Marek Eben zachraňoval co se dalo, ale strohým děkovačkám oceněných stejně nikdo nezabránil, a tak není divu, že celý ceremoniál, jak jste určitě někteří viděli v přímém přenosu na ČT 1, skončil o pár minut dříve. Konečné vznášení se do nebe pánů Bartošky a Ebena za zvuků festivalové znělky s velkým ohňostrojem vyšlo tak trochu naprázdno, ale ceny byly rozdány a ti, kteří je dostali, se mohli v pohodě odebrat na závěrečný raut, a ti, co nedostali nic, ti šli také.

Komu byly ceny předány a za jaký film?

Co mě mrzí nejvíce, je že film Píseň za chudého chlapce zůstal neoceněn. Myslím, že film byl opravdu výjimečný a cenu si opravdu zasloužil.

Ceny byly pryč a ve mně nastala taková ta melancholická nálada, když něco skončí. Celou dobu jste vlastně s něčím neustále nespokojeni, ovšem, jak festival skončí, hned vám to chybí. Už se nezlobíte na tu zlou paní, co vám zabavila vaše pracně sloupané plakáty z hotelu Thermal, už nejste otráveni z neustálého čekání na volné lístky na představení, neopovrhujete otravnými potencionálními nápadníky z večerních zábav v různých klubech a ani vám nevadilo to brzké ranní vstávání.

Naopak vám to teď přijde jako pěkná vzpomínka.

Něco končí, něco začíná. A tak se chci rozloučit. Doufám, že se vám mé kratičké zprávy líbily.

Vaše Natalie Brožová