6. 6. 2003
Nebezpečný Národní bezpečnostní úřadKavanova aféra o "skartování dokumentů" svým počátkem, průběhem i mediálními závěry, a to i dokonce operativními kroky Ministerstva zahraničních věcí, se týká mnoha závažných okolností, které však s osobou Jana Kavana nemají nic společného. Právě pro tuto skutečnost by měla být důkladně prošetřena. Již jen proto, že jedna z bezpečnostních složek se snažila použitím tohoto zástupného problému ovlivňovat českou vládu a postavit se do politické opozice proti ní. Manipulace se tomu říká...
|
Česká vláda totiž trvala na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN v případě útoku proti Iráku. Stanovisko české vlády přijal a důsledně obhajoval i předseda Valného shromáždění Jan Kavan - a to ze své exekutivní funkce. Jeho názor byl zcela v souladu s postojem mezinárodního společenství, které je reprezentováno OSN, stejně jako v souladu s názorem generálního tajemníka OSN. Česká media se však tyto postoje snažila "jaksi upozadit". To však neovlivnilo skutečnost, že prohlášení předsedy Valného shromáždění bylo často v zahraničí autoritativně citováno, na rozdíl od pozice české vlády, která se sice rozhodla ve věci útoku proti Iráku jednoznačně, ale je známo, že některým členům vlády tento postoj nebyl moc po chuti. Mezi nimi byl i sám ministr Svoboda. OSN je jedinou celosvětovou organizací (má 191 členských států) s širokou působností. Hlavní důraz je dle Charty OSN kladen na poslání a exekutivní pravomoc (až k rozhodování o vojenských operacích) Rady bezpečnosti při odpovědnosti za zachování míru. Každodenní realita nás přesvědčuje, že je to úkol velmi nesnadný a těžko dosažitelný. Z patnácti členů Rady je pěti členům dáno zvláštní postavení. Ti mají i právo veta. Mimořádnou operativní funkci v těchto souvislostech má jednak generální tajemník OSN a dále předseda Valného shromáždění. Pracují trvale v centru a účastní se jednání a řešení všech závažných problémů. Věcný význam těchto osob stoupá právě vzhledem k tomu, že už dnes neexistuje ve světě bipolární konflikt Rusko - USA, a tedy existuje reálná možnost dosažení kompromisů. O tom svědčí i skutečnost, že se v současnosti práva veta už de facto vůbec nepoužívá. Tajnosti a "tajnosti"Jak uvedeno, došlo k zásadní změně v politickobezpečnostním prostředí ve světě. To však neznamená, že se svět stal jednodušším a bezproblémovým. Vyskytla se nová bezpečnostní rizika. Je však možno sjednotit a koordinovat obranu vůči nim, je-li uplatněna preventivní diplomacie, která předpokládá analytický přístup, osobní erudici a odvahu při hledání řešení. To vše za podmínek důvěry a utajení při operativních přístupech, vedoucích k řešení problémů. Předsedou Valného shromáždění je český zástupce, který plní tuto funkci v jednom z velmi složitých období, kdy si státy i mezinárodní politikové teprve obtížně ujasňují zásadní politické i mezinárodně právní koncepce, včetně řešení současných světových problémů. Okolnosti a nakonec i válka v Iráku, předpokládaly řadu jeho důvěrných jednání, s prezidentem Spojených států, s ministry zainteresovaných stran až po další představitele, a to permanentně. Nejde samozřejmě jenom o Irák, ale i o jiné aktuální problémy, (Korea, Blízký východ, světové ekonomické i ekologické problémy) o jejichž řešení se vyjednává v tajnosti. Hodnotit výsledky práce české strany (nejenom Jana Kavana) je dosud předčasné. Dle současných zpráv se dozvídáme, že "Cyril Svoboda odřízl Jana Kavana od tajných údajů", alespoň takový příkaz dostal český velvyslanec v New Yorku. Ten velvyslanec, který nás při slepém fandění útoku proti Iráku poučil, "že pokud by někdo použil veto proti zamýšlené rezoluci (ve věci vojenské akce proti Iráku -- nakonec druhá rezoluce nebyla Radě bezpečnosti OSN vůbec předložena), jednalo by se o zneužití veta a nemuselo by se k němu přihlížet" (Právo 13. 3. 2003). To prohlásil dokonce na základě rozboru "právních expertů". Je alarmující, že česká media, které v tu chvíli opravdu mohla mít kauzu o úrovni našich zastupitelů v OSN, mlčela. Ani ministr Svoboda neučinil okamžitá operativní opatření k jeho osobě. Jediné, co učinil, že odpojil Jana Kavana od informačních zdrojů MZV. Navíc, absurdně - kvůli utajení. Bez informací nebude Kavan, ale Svoboda...Pokud se týká přístupu k utajovaným informacím, je však situace trochu jiná. Jan Kavan při operativních rozhodnutích, která nemají priority českého bezpečnostního úřadu, pracuje i tak se situací, která je z vlastní podstaty v mimořádném režimu utajení. Jedná se i o věci války a míru. Příkazy ministra Svobody jsou proto dost mimo. Spíše než Kavan nemá totiž nyní právě Svoboda přístup k informacím, se kterými se pracuje v New Yorku. Kavan není totiž ze své funkce povinen je sdělovat českému ministerstvu zahraničních věcí, i když - přestože si to Cyril Svoboda zřejmě nemyslí - je Jan Kavan představitelem České republiky a pochopitelně informační kooperace s jeho ústředím se předpokládá. Jak absurdní je, když se česká média vyžívají v tom, že i kuchař na ministerstvu zahraničních věcí má lepší bezpečnostní prověrku, a tím je i "více důvěryhodnou osobou" než Kavan, který něco skartoval či neskartoval! Dokonce i premiér, kterému se často obtížně zaujímá vlastní stanovisko, si věci nechá přešetřovat, jakoby nevěděl (či jeho poradci ho neupozornili), co vlastně předseda Valného shromáždění dělá právě v současné velmi složité době. Důvěryhodnost a oprávněnost Kavana pracovat s materiály, které české ministerstvo zahraničncích věcí právě vzhledem k jejich závažnosti a utajení nikdy k disposici ani mít nebude, je faktem, který nevyžaduje žádný "glejt" od žádného českého úřadu. Důvěra je dána samotnou podstatou věci. Kdo vynáší informace a odkudJe politováníhodné, že Národní bezpečnostní úřad, jehož bývalá agentka (použito amerického žargonu) se stala bezpečnostní ředitelkou MZV, se projevuje způsobem, který ozřejmuje negativní rysy v celém bezpečnostním systému. Tento konkrétní případ ukázal, jak český Národní bezpečnostní úřad "vyšpionoval" pochybení Jana Kavana (že prý skartoval-neskartoval nějaké spisy). Jak se zdá, Kavan byl asi jediným ministrem zahraničí na světě, který tuto práci osobně dělá. V ostatních ministerstvech na podobnou práci mají určitě lidi... Vedoucí to nahlásila "zatepla" NBÚ, a tu informaci "přes své zdroje získal" předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas, který vidí jediné řešení: "Abdikaci Jana Kavana na funkci předsedy Valného shromáždění OSN". Jak je ta lidská prostota jednoduchá. Celá věc ovšem není vůbec jednoduchá. Z této uměle vytvořené kuličky byla vyrobena aféra, která má kupodivu společné jediné -- všichni komentátoři tisku a selektivně vybíraní experti, kteří se projevovali ve veřejnoprávním rozhlase (Radiožurnál, ČRo 6) - včetně politiků, kteří mimo ministra Cyrila Svobody uznali za vhodné se ke kampani přidat, měli shodou okolností opačný názor na útok proti Iráku než Kavan - a nutno dodat, že i jiný názor, než ona ukřičená česká vláda. Vůbec tedy nejde o aféru, týkající se pochybení nějakého úředníka či sekretářky MZV v době, kdy tam byl Kavan ministrem. Věc má přesné politické nasměrování. Jak bylo uvedeno výše, není ani v souladu se stanoviskem vlády. Došlo k pokusu o zneužití Národního bezpečnostního úřadu,a proto celá "kauza" vyžaduje přešetření. MZV by si mělo ujasnit, co jsou jeho povinnosti. Je to přece orgán vlády, a tak by měl "normalizovat" své vztahy s týmem předsedy Kavana v New Yorku, ve kterém - předpokládám - pracují ti nejschopnější analytici nejen z MZV, ale i z civilní rozvědky. Tak se totiž práce na tak sofistikovaném místě zpravidla dělá a dělat musí. Česká republika již podobnou příležitost aktivně zasahovat v oblasti preventivní diplomacie mít dlouho nebude. Handrkovat se o tajnostech a důvěryhodnosti, což nám prezentuje NBÚ a ministr Svoboda, je nejen neprofesionální, ale i směšné. Navíc podobné aktivity vyvolávají pochyby o samé účelnosti NBÚ. |