Předsedali jí dva šéfové států, Finka Tarja Halonenová a Tanzánec Benjamin Wiliam Mkapa, a sešli se v ní velmi různorodé postavy: bývalý italský ministr Guliano Amato, gubernátorka Petrohradu Valentina Matvjenkovová, prezident správní rady firmy Toshiba Taizo Nišimuro, laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz, prezident amerických odborů AFL-CIO John Sweeney, peruánský liberální ekonom a specialista na rozvojovou problematiku Hernando de Soto, který se zúčastnil posledního Světového ekonomického fóra v Davosu -- a třeba i známá osobnost Světového sociální fóra z Porta Alegre, Malienne Amina Traoréová.

Zdá se, že téměř dvousetstránkový dokument ve světě -- na rozdíl od Česka -- jen tak nezapadne. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce Juan Somavia na základě této zprávy zhotovuje vlastní text, který předloží v dubnu a v němž hodlá zdůraznit důsledky, které ze situace vyplývají pro OSN. Oba dokumenty samozřejmě směřují na pracovní stůl generálního tajemníka Spojených národů Kofiho Annana.

Zpráva má -- pro někoho možná kontroverzní -- titul "Spravedlivá globalizace". Samotné složení jejích tvůrců nevyhnutelně vedlo ke kompromisní snaze o jakousi "konstruktivní kritiku": dokument se sám charakterizuje jako "kritický", ale "pozitivní". Tanzánský prezident Mkapa a finská hlava státu Halonenová vysvětlili širší cíl práce komisařů jednoduše: šlo o to pomoci "vyjít z aktuální slepé uličky". Tedy zřejmě o to, aby se stoupenci -- jak to před časem dvěma slovy shrnul ideologický guru francouzské pravice Alain Minc - "štastné globalizace" a bojovníci za "jinou, alternativní globalizaci" (čili "alterglobalisté", které u nás stále ještě tvrdohlavě nazýváme "antiglobalisty") dostali z dosavadního bezvýchodného klinče monologů, pseudodiskusí, policejních zásahů a slzného plynu.

Podle řady formulací se zdá, že pouliční happeningy a rebelantská sociální fóra se prosadily: "Potenciál globalizace je obrovský, ale její rozvoj vyvolává nerovnováhy mezi zeměmi a uvnitř zemí. Pro velkou většinu mužů a žen globalizace neodpověděla na jejich prosté a oprávněné snahy po uplatnění a slušné práci." Tyto nerovnováhy jsou "morálně neakceptovatelné a politicky neudržitelné," uvádí se v dokumentu.

Tvůrci zprávy ovšem také shledali, že globalizace podpořila otevření ekonomik a společností. Že povzbuzuje volnou směnu zboží, myšlenek a znalostí. Ve východní Asii dosáhl hospodářský růst toho, že více než 200 miliónů lidí vybředlo z bídy. A byla to globalizace, která umožnila rozšíření "skutečného planetárního vědomí, vnímavého k nespravedlnosti, bídě, diskriminaci, práci dětí a degradaci životního prostředí".

Sociálně upadající, stagnující či "dvourychlostní svět" jasně dokládají čísla o nezaměstananosti a příjmech, které komise shromáždila.

Na počátku a na konci "nejšťastnější" globalizační dekády 1990-2002, poznamené v závěru finančními turbulencemi a vývojem na hraně krize, mohou v USA konstatovat naprosto stejné procento nezaměstnaných: 5,6 %. Za nepříliš povzbudivou stagnaci výše "armády nezaměstnaných" lze považovat i vývoj v EU (8,1 % - 1990, 7,6 % - 1999), na Středním východě a v severní Africe (17,9 % -18 %), v jižní Asii (3,6 % -- 3,4 %) i ve východní Asii (3,1 % - 4 %) a v subsaharské Africe (13,7 % - 13,4 %). Jasný, relativně dramatický vzrůst nezaměstnanosti zaznamenala jihovýchodní Asie (3,6 % - 6,5 %), Latinská Amerika včetně Karibiku (6,9 % - 9,9 %) a Japonsko (2,1 % - 5,8 %).

Globalizace se v řadě regionů může vykázat snížením počtu obyvatel, kteří musí žít v křiklavé nouzi, s méně než jedním dolarem na den. V letech 1990 až 1999, pro která jsou k dispozici spolehlivá čísla, se počet těchto nuzáků snížil v Číně z 361 na "pouhých" 204 miliónů, ve východní Asii a Pacifiku (mimo Čínu) ze 110 na 57 miliónů a v jižní Asii ze 466 na 432. Naopak v subsaharské Africe počet lidí trpících touto extrémní bídou narostl z 241 na 323 milióny, v Latinské Americe a Karibiku z 48 na 56 miliónů a na Středním východě a v severní Africe z 5 na 8 miliónů. Ve východní Evropě a centrální Asii dohromady došlo k radikálnímu skoku do propasti: zástup "bídníků" zde vzrostl více než trojnásobně, z 6 na 20 miliónů lidí!

Navzdory pokroku, jsou znepokojující stránky globalizace početné. Autoři zprávy soudí, že svět směřuje k sociálnímu oslabení. "Globalizace nutí podniky, aby byly konkurenceschopnější, což zatěžuje zaměstnance a podněcuje fúze" a často vede k propouštění. Privatizace veřejných služeb (voda, elektřina, lékařská péče atd.) prosazovaná politiky industrializovaných zemí a mezinárodními institucemi (MMF, WTO atd.) "zvětšuje bídu". Zesílení světové konkurence přivádí zaměstnavatele k "nahrazování slušného zaměstnání prací neformální, dočasnou, úkolovou, bez jakékoliv jistoty". Ve světovém měřítku během posledních deseti let oficiálně deklarovaná nezaměstnanost vzrostla: v roce 2003 byla spočítána na asi 188 miliónů lidí bez práce.

Uvolnění kapitálových toků učinilo finanční systém nestabilním a zranitelným. Terapie, které na překonání krizí ordinovaly mezinárodní instituce, MMF nebo Světová banka, a které tvůrci dokumentu označili za "arogantní a ignorující místní poměry", vedly "k finanční amputaci vzdělávání a sociálních výdajů". Afrika je největším plátcem této "daně" , jíž si vyžádal proces liberalizace. Nicméně na tomto chirurgickém stole -- můžeme směle dodat - leží celý svět. A samozřejmě: globalizace je ideálním prostředím pro přeshraniční ilegální aktivity, daňové úniky, vzrůst vlivu kriminálních sítí a všech forem organizovaného zločinu, ať už jde například o obchod s celými lidskými bytostmi nebo "jen" o sexuální byznys, do nějž jsou lidé vtahováni.

Po výčtu globálních úspěchů i skandálních běd se zpráva obrací do sféry, v níž se -- podle četných názorů zaznívajících zprava i zleva -- dobře daří "regulačním utopiím": popsané problémy nejsou výronem globalizace samé, ale nedostatků jejího řízení. "Existuje závažný demokratický deficit v jádru systému," říká zpráva. "Světový trh je rozvíjen bez paralelního rozvoje ekonomických a sociálních institucí, které jsou nezbytné pro to, aby fungoval bez otřesů a spravedlivě." Rostoucí vliv nadnárodních korporací, s tím spojené oslabení odborů, koncentrace moci a peněz vyplývají z množství rozhodnutí učiněných mimo multilaterální rámec (G7, OECD), ze slabé demokratické transparentnosti.

Zkrátka, současné řízení, které provází globalizaci, vyvolává "čím dál tím víc obav" jak na Severu, tak na Jihu. Neboť dopady se neomezují jen na země stojící na okraji vývoje, ale dotýkají se stejně zemí v transformaci, zemí chudých i bohatých.

Po pojmenování tendencí, komise vypočítává určité množství návrhů: zavést spravedlivější pravidla v oblasti mezinárodního obchodu, investic, financí a migrace. Vytvořit nástroje k prosazení základních pracovních norem a minimální sociální ochrany. Zavést silnější parlamentní kontrolu mezinárodních institucí, neboť "tyto organizace se musí více zodpovídat tváří v tvář široké veřejnosti z politiky, kterou aplikují".

Zejména rozvojové země by měly být lépe zastoupeny v brettonwoodských institucích a metody práce WTO musí umožnit jejich plnou a účinnou participaci. Komise také navrhuje nový operativní nástroj, který by zlepšil kvalitu koordinace různých mezinárodních organizací, když se jejich působnost překrývá a jejich politiky se kříží. První krok musí především řešit otázku světového růstu, investic a tvorby zaměstnanosti. Kompetentní orgány OSN, Světové banky, WTO a Mezinárodní organizace práce se toho musí společně účastnit.

Shrnuto a podtrženo: světové vládnutí je v krizi. Zpráva je stručná: "Svět je na kritické křižovatce a je naléhavé znovu promyslet naši politiku a naše nynější instituce."

Asi nejzajímavější je skutečnost, že tenhle -- přes všechny překlenovací kompromisy a "oslí můstky" -- velmi razantní elaborát byl nakonec odsouhlasen všemi členy názorově tak pluralitní autorské dílny. Je to zjevně tím, že se svět opravdu nachází v kritickém stavu. Jistě, mnozí z těch, kteří dokument signovali a mají raději ekonomicky "racionální" Davos než "utopicky" sociální Porto Allegre (a ovšem také ti, kteří tíhnou více k druhému než k prvnímu "pupku světa"), odcházeli z komise s četnými "ale" na rtech -- prostě si ponechali svůj názor. Všichni však měli pocit, že je už nezbytně nutné udělat takřka cokoliv a že je třeba to udělat hned.

Příkladem vlivu stávající atmosféry může být člen komise, Peruánec Hernando de Soto, prezident Institutu pro svobodu a demokracii v Limě. Tento liberální ekonom je nahony vzdálen jakékoliv levici, natož té, která při každém pádu akcií přivolává na kapitalismus soudný den. Pospíšil si zdůraznit novinářům: "Musím nejprve říci, že jsem velký sympatizant globalizace, neboť ta je nevyhnutelná." Pak se ale rozhovořil nejen o tom, že je "jasně nutné korigovat problémy, které (globalizace) nastoluje". Jistě, pro lidi integrované do jejího procesu je mimořádně příznivá, řekl de Soto. Dodal však: "Je nás víc než 6 miliard lidských bytostí na Zemi. Zhruba 1 až 2 miliardy lidí na Západě a v Japonsku těží z globalizace", ale nikoliv 80 až 90 % obyvatel rozvojových zemí. "Ti tvoří 4 miliardy vyloučených, nepřátelských globalizaci. Nebezpečí jsou stejná jako ta, která zdůraznil Marx: odcizení, frustrace, pocit, že nejsem součástí téže civilizace jako jiní." (Le Monde, 25. února 2004).

Bližší informace: International Labour Organization (ILO)
World Commission on the Social Dimension of Globalization
A FAIR GLOBALIZATION - Creating opportunities for all >

8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny
překlad první kapitoly dokumentu BL

Autor je komentátorem deníku Právo