"Kdo jsou a co chtějí?" To byla první reakce mého kolegy, když jsem mu dal článek přečíst. Ihned také vysvětlil, že takto nějak se jmenoval článek ve starém dobrém komunistickém Rudém Právu, kde se jakýsi kolektiv brigády socialistické práce spravedlivě rozhořčoval nad spisem disidentů, o kterém věděl nepochybně zhruba tolik, co autorka o problému homosexuality.

Homosexualita rozhodně NENÍ sexuální úchylka jako pedofilie, zoofilie, nekrofilie, sexuální sadomasochismus, apod. Rovněž nejde o nemoc, ať už léčitelnou, či nikoliv. Jde o somaticko-psychický stav, který se víceméně vymyká statistickému normálu. Zda a nakolik se dá měnit nikdo dosud neprokázal a tvrdit něco určitého je legrační. Například Freud doufal, že jako neurózy, i homosexualita se dá ovlivnit psychoanalýzou. Po marném snažení ale uznal, že podcenil význam geneticko-fyziologických faktorů (stejně jako u schizofrenie). Pozdější výzkumy to jenom potvrzují. Neznamená to ale nic víc než právě to, že ovlivnit homosexualitu neumíme (což nijak nedokazuje, že to nepůjde).

Všichni jsme v dětství během vývoje stádiem homosexuality prošli, jen to někteří z nás úspěšně zapomněli:))) Je také známo, že při dlouhodobějším (nuceném) soužití lidí stejného pohlaví se homosexualita projevuje poměrně často u heterosexuálů. Soudí se tedy, že v jisté (individuální) míře je latentní v každém z nás a možná odtud iracionální odpor a tendence hodnotit i homosexualitu jako perverzi:))) Zdá se, že člověk je tělesně i duševně spíše směsí obou pohlaví a nejčastěji jedno z nich (víceméně:))) převažuje. Výrazně vyhraněných typů bude asi stejně málo jako těch, kteří jsou vyhraněni méně, než je obvyklé, tedy bisexuálů a homosexuálů. Zdá se, že spektrum sexuální orientace bude u lidí spíše spojité a vést hranici už jen statistické normality je velmi problematické.

Autorka příspěvku dál píše (zvláštní, že jen u mužů:))), že homosexuálové jsou v podstatě znudění a vyprahlí otroci své pohlavní žádostivosti. Tedy zvrácení a zvrhlí, mravně zablácení heterosexuálové. Je to nesmysl (účelově z prstu vycucané tvrzení) už proto, že homosexualita s naléhavostí sexuální touhy nijak nesouvisí. Také se nevztahuje jenom na pohlavní akt. Má duševní dimenzi, stejně jako vztah ženy a muže. Co se týká druhé vykonstruované kategorie homosexuálů, pak charakterová slabost až sadomasochismus k homosexualitě zdaleka nestačí a nijak s ní nesouvisí. Zde je zřejmý rozpor s fakty, jak už to ale u předsudečného pseudomyšlení bývá.

Dál už nemá smysl reagovat, protože následuje přirovnání homosexuálů ke zlodějům, vrahům a nemravným zvrhlíkům, jakož i další lichotky. Zmíněna je i církev (katolická) a mohl by vzniknout dojem, že autorka opisuje kazatelnu. Jenže v církvi je určitě dost chápavých a vzdělaných lidí, takže pochybuju, že by tohle byl jejich názor. Bylo by asi mnohem zajímavější diskutovat o těchto věcech přímo s některými z nich.

Ale co asi tedy chtějí homosexuálové, obého pohlaví? Aby je lidé přestali házet do jednoho pytle se zloději, vrahy a zvrhlíky. Aby je nechali žít a nevnucovali jim, že jsou méněcenní. Za nic si sami nemohou, prostě se tak narodili a vyrostli. Nikoho ve skutečnosti neohrožují, stejně jako bezdětné manželské páry. A se svou trapnou definicí, že perverze je v sexu všechno, co (bezprostředně:))) nevede k plození dětí se klidně můžete, vážená dámo, jít bodnout...

Poznámka JČ: Skutečně jsem váhal, jestli máme anonymní reakci z diskusního fóra časopisu Slovo, na niž v tomto příspěvku reaguje pan Polák, do BL převzít. Není na ni totiž absolutně nic nového, stejné věcně chybné, zaujaté pseudoargumenty se objevují od samého začátku BL kdykoliv, kdy cokoliv vydáme o homosexualitě. Na druhé straně je ale asi důležité vědět, že ve společnosti dosud existuje značně hlasitá vrstva obyvatelstva, která tyto neuvěřitelné a neinformované předsudky sdílí...