Podle mého názoru by bylo v tomto případě vhodnější použít předložku sedmého pádu "s", tedy bezradnost s jazykem. Bezradnost nad něčím -- nevím, jiné odůvodnění než jazykový cit ovšem nemám a slovo "bezradnost" v Pravidlech uvedeno není. Nejlépe ovšem zní slovo bezradnost, bezradný bez předložky a bez předmětu. Je úplně bezradný.

Uvažujme dál. Ani nadpis "Reportéři ČT a bezradnost s jazykem" by nebyl nadpis zcela výstižný. Není z něj patrno, jestli jsou bezradní reportéři, nebo zda jde o reportáž o bezradnosti někoho jiného s (nad) jazykem. (Pokud ovšem nejde o novinářský fígl, kdy nejasný nadpis má v čtenáři probudit zájem o obsah celého článku). Není-li tomu tak, oč výstižněji by zněl nadpis "Reportéři ČT si neví rady s jazykem", když už bychom chtěli použít toto slovo.

Ponořme se v úvahách ještě hlouběji. Pod bezradností si představuji něco zásadního, kategorického a úplného. Bezradnost rovná se absolutní neschopnost. Když je někdo bezradný, jako by se už vzdával. Myslím, že ani tak tomu v popisovaném případě není. Dělá-li někdo chyby, nemůžeme o něm ještě říct, že si neví rady neboli že je bezradný. Spíše něco v tom smyslu, že reportéři neumějí jazyk správně užívat apod.

No a nakonec při čtení článku samotného zjistíme, že ona bezradnost se netýká jazyka, nýbrž výslovnosti, artikulace, mluvního projevu, jak je koneckonců uvedeno v posledních třech odstavcích. Bezradnost nad jazykem projevil spíše autor tohoto článku, byť jenom v nadpise. Nic jiného mu nevytýkám.