Zaprvé, žádná jiná diktatura nevyvolala druhou světovou válku (v níž došlo k největšímu krveprolévání a největší míře násilí, jakou kdy svět poznal) a k největší genocidě v historii. Druhá světová válka určila další průběh celého dvacátého století po celé zeměkouli a holocaust začal být v mnoha ohledech považován za definující událost tohoto století. Avšak pokračující a zjevně poslední dobou sílící zájem o Třetí říši není jen důsledkem jejího historického dědictví. Podtextem tohoto zájmu je úzkost: mohlo by se to stát znovu?

Zatímco není obav, že by mohl kdy získat lidovou podporu stalinismus, mnohé nám na světě dnes připomíná, že některé idiotské postoje a iluze, které živily meziválečný fašismus, zdaleka nejsou mrtvé. Právem vládnou obavy, že by mohlo dojít k oživení rasismu, antisemitismus a imperiální agrese, spojované s nacistickým Německem. Ve skutečnosti se svět nevrátí k politice třicátých let. Rasistická nesnášenlivost ani šovinistický nacionalismus přirozeně odstraněny nebyly a jsou dnes dokonce horší ve východní Evropě než v Evropě západní. Je však velmi nepravděpodobné, že by se rasistický nacionalismus dostal zpět z marginalizovaného postavení "okrajových politických šílenců" do ohniska evropské politiky. Pravděpodobnější je, jak rostou bezpečnostní problémy a sociální napětí, že západní státy samy se stanou méně tolerantními a méně liberálními, jak jsme toho svědky nyní. Ale tím se ještě nestanou fašistickými. Nacismus podle Kershawa však prý pro mnohé i dnes lákavě představuje "estetiku absolutní moci" -- "grandióznost vize zla mnohé lidi fascinuje".

V mnoha zemích světa dodnes žije bezpočet obětí Hitlerova režimu a jejich potomci. V některých zemích světa, určitě v Británii, došlo k mytologizaci války proti Hitlerovi -- na ztrivializované úrovni. Je to vidět při každém fotbalovém zápase Anglie-Německo, kdy britský bulvární tisk neodpovědně stále přirovnává -- aspoň podvědomě -- Němce k nacistům.

V Německu naopak není na současném povědomí o nacismu nic triviálního. Pro Němce je dosud velmi obtížné osvobodit se od "Hitlerova stínu". Příkladem je nedávná vášnivá diskuse v německých médiích o tom, že se na zločinech proti lidskosti podíleli normální vojáci wehrmachtu, nikoliv jen jednotky SS. Pro mladé Němce je velkým problémem, že jejich dědečkové byli zločinci. Současné demokratické Německo se poučilo z minulosti více než většina jiných zemí.

O Hitlerovi a nacismu se stále hovoří také proto, že jsou si lidé stále více vědomi holocaustu. Je překvapivé, že paradoxně trvalo dlouho, než pronikla do vědomí veřejnosti fakta o pronásledování a vyhlazování židů v nacisty okupované Evropě. V šedesátých letech se na německých univerzitách nepořádaly skoro žádné přednášky či semináře o holocaustu, i když proces s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě a pak osvětimský proces ve Frankfurtu vyvolalo nový výzkum. Informace však zůstávaly především v odborných kruzích.

Tyto nedostatky začaly být napravovány od sedmdesátých a osmdesátých let. Jednak bylo vykonáno obrovské množství odborné historické práce, ale velkou roli sehrála televize, zejména špatné, ale silně sledované dokumentární drama z roku 1979 nazvané Holocaust, které vylíčilo osud německých a židovských sousedů, které zvýšilo povědomí lidí o nacistickém holocaustu; pak následovaly další filmy.

Do všeobecného povědomí vešla znalost o tom, jak obrovský rozsah měly nacistické hrůzy. Citlivost vůči rasismu v západních společnostech vzrostla, lidé začali obětem pronásledování konečně naslouchat. Začal se zkoumat osud dosud zapomínaných obětí nacismu, jako byli Romové a homosexuálové. Školy a univerzity se postupně zaměřily na nacismus a na holocaust. V Británii se den Hitlerova nástupu k moci -- 27. ledna -- stal oficiálním Holocaust Memorial Day.

Neustálý zájem o nacismus má však podle Kershawa také záporné důsledky. Některé televizní filmy totiž podporují rasové stereotypy a vyvolávají protiněmecké předsudky. Příliš velký důraz na nacistické německo v britských středních školách znamená, že mladí Britové -- jak nedávno upozornil německý velvyslanec v Londýně -- mají zkreslené povědomí o moderní německé historii.