Ivan Svítek: Vy musíte posuzovat. Počkejte. Vy mluvíte - Vy pletete několik pojmů.

Jan Čulík: Ne, já to nepletu. Mluvme o na jedné straně aktivech, které v této zemi existují, ano, a na druhé straně hrubý národní důchod, ano? Jestliže je pravda, že jen hrubý národní důchod před tou revolucí byl asi těch sedm set miliard korun, a jestliže byla inflace těch padesát procent, takže dnes by mohl být určitě, vy jste sám říkal, alespoň těch tisíc miliard, a jestliže platí to srovnání, které se běžně užívá v západních zemích, že národní kapitál, národní aktiva jsou přibližně třikrát až čtyřikrát větší než hrubý národní důchod, to znamená, že v této zemi jsou národní aktiva hodnoty přibližně čtyř tisíc miliard korun. Jestliže budete privatizovat tři čtvrtiny z tohoto, tak jsou to tři tisíce miliard korun, ale máte tady v bankách jen k dispozici padesát miliard korun.

(Pauza. Rána.)

Ivan Svítek: To potenciálně může bejt pravda anebo nemusí. Já jako jsem zpochybnil všecky ... Například jestliže mluvíme o účetní hodnotě tohoto kapitálu... A účetní hodnota hodně lidí by argumentovalo, že účetní hodnota je mnohokrát, nevy-nevyjadřuje opravdovou hodnotu, že to je přecenění toho skutečného majetku, tak do první vlny, pokud jsem informován, jde majetek asi - v rozsahu tři sta miliard korun.

Jan Čulík: To je první vlna, ale nicméně lidi nemají ani těch tři sta miliard korun. Disponibilního kapitálu bude přibližně padesát miliard korun.

Ivan Svítek: No ale my to neprodáváme, my ten majetek rozdáváme.

Jan Čulík: Oni to budou prodávat.

Ivan Svítek: Já vám rozumím i nerozumím. Samozřejmě určité procento lidí bude nerozumných a ty akcie prodá. To je ovšem jejich chyba. Ovšem nedostanou za to pravděpodobně asi tržní cenu.