Bohaté státy opakovaně slibují, že odstraní dotace pro své zemědělství a zlikvidují dovozní cla na textil, importovaný z chudých zemí, avšak tyto sliby byly porušeny. Nyní se naopak situace zpřísnila tím, že bohaté země poskytly korporacím na svém území nové zákony na ochranu "intelektuálního majetku", tedy autorských práv.

Při světových obchodních rozhovorech v listopadu se zdálo, že se chudým zemím podařilo získat určité ústupky. Mělo jim být dovoleno dál dovážet levné kopie patentovaných léků, jichž je zapotřebí na boj proti epidemiím. Ale byl v tom háček. Země sice mají mít právo tyto levné léky dál kupovat, avšak od roku 2005 bude zakázáno zemím, které je vyrábějí, je prodávat. Evropská unie se minulý týden snažila ve prospěch chudých zemí v této věci něco udělat, ale Spojené státy toto úsilí zablokovaly.

Nové globální obchodní předpisy také umožnily velkým korporacím patentovat si konkrétní druhy plodin a vlastně i geny rostlin, zvířat a lidí. To má vážné důsledky pro bezpečnost potravin i pro přístup k lékům. Avšak korporace argumentují, že toto nové ochranářství je nutné pro inovace a pro další investice. Je to velmi nepřesvědčivé, argumentuje autor, protože největší firmy, které nyní vyžadují zpřísnění zákonů o "intelektuálním majetku" vznikly v důsledku právě chabých zákonů o copyrightu.

V knize Industrializace bez státních patentů z roku 1971 líčí hospodářský historik Eric Schiff, jak vznikly některé z největších evropských korporací. Vznikly ve Švýcarsku a v Holandsku v druhé polovině devatenáctého století (jde o období 1850 - 1907 ve Švýcarsku a 1869-1912 v Holandsku), kdy tyto země neuznávaly patenty.

Švýcarsko byla chudá země bez přírodních zdrojů a její ekonomika byla především závislá na zemědělství. Avšak v roce 1859 si malá firma v Basileji "vypůjčila" anilinový barvířský proces, který vznikl a byl o dva roky předtím patentován v Británii. Firma, později nazvaná Ciba, se brzo stala obrovským průmyslovým podnikem a rychle překonala konkurenční podniky v Británii. V roce 1995 se Ciba spojila s jinou švýcarskou firmou, Sandoz, a vytvořily konglomerát Novartis. Novartis byla jednou z firem, které úspěšně lobbovaly za evropskou konvenci, umožňující podnikům patentovat si geny. Byla také jednou z firem, která strávila tři roky bojem proti úsilí jihoafrické vlády kupovat levné kopie jejích patentovaných léků, aby bylo možno léčit pacienty infikované virem HIV. Teď tato firma vytvořila s firmou Zeneca dokonce ještě větší podnik, Syngenta, která rozšiřuje svou vládu nad "intelektuálním majetkem" tím, že vyvíjí semena, která se nerozmnožují.

Průmyslové inovace ve Švýcarsku kvetly zejména v oblasti potravinářské technologie. Žádná země, poznamenává Schiff, nepřispěla tak výrazně vynálezy v tomto oboru jako Švýcarsko během doby, kdy tam neplatily patenty. V roce 1875 vynalezl například Daniel Peter mléčnou čokoládu. V roce 1879 vytvořil Rudolf Lindt čokoládový fondant. V roce 1886 vymyslel Julius Maggi polévku v prášku, o několik let později vytvořil bujónové kostky. Všichni tito muži založili podniky, které dodnes nesou jejich jméno. Ale největší firma, která vznikla v tomto období, byla založena v roce 1865, kdy Henri Nestle vytvořil první cereálie pro děti.

V roce 1998 lobbovala mezinárodní obchodní komora světovou organizaci pro obchod, aby byly rostliny, zvířata a geny podrobeny copyrightu. Argumentovala, že "ochrana intelektuálního vlastnictví" je "nezbytně nutná pro hospodářský růst". Předsedou mezinárodní obchodní komory byl tehdy Helmut Maucher, generální ředitel podniku Nestlé, firmy, která vznikla a dobyla světm, kdy žádné zákony na ochrany intelektuálního vlastnictví neexistovaly.

Ani v Holandsku neomezila růst průmyslu absence patentových zákonů. Jurgens a Van den Bergh převzali patentovaný francouzský recept a začali vyrábět značkový margarín. Brzo se stali největšími evropskými výrobci. Jurgens a Van den Bergh se později sloučili s jednou britskou společnosti a vytvořili konglomerát jménem Unilever. I Unilever je jedním z nejvlivnějších členů Europabio, lobbistické organizace, která nyní usiluje o stále silnější ochranu patentů pro velké korporace.

V devadesátých letech devatenáctého století začal vyrábět Gerard Philips, protože mu v tom nebránily žádné zákony na ochranu intelektuálního vlastnictví, žárovky, které ve Spojených státech vynalezl Thomas Edison. Zvítězil nad evropskou konkurencí a Edisonův vynález několika směry zmodernizoval. Avšak nedávno vyjádřila firma Philips Evropské komisi názor, že vlastnictví intelektuálního majetku je "jedním z nejdůležitějších podnikatelských nástrojů".

Švýcarsko a Holandsko posléze pod hrozbami od jiných zemí přijaly patentové zákony. To, argumentuje Schiff, bylo politické, nikoliv hospodářské rozhodnutí. Absence patentových zákonů totiž podporovala hospodářský rozvoj, ne že by ho omezovala.

Jistě to neznamená, že k tomu, aby bylo dosaženo hospodářského rozkvětu, je nutno zrušit patentová práva, argumentuje dále autor. Avšak ukazuje to, že za určitých podmínek je absence patentů efektivním katalyzátorem hospodářského rozvoje. Tento nástroj je odpírán chudým zemím, částečně v důsledku energického lobbování přesně těch firem, které kdysi využívaly právě absence patentových zákonů.