Kosovo je spravováno podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která sice přijímá, že je Kosovo součástí Srbska a Černé Hory, ale je pod správou mezinárodních úřadů, dokud Rada bezpečnost neurčí s konečnou platností mezinárodní status této provincie.

Přitom Kosovští Albánci chtějí nezávislost, Srbové jsou proti tomu.

Pokud se však už Srbové a Albánci v Kosovu navzájem nezabíjejí, je konečný status provincie důležitý? Glenny argumentuje, že hodně. Bez jasného určení konečného statutu provincie totiž není možné vytvořit spolehlivý systém vlastnických práv a vnitřních hospodářských vztahů. Nikdo nebude do Kosova investovat žádné peníze, pokud nebudou existovat záruky, že příští vláda tyto investice nezkonfiskuje. A tak bylo Kosovo odsouzeno k podnikatelskému životu, který se dnes skládá z pašování, minimálního zemědělství, umožňujícího farmářům tak tak přežít, a z vysoké nezaměstnanosti. Hospodářské a sociální tlaky jsou v Kosovu nyní tak silné, že není vyloučen výbuch.

Evropská unie a Spojené státy se dohodly, že primární politickou roli při stabilizaci Balkánu by tam měla hrát právě EU. Jenže EU nedělá nic, nemá širší strategickou vizi, jen dává obvazy na vznikající rány.

Evropa neustále kritizuje Ameriku za to, že preventivně používá vojenské síly. Ovšem sama Evropská unie nejedná. V případě Kosova a Balkánu má vynikající možnost dokázat nadřazenost evropských hodnot nad Amerikou, uzavírá Glenny, který je autorem knihy The Balkans: Nationalism, War and the Great Powers 1804 - 1999 (Balkán: Nacionalismus, Válka a Mocnosti 1804 - 1999).