Existuje totiž potřeba dělit elektronickou komunikaci na tři kategorie: e-mail či dokument digitálně nepodepsaný (jemuž je v "analogovém" životě na roveň korespondenční lístek či dopis - můžete kdykoliv změnit odesílatele i obsah), e-mail či dokument podepsaný (doporučený dopis -nemůžete změnit obsah, ale není nikde ztvrzeno, že adresát dokument obdržel) a e-mailči dokument elektronicky podepsaný a doručený předepsaným způsobem (doporučený dopis s doručenkou - je zajištěna identita odesilatele, neměnnost a totožnost dokumentu i prokazatelnost doručení).

Prozatím upravuje používání elektronického podpisu zákon 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a prováděcí nařízení vlády č. 304/2001 Sb. Navrhovaná vládní novela zákonů o trestním řízení soudním (trestní řád) a o správě daní a poplatků měla řešit nejkřiklavější nedostatky. Nevyřeší. Debata o aspektech užití či neužití digitálního podpisu, která se konala 27. února 2002 v ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny, kam na své pouti legislativním procesem dorazil vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků vyzněla dost naprázdno. Řeší se tedy nyní pouze e-business, finanční, daňová a trestněprávní agenda e-governmentu.

Neřešenými oblastmi tak stále zůstávají stále agendy občanskoprávní, správní, zdravotní, sociální a další, kde se autenticita vyžaduje a vyžaduje se i kontrola doručení. Autenticitou se rozumí totožnost odesilatele, stejně jako totožnost zprávy s tou, kterou odesilatel zadal k "přepravě". Rozumí se tím i nezměněnost zprávy i jejích příloh během elektronické "přepravy" k adresátovi. U doručení se musí kontrolovat lhůta, stejně jako prokazatelnost.

Příprava dílčí novely všech potřebných zákonů vycházela z cílů a agend Státní informační politiky na základě půl roku starého usnesení vlády, která uložila ministru Karlu Březinovi zpracovat ve spolupráci s ministry spravedlnosti, financí a vnitra a vládě do 30. září 2001 předložit návrh tohoto zákona... Analýza potřeb všech agend příslušných ministerstev ale nebyla součástí zadání. Měla být - mimo jiné - výsledkem.

Předseda vlády v průvodním dopise Sněmovně požádal o zkrácení lhůty pro projednávání tohoto návrhu ve výborech o 20 dnů, na návrh předsedy klubu pak byla ČSSD tato lhůta zkrácena o 40 dnů. Sněmovna přikázala tento zákon pouze ústavně právnímu výboru. Zpravodajem se stal (připadlo mi z jeho monologů, že proti své vůli) JUDr. Dalibor Matulka (KSČM). "Dámy a pánové, po slovech pana ministra bude má zpráva obsahovat pouze jednu větu: Jako zpravodaj sněmovny proti vládnímu návrhu dle sněmovního tisku 1225 v prvním čtení nic nemám.", prohlásil Dalibor Matulka jako zpravodaj na jednání pléna... Prvým čtením prošel zákon 13. 2. 2002. Jednání ústavně právního výboru byl přítomen němě se usmívající, nejistý a zjevně rozpačitý poradce ministra ing. Kodl, který ani jednou nevstoupil do debaty věcným opravením či vysvětlením představ ústavních právníků... Jako host-poradce na ústavně právní výbor přišel "digitální" poslanec Mlynář (US-DEU) s poměrně rozumnými řešeními, ale ani on se zjevně neorientoval do hloubky v projednávané materii a neodvažoval se proto opravovat právníky.

Když si zjistil, že oblast e-businessu zůstane diskusí v ÚPV "neposkvrněna", zdál se býti uspokojen. Diskusi řídící poslankyně ČSSD JUDr. Kupčová moderovala debatu právníků pouze po formální stránce.

Nikdo z poslanců si nechtěl přiznat svou neznalost odborné materie, ale nikdo nepřivedl na jednání externí experty k vysvětlení sporných míst či k ujasnění názorů. Nikdo nevyužil ani přítomného ing. Kodla, který je "v civilu" kryptolog a řadě nedorozumění mohl předejít popularizačním výkladem.

Debata byla dlouhá (přes dvě hodiny, z ní přinášíme hodinovou ukázku z nejpikantnější části diskuse). V čtvrté minutě naší ukázky vystoupil ministr Karel Březina.

Velmi nespokojeni s výsledkem budou zřejmě nejen dodavatelé informačních systémů, ale i jejich uživatelé. Rozezlena bude celá internetová veřejnost, která očekávala od této vlády realizaci Státní informační politiky, a nikoliv výmluvy na legislativní obtíže, zaviněné navíc úředníky téže vlády. Systémové nezvládnutí této novely (schválení jakékoliv předlohy s jakýmikoliv pozměňovacími či doplňovacími návrhy bez přesvědčivého zdůvodnění a schválení jednotlivých návrhů i celku nezávislými odborníky - experty na bezpečnost informačních systémů a informatiku ve státní správě - s dohodou všech klubů na omezení pozměňovacích návrhů od laiků z pléna) posune kvalifikované využití této aplikační normy v praxi o další měsíce. A nebo způsobí nutnost "technické" novely...

Přitom je pro všechny internetově gramotné občany tato norma nesmírně důležitá, neboť teprve její oživení spustí celý proces elektronizace styku občana s finančním úřadem či celní správou a ukáže tak občanovi i politikům praktické uplatnění možností e-governmentu... Jen spuštění v rámci e-governmentu odůvodní mohutné výdaje posledních let do informatiky ve všech resortech.

Vývoj ve státní správě je ale složitý. Například resort spravedlnosti bojuje s nejzákladnějším vybavením, mnozí soudci nemají ani počítač ani databázi právních předpisů ASPI. Mnozí navíc neví, kde se "ta věc" zapíná... Ve státních úřadech pracuje naprostá většina úředníků, kteří nedisponují kvalifikací "základní počítačové školy" - evropsky uznávaného certifikovaného vzdělání ECDL. Mnozí sice umějí jednoduché úkony (vkládání dat do účetních či databázových programů a hledání v nich), odeslání certifikovaného emailu s přílohou několika desítkám či tisícům lidí najednou by jim ale činilo nesmírné problémy.

Vedoucí úřadů nezajímá efektivnost práce, úředníci se cítí dostatečně krytí před změnami - ponejvíce vydíráním, kterého se při jednání v tripartitě dopouštějí odbory ROPO. Představa radikální racionalizace práce a úspory až třiceti procent zaměstnanců státu je pro desetitisíce informačně polo- či ne-gramotných úředníků otevírající se branou pekel nezaměstnanosti.

Jeden z expertů, připravujících reformu veřejné správy, tvrdí, že nejsou a nebudou v nejbližší době lidi: "Potřebovali bychom šedesát procent vyhodit a třicet procent nabrat. Nejde to, protože podobný radikální krok odbory neschválí. Nejde to, protože ti noví lidé ani nejsou. Mladí, výpočetní techniku ovládající absolventi ze škol se snaží jít kamkoliv jen ne do státních služeb. My je totiž nejsme schopni zaplatit..."

S velkou slávou byl před časem zákon o elektronickém podpisu schválen, s velkým humbukem byl popularizován v médiích a ve veřejnosti, v tichu, s omluvami a s výmluvami bude probíhat jeho avizovaná "malá" novelizace, kterou odborníci předpokládali a kterou autorský tým (SPIS, Mlynář, Smejkal) bagatelizoval až do "konsensuálního" schválení tohoto nedokonalého zákona Sněmovnou... Budou muset následovat další novelizace dalších zákonů, na tento zákon navazujících.

Nevyřešená analýza procesů v aplikaci elektronického podpisu ve státní a veřejné správě, stejně jako ignorování paralelních legislativně normativních procesů v Evropské unii, způsobilo v zákoně o elektronickém podpisu ty chyby, o nichž se dozvěděli poslanci ÚPV teprve v průběhu schvalování "aplikační normy" a to ještě jen v těch oblastech, které projednávali.

Otázkou je, proč odůvodňovacímu projevu mladého ministra pro členy ÚPV nepředcházela věcná rozprava poslanců s opravdovými odborníky (externími specialisty na informatiku a informační systémy veřejné správy) - lidově řečeno "nalejvárna". Snad že by ministr nechtěl tak rychle aplikovat e-government, jak sám (jako člen "digitální koalice" SPISu ve složení Mlynář, Gross, Březina, Langr) tvrdí? Anebo se zpoždění, zaviněné neinformovaností poslanců bude hodit jako alibi pro jinak nijaké výsledky ministra bez portefeje?

Pouze snad elektronický obchod se nyní rozběhne bez problémů. Stát - jako obvykle - přijde zkrátka... Proč? Čtenář a posluchač nechť si udělá obrázek sám ze zvukového záznamu diskuse a předložených dokumentů. Já si ho udělal.

---

Sněmovní tisk č. 1225/0: vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, obé ve znění pozdějších předpisů

Stenozáznam prvého čtení návrhu zákona

Zvuková ukázka z diskuse ústavně právního výboru Sněmovny
MP3   00:52:52   6,197 MB

Obrazová galerie z jednání ÚPV PSP ČR