indickém Mumbai.

Včerejší panelové diskuze na téma Globalizace a její alternativy se zúčastnili Muto Ichio, Satu Hassi, D.Raja, César Benjamin, Atillio Boron, Walden Bello, Wolfgang Sachs, Michael Albert, George Monbiot.

Jako paralelní akce ke světovému sociálnímu fóru je organizován i festival kultury a práv venkova The Land First Mela .

Jednou z doprovodných akcí je i umělecká prezentace na vagónech předměstských vlaků v Mumbai s tematikou Světového sociálního fóra 2004. Studenti z uměleckých škol Sir J.J School of Art, Dombivili's Karandikar Kala Academy, Baroda's Faculty of Fine Arts, Pune's Bharti Vidyapeeth tvoří po boku profesionálních výtvarníků umění pro veřejný prostor. Díla se mají stát symbolem toho že kultura a umění jsou základním komunikačním prostředkem politických a sociálních idejí.

Mezi hvězdné delegáty Světového sociálního fóra 2004 patří laureátka Nobelovy ceny míru, íránská právnička Shirin Ebadiová a laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, profesor ekonomie a financí na Columbia University v New Yorku a bývalý senior vicepresident Světové banky; komisařka pro lidská práva OSN Mary Robinsonová, bývalá prezidentka Irska; Richard Stallman z USA; francouzský farmářský odborový předák bojovník proti geneticky manipulovaným plodinám, producent slavného sýra Roquefort José Bové , vicepresidentka Vietnamské socialistické republiky a bývalá ministryně školství Nguyen Thi Binh, autor bestsellerů a sloupkař Guardianu George Monbiot, obhájkyně lidských práv Asma Jehangir z Pákistánu, bývalý ministr spravedlnosti Izraele Yossi Beilin, šéfredaktor Le Monde Diplomatique a zakladatel ATTAC, hnutí proti neoliberální globalizaci Bernard Cassen z Francie, protiválečný aktivista a MP britské labouristické strany Jeremy Corbin , lidskoprávní aktivistka, ředitelka mezinárodního střediska pro etnická studia v Colombu Radhika Coomaraswamy ze Srí Lanky, účastník alžírské bitvy za nezávislost a později první prezident Alžírska Ahmed Ben Bella. Indickou reprezentaci představují marxistický filosof Prabhat Patnaik, ekonom zemědělství Utsa Patnaik, sociální aktivista Medha Patkar, představitelka žen Brinda Karat, novinář P. Sainath, aktivistka za práva občanů na informace Arundhati Roy, herečka Shabana Azmi a historik Tanika Sarkar.

Stiglitz odstoupil ze své pozice ve Světové bance po neshodách ohledně podmínek SB a MMF pro země postižené východnoasijskou měnovou krizí. Jeho nedávná knižní publikace o globalizaci a důvodech jeho nespokojenosti získala celosvětový úspěch právě pro ostrou kritiku politiky Světové banky a MMF. Monbiot na sebe upozornil knihami The Age of Consent: a manifesto for a new world order, Captive State: the corporate takeover of Britain, Poisoned Arrows, Amazon Watershed a No Man's Land.

Podrobnosti na serveru WSF >