Americký Nejvyšší soud bude zkoumat, zda neporušuje americkou ústavu to, co kritikové nazývají "Mickey Mouse Protection Act" (Zákon na ochranu myšáka Mickeyho), totiž prodloužení copyrightu pro firmu Walt Disney na tuto kreslenou figurku, k němuž došlo v roce 1998.

Soudci budou muset rozhodnout, zda americký Kongres překročil své pravomoci, když využil tohoto zákona k prodloužení autorských práv na myšáka Mickeyho o dalších 20 let. Americká ústava dává tvůrcům zákona právo udělit autorská práva jen na "omezené období". Ale co znamená slovo "omezené"?

Za celou věcí se skrývá velmi důležitá veřejná debata o podstatě vlastnictví na internetu. Jde o to jak zajistit, aby autoři děl, ochraňovaných autorskými právy, dostávali odměnu - ve světě, kde je nyní krádež jejich děl technologicky nesmírně jednoduchá. Zároveň je ale nutné zajistit, aby nebyla potlačena svobodná výměna myšlenek, která je nutná pro vznik nových děl. Je důležité určit, jaká by měla být ve společnosti správná rovnováha mezi soukromými a veřejnými právy na myšlenky.

Americké soudce donutila zabývat se touto otázkou skupina amerických univerzitních pracovníků. Ti brání tzv. "veřejnou doménu". James Boyle, teoretik na autorská práva a profesor na Duke University, ji charakterizuje jako tvůrčí prostor, přístupný všem, kde všichni hledáme inspiraci.

Loni v listopadu vytvořil profesor Boyle na Duke University skupinu intelektuálů a vědců ve snaze založit hnutí na ochranu veřejné domény. Boyle argumentuje, že neustálé zpřísňování zákona o copyrightu, k němuž dochází v posledních letech, je "druhým ohrazováním" v historii lidstva - obdobným opatřením, jako když byly v Anglii v 18. století ohrazeny společné pastviny a příslušníkům obce byl na ně zakázán přístup.

Případ, který se nyní bude projednávat před americkým Nejvyšším soudem, je součástí této kampaně "proti ohrazování". Je myšlenkovým dítětem Lawrence Lessiga, právního teoretika internetu, který argumentuje, že podstatou internetu je svoboda k provádění inovací.

"Jestliže nás internet poučil vůbec o něčem, poučil nás o tom, jakou obrovskou hodnotu má to, že jsou základní zdroje volně přístupné ve veřejné doméně, kde na nich lidé mohou podle vlastního úsudku stavět. Nyní tuto veřejnou doménu ničíme a to zlikviduje i příležitost pro tvůrčí práci, kterou vytvořil právě internet," argumentuje Lessig.

Tomuto argumentu by dobře rozuměl například Shakespeare, poznamenává list Financial Times: dramata jako Hamlet anebo Kupec benátský by nikdy nevznikla, kdyby býval jejich autor neměl možnost vykrádat předchozí, méně kvalitní díla. Potíž je, že se vznikem internetu vznikla možnost rychlého a dokonalého kopírování a s tím i kultura všeobecného kradení.

Držitelé autorských práv se teď těmto krádežím snaží čelit a to snahou zmonopolizovat svá díla tak, že to porušuje tradiční americkou společenskou smlouvu ohledně autorských práv a veřejné domény.

Dosavadní společenská smlouva byla totiž založena na rovnováze mezi veřejným zájmem a soukromými zisky. Podporovala inovace tím, že poskytla držitelům autorských práv výlučný copyright (a monopolní zisky) po určité omezené období. Zároveň však chránila veřejný zájem prostřednictvím doktriny tzv. "fair use" - férového využívání - které umožňuje určité využívání materiálu, chráněného autorskými právy, bez povolení a bez honoráře v zájmu šíření osvěty, inovací a v zájmu svobodného projevu.

Internet v podstatě téměř zrušil doménu soukromého zisku. Avšak technologie je nyní v protiofenzívě: hudební společnosti začínají prodávat hudbu formou, která se nedá ukrást, například na cédéčkách, která se nedají kopírovat, anebo ji zveřejňují tak, že se nedá vlastnit, jen k ní uživatel získá dočasně, za poplatek, přístup.

Kritikové varují, že by tyto nové technologie mohly vést k tomu, že se tvůrčí díla nikdy nedostanou do veřejné domény. Že hrozí nebezpečí, že by držitelé copyrightu mohli získat monopolní práva na svá díla navždy.

A "ohrazování" neohrožuje jenom umění, varuje profesor Boyle. Právní návrhy ve Spojených státech chtějí rozšířit copyright i na kompilaci faktů - to je ovšem základní materiál každého vědeckého výzkumu. Mnoho amerických výzkumníků se obává, že by takové zákony vážně a dlouhodobě ohrozily životaschopnost americké ekonomiky tím, že by ohrozily schopnost inovovat.

Profesor Boyle argumentuje, že potřebuje veřejná doména vlastní "organizaci Greenpeace" - ekologické aktivisty pro internet. Ekologické hnutí přesvědčilo miliony lidí, že je příroda na světě ohrožena a že společnosti musí kolektivně jednat a trestat ničení přírody. Aktivisté ve prospěch veřejné domény se domnívají, že rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu zabývat se otázkou autorských práv bude prvním krokem ke vzniku "ekologického hnutí" na obranu internetu. Soud se sice bude zabývat daleko užšími otázkami, ale vzhledem k tomu, že je to Nejvyšší soud, který se touto věcí bude vůbec zabývat, celé záležitosti se dostane podstatné publicity.