Článek nedávno objevil Simon Waldman, šéf internetového vydavatelství britského deníku Guardian. Jemu věnoval staré číslo časopisu Homes and Gardens jeho tchán. Waldman si v čísle povšiml obrazové reportáže o "nádherné Hitlerově rezidenci s nejkrásnějším výhledem v Evropě", která vyšla v tomto časopise už v době, kdy Hitler okupoval Rakousko. Waldman tři inkriminované stránky z tohoto časopisu naskanoval a umístil je v květnu na svých internetových stránkách. Tam zůstaly víceméně nepovšimnuty do doby asi před třemi týdny, kdy jim dal Waldman větší prostor a emailem upozornil dnešní šéfredaktorku časopisu Homes and Gardens na tento článek jako na historickou kuriozitu. Šéfredaktora se odvolala na autorská práva a požádala zdvořile Waldmana, aby článek ze svých internetových stránek odstranil. Waldman to učinil, jenže mezitím jiní uživatelé internetu z něho učinili komunální vlastnictví -- objevil se mezitím na desítkách jiných internetových serverů.

Vznikla otázka, zda nekompromisní postoj časopisu Homes and Gardens je oprávněným a zásadovým zásahem proti zneužívání autorských práv, anebo jen směšným pedanstvím, píše NYT.

Minulý týden právě před pětašedesáti lety, připomíná americký list, přijel do Berchtesgadenu za Hitlerem britský premiér Neville Chamberlain a jednal tam s ním o jeho plánech na anexi Československa. Toto jednání vedlo o čtrnáct dní později k uzavření mnichovské dohody a k tomu, že Chamberlain pak oznámil, že zajistil "mír pro naši dobu".

K tomuto závěru zřejmě dospěl Chamberlain v útulné, "borovicovým dřevem obkládané" Hitlerově pracovně, možná, když seděl v "pozoruhodném křesle, vyčalouněném úhledným květinovým vzorem". To se dočítáme z článku v časopise Homes and Gardens, poznamenává ironicky NYT a dodává, že článek vyšel v časopise v listopadu 1938, v témže měsíci, kdy se odehrála nacistická křišťálová noc, pogrom proti židům.

Podnik IPC Media, dnešní vlastník časopisu Homes and Gardens, se dál k věci nechtěl vyjádřit, i když jeho mluvčí přiznala, že je vlastně nejasné, kdo je držitelem autorských práv v této věci.

A Waldmanovy scany se nyní prý objevily na mnohých jiných internetových stránkách. Například jsou prý i na stránkách kontroverzního historika Davida Irvinga, který nedávno prohrál soudní spor s jednou americkou historičkou, kterou žaloval za to, že ho označila za člověka, popírajícího, že došlo k nacistickému holocaustu. Irving plánuje v zájmu svobody projevu nechat příslušné tři stránky na svém serveru veřejně přístupné co nejdéle.

Deník New York Times poukazuje na to, že je aféra je charakteristickou historkou v zmateném světě autorských práv a internetu, zejména tzv. "férového užívání" autorských děl, které rozmlžila bezhraničnost internetu a množství nejrůznějších copyrightových zákonů v různých zemích světa.

Ve Spojených státech by pravděpodobně zveřejnění těchto tří stránek bylo autorským zákonem nepostižitelné, protože by spadalo pod "férové užití", konstatovala Wendy Seltzerová z Harvardské právnické školy: "Publikovat článek znovu nyní, po 65 letech, mi připadá jako informace o určité události či komentář o ní, spadá to pod zásadu férového užívání. Není to totéž jako fotokopírovat vědecký článek, aby si čtenář nemusel kupovat více výtisků příslušného časopisu."

Britský zákon o autorských právech z roku 1988 považuje za férové užívání, pokud je využito "rozumných částí" materiálu, jehož šíření omezují autorská práva, pro studium, pro účely kritiky, recenzí a zpravodajství. Není prý jasné, zda se to týká scanu celého pětašedesát let starého článku.

Waldman je ale překvapen, jak se podnik IPC Media brání jakékoliv diskusi o tomto článku. Píše na svých stránkách, že scany původního článku zveřejnil, aniž by na tom jakkoliv vydělával, takže copyrightové ohrazení firmy IPC Media je velmi nepřesvědčivé - spíše jde o pokus zamezit šíření tohoto článku a diskusi o něm.

Jistě je nepříjemné zjistit, že před pětašedesáti lety tiskl časopis, který tento podnik nyní vlastní, oslavné články o Hitlerově sídle, avšak, jak poznamenává NYT, článek vypovídá pravděpodobně daleko více o tehdejších názorech anglické aristokracie, která Hitlera omlouvala, než o samotném časopise.

Konec konců, i americký tisk si povšiml krásy Hitlerova letního sídla -- list New York Times napsal 18. září 1938, že je sídlo "prostě zařízené" a že je z něho "nádherný horský výhled".