Odtud bude pokračovat přes Polsko a Ukrajinu do Ruska. Tam dojde v polovině září k předání petic prezidentu Putinovi a autobus bude přenechán k používání místním nevládním organizacím. Akce je součástí celosvětové kampaně Amnesty International zaměřené na dodržování lidských práv v Rusku. Za nejpalčivější problémy Amnesty International považuje především chování ruských vyšetřujících orgánů k zadrženým a uvězněným, složitou situaci etnických menšin, postupy bezpečnostních složek v Čečně, problém domácího násilí a nedostatečnou kontrolu vývozu ruských zbraní.

Ruská federace je po USA a Bělorusku země s největším relativním počtem vězněných osob. Na tisíc obyvatel připadá více než šest uvězněných a celkem v nápravných zařízeních pobývá téměř milión lidí. Kromě odpírání základních právních nároků na kontakt s právním zástupcem a ošetření lékařem dochází při vyšetřování i k mučení s cílem vynutit přiznání k činům, které vyšetřované osoby často ani nespáchali. Běžné je bití pěstmi a obušky nebo kopání. Prosazují se metody mučení, které dlouhodobě nezanechávají fyzické stopy. Jedná se o dušení protiplynovými maskami ("slonik") nebo vstřikování slzného plynu. Doloženo je použití vařící vody, věšení za ruce svázané za zády ("lastočka"), sexuální násilí, elektrošoky, pálení cigaretou a vyhrožování. Oběti mají mizivou šanci dovolat se spravedlnosti, takže pachatelům nehrozí žádný postih. Podmínky v přeplněných celách předběžného zadržení a věznicích jsou z hlediska hygieny a neúnosné a samotný pobyt tam se rovná krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a trestání.

Etnické menšiny jsou kromě oficiálních ústrků ze strany milice, jimž čelí zejména Kavkazané, vystaveni též útokům policistů v civilu, kozáků a dalších neidentifikovaných skupin. Takové útoky však nebývají úřady klasifikovány jako zločiny s rasovým podtextem, ale jako akce "chuligánů".

Situaci v Čečně lze označit za vyvrcholení neuspokojivé situace v oblasti lidských práv na území Ruské federace. Za porušování lidských práv jsou odpovědné obě strany konfliktu. Ruské bezpečnostní složky mají na svědomí útoky na civilní obyvatelstvo během tzv. "začistek", znásilňování a jiné formy mučení, četné případy "zmizení" a mimosoudní popravy. V Ingušsku dosud žije zhruba 110.000 čečenských uprchlíků vystavených útokům maskovaných ruských ozbrojenců. Původci všech uvedených zločinů jsou prakticky beztrestní. Čečenské síly často berou rukojmí, zabíjejí zajaté ruské vojáky a útočí na civilní zaměstnance proruské administrativy.

Domácí násilí na ženách dosahuje v Rusku vysoké úrovně. Komise OSN pro odstranění násilí na ženách v lednu letošního roku vyjádřila znepokojení nad skutečností, že ruská vláda nepřijala dostatečná opatření pro boj s tímto typem násilí.

Rusko je po USA největším výrobcem a vývozcem zbraní a ostatního vojenského, bezpečnostního a policejního vybavení. Největší část exportu je zprostředkována státní firmou Rosooboronoexport. Určitá část vývozů -- například do konfliktních oblastí Afriky nebo do Kolumbie -- je však realizována pololegálně či ilegálně. Rusk dosud nemá ucelený systém regulace vývozu zbraní založený na mezinárodních lidskoprávních standardech a mezinárodním humanitárním právu. Rusko se v roce 1993 v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) formálně přihlásilo k Pravidlům pro transfer konvenčních zbraní. Tyto principy vyzývají k předcházení vývozům zbraní, pokud by tyto mohly být použity k porušování lidských práv.

"Cítíme potřebu podpořit ruské nevládní organizace obhajující lidská práva. V situaci, kdy ruská vláda usiluje o úplnou kontrolu médií, bude jejich situace ještě mnohem těžší než doposud," doplnil jeden z koordinátorů ruské kampaně Jiří Koželouh.