Několik tanků naštěstí zbude (prý z komerčních důvodů), pár letadel si ČR půjčí (proč), ještěže si ponechá ministra národní obrany a generální štáb.

ČR nemá na údržbu tanků, což tak moc nevadí, třeba jen proto, že jejich přesuny po komunikacích ničí živičné povrchy. ČR ale bohužel nemá ani na opravu těchto povrchů a proto musí prodat Budvar - to už hodně lidem vadí. Budou se rušit další lůžka ve zdravotnických zařízeních, omezovat podpora v nezaměstnanosti absolventů škol. Ti jsou nezaměstnaní, přestože podle slov Jana Mládka z ČSSD ve Šponě umí to, co česká pracovní síla má umět, totiž anglicky a ovládat počítače.

Jak to vypadá, Česku schází skoro všechno, podle Miroslava Ransdorfa (Sedmička) také proto, že ministerský předseda víc používá nohy a plíce než hlavu. A to je ještě ta lepší varianta. Najdou se však přesto entuziasté, kteří v tomto čase sbírají podpisy pod výzvu "S komunisty se nemluví." Pak si známý signatář této akce jde promluvit do České televize s předsedou KSČM. Jeden se stejně kloudně nedoví, proč to vlastně dělá. Snad, aby trochu rozptýlil mraky nad námi a odstínil stále tmavnoucí obzor.

Televizím jsou petice intelektuálů lhostejné, zvou si do diskusních pořadů v sobotu předsedu a v neděli místopředsedu KSČM. Důležitost komunistů roste, odpovědnost překračuje epochy. Jana Bobošíková se Ransdorfa vážně ptá, proč komunisté v Parlamentu nepřišli s paragrafovaným zněním normy ukončující restituce. Bezradná Marie Součková jí dělá echo a zmateně uvažuje o "nějaké parlamentní revidující komisi...," která musí "nějakým způsobem rozhodnout..," tedy reagovat na soudní výroky s nimiž není politická scéna spokojena.

To je ale jen začátek Sedmičky, postupně se názory sbližují, ministryně zdravotnictví opakovaně vyzývá komunisty k "k podpoře připravovaných zákonných norem, k podpoře reformy zdravotnictví."

Je zřejmé, že Smoljak a intelektuálové se mýlí, bez komunistů si politici rady nevědí.