KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

Jediným národem, který bude trpět, pokud nebude Saddám Husajn svržen, bude irácký lid, konstatoval britský premiér Tony Blair v úterním vášnivém projevu v Dolní sněmovně, jímž zahájil debatu o válce proti Iráku. Varoval, že postavení Saddáma Husajna by bylo "neuvěřitelným způsobem posíleno", kdyby svět nezasáhl proti jeho zbraním hromadného ničení.

Blair varoval, že ústup by vyslal nebezpečný signál ostatním "tyranům", a irácký lid by zůstal opuštěn v "nelítostné hrůze".

Blair zdůraznil: "Na něčem takovém se nebudu podílet. Toto není okamžik, kdy je možno zaváhat."

Uprostřed dramatických scén v Dolní sněmovně v úterý pozdě večer vyhrál Tony Blair hlasování o podpoře jeho rozhodnutí vyslat britské jednotky do války proti Saddámu Husajnovi - avšak utrpěl zároveň další rebelii od řadových poslanců své strany.

Rezoluce podporující postoj britské vlády byla schválena poměrem 412 hlasů proti 149. Avšak 217 poslanců Dolní sněmovny - z nich 140 labouristů - podpořilo rezoluci rebelů, kritizující proválečný postoj britské vlády. Tuto vzbouřeneckou rezoluci odmítlo 396 poslanců.

Hlasovalo se po více než devíti hodinách vášnivé debaty, kdy Tony Blair varoval, že by Saddám Husajn byl "nesmírně posílen", kdyby ho nyní svět nedonutil odzbrojit. Pronesl zřejmě nejvýznamnější projev své dosavadní politické kariéry.

Podle průzkumu veřejného mínění organizace YouGov pro zpravodajství britské komerční televize ITV začínají Blairovy proválečné argumenty působit v britské společnosti. 50 procent dotazovaných osob podle tohoto průzkumu, zveřejněného v úterý, konstatovalo, že podporuje válku proti Iráku, 42 procent se staví proti válce.

Spojené státy nyní tvrdí, že americká vojska provedou invazi do Iráku a budou tam hledat "zbraně hromadného ničení", i pokud by Saddám Husajn splnil americké ultimátum a zemi opustil.

Mluvčí prezidenta George Bushe Ari Fleischer konstatoval, že "spojenecká" vojska provedou invazi do Iráku "v každém případě", avšak varoval iráckého prezidenta, že pokud ze země neodjede, bude to jeho "poslední chyba".

Saddám Husajn odmítl Bushovo ultimátum, aby odešel do 48 hodil do exilu, anebo že jinak bud čelit válce.

Americký ministr zahraničních věcí Colin Powell uvedl, že se k Bushově protiirácké koalici přidalo 45 států světa. (Spojené státy oplátkou za podporu poskytují rozsáhlou hospodářskou a finanční pomoc.) Patnáct těchto zemí si dosud přeje zůstat v anonymitě.

Očekává se, že americké bombardování Iráku by mohlo být zahájeno už ve čtvrtek v 02:00 SEČ - v době, kdy vyprší Bushovo ultimátum.

Bushovo ultimátum se stalo terčem ostré mezinárodní kritiky. Mnohé státy světa usilují o mírové řešení krize, odsuzují rozhodnutí Washingtonu vzdát se diplomacie a poukazují na to, že zahájení války proti Iráku je zřejmě protiprávní.

V dosud svém nejostřejším prohlášení kritizoval v úterý papež Jan Pavel II. šéfy států, jejichž armády jsou připraveny k boji proti Iráku, že čelí vážné odpovědnosti před Bohem, pokud zahájí válku.

V Británii odstoupili na protest války proti Iráku tři členové Blairovy vlády. Španělsko oznámilo, že nevyšle bojová vojska do Iráku. Turecko znovu předloží parlamentu návrh, aby dostala americká vojska právo vstup na turecké území. Francie konstatovala, že pokud by Irák užil zbraní hromadného ničení, není vyloučeno, že by se připojila k válce na straně USA.

Odstupující šéf britské Dolní sněmovny rezignoval, protože, jak uvedl, se staví proti vojenské akci bez schválení Radou bezpečnosti OSN. Pronesl v této věci projev hned poté, co Jack Straw, jeho nástupce ve funkci ministra zahraničních věcí, promluvil ve sněmovně ve prospěch útoku proti Iráku.

Podle komentátora televize BBC Andrewa Marra byla Cookova rezignační řeč v parlamentě v pondělí večer "bezpochyby jedním z nejefektivnějších rezignačních projevů v moderní britské politice". Britský parlament zažil v pondělí v této věci "nesmírně dramatický den". Podle jiných analytiků se dostává ve Velké Británii svou nepochopitelnou podporou pro Bushovu válku premiér Tony Blair do opravdu velkých politických obtíží, viz anglicky např. ZDE.

Shrnutí Cookova rezignačního projevu v Dolní sněmovně - v češtině BL
Kompletní text - v angličtině BBC

Tato úvaha nad Týdnem bude stejně amatérská, pokusím se jen překlepy opravit včas.

Tento článek Pavla Bráborce Britské listy vydaly pod názvem Z třešně jablka nesklidíš před rokem, 17. 2. 2002. Nenapadlo nás nikoho, že budeme proroky. Když jsem fotografoval slečnu poslankyni v objetí poslance Kocourka z ODS po několikáté sklenici šampaňského - právě totiž spolu se skupinou poslanců vítězné strany Hradu oslavovala zvolení Václava Klause prezidentem, musel jsem se dotazem ujistit, že je to opravdu ona a ne její dvojnice. Byla to ona.

A pochopil jsem v tu chvíli, o čem že to mluvili ti starci v sociální demokracii i v různých seniorských spolcích, když přes sevřené rty drtili jakési hrozivě temné výkřiky na adresu "komoušů". Pochopil jsem příčiny té nenávisti i logiku Bohumínského usnesení, pochopil jsem i nesmiřitelnost, přežívající i na prahu smrti... Protože ti všichni zoufale nechtěli skončit, narozdíl od mladičké soudružky poslankyně - v objetí páně Kocourkově...

Má zkušenost s KSČ / KSČS / KSČM byla přitom od mého dobrovolného a svobodného příchodu až do mého svobodného a dobrovolného odchodu z této strany jiná: figurovali v ní jak darebáci, parazitující na systému (a následně na všech dalších, které se od té "sametové" doby objevily), partajní šíbři (ti se naleznou v každé straně s vládní ambicí či spoluodpovědností), tak i ideologičtí slepci (výskyt je dán strukturovu inteligence populace, v politických stranách i médiích jsou vděčnými koryfeji názorových proudů), patolízalové z aparátu (který obecní úřad jich není plný, natož sekretariát politické strany - jakékoliv), tak i šiřitelé evangelia (ty najdete v ČSSD, v US, ODS i u komunistů, pouze Kristův kříž nahradili hvězdou z věže hotelu Internacional, případně ptákem, dubiskem či kterýmkoliv jiným znamením, kterým se dají podarovat voliči. Když to jsou navíc patnáctiprocentní rovné daně, no neberte to...). Ve straně, která měla 1, 5 miliónu členů, to ani jinak být nemůže. Stane se užším vzorkem celé společnosti. Figurovali v ní čestní intelektuálové, kteří po roce 1989 odmítli pálit své rukopisy a přepisovat životopisy (a těch je na současném "druhém břehu" hodně málo, protože většina těch do roku 1989 poctivých se chopila "sametové" šance a zprostituovala. Čestní zůstali pouze ti, které nikdo nechtěl k ničemu použít...). A poznal jsem tam i lidi prosté, prostě poctivé a pracovité, pro které by pragamtismus dnešní maldé generace byl stejně nepřijatelný, jako incest či zoofilie. Potkal jsem i lidi hloupé, i lidi zbabělé. Nefigurovali v ní tehdy ale takoví blonďatě průzrační pragmatici, neboť všichni, kteří chtěli milióny hned a bez práce, odcházeli v privatizačních vlnách a své rudé knížky házeli do Vltavy u Mánesa v náhlém záchvatu odvahy po 20. listopadu 1989, kdy už opravdu nic nehrozilo nikomu.

Jak je vidět i z ilustračního snímku, je jiná doba a já začínám i rozumět onomu "pohledu zvenčí" , který nedokáže rozlišovat mezi individuální vinou a kolektivní odpovědností za ni... Protože jsou viny, které odpustit lze a je hloupst, která je neodpustitelná. Protože dnes už je ta jiná doba, jiní lidé a také - jiný prezident. Díky soudružce poslankyni.

Pobytom v Trinidade sa skončila aj prvá etapa nášho putovania po Latinskej Amerike. Ďalej sme mali naplánovanú cestu do Mexika, takže sme si museli zaobstarať letenky z ostrova. Na základe ceny sme sa rozhodli pre spoločnosť Cuban Airlines, ktorej týmto skutočne nerobím reklamu. Do Havany sme sa vrátili znova taxíkom, dali si zmrzlinu v Copelii, zvítali sa a hneď aj rozlúčili s našimi priateľmi z La Habana Vieja, kúpili si letenky a pobrali sme sa na letisko.

Slovensko 2002, editori M. Kollár, G. Mesežnikov, IVO 2002, 502 a 510 strán, cena 399 Sk

Súhrnná správa Inštitútu pre verejné otázky Slovensko 2002 podáva komplexný obraz o stave slovenskej spoločnosti v uplynulom roku. Aby sa naplnilo jej poslanie, aby neostala zastrčená v poličke vedľa štatistickej ročenky, aby kultivovala spoločenskú a politickú diskusiu zaslúžia si reflexiu nielen jednotlivé kapitoly, ale i celková príprava a koncepcia správy, to čo je v nej obsiahnuté explicitne, ale aj implicitne.

Nebolo vám do smiechu, keď uprostred novembra klesla teplota na dvadsať stupňov nad nulou? Nemali ste obrovskú radosť z toho, že Irak prijal rezolúciu Bezpečnostnej rady OSN? Netešíte sa z programového vyhlásenia vlády a z toho, že ženy neskrývajú svoje vnady? Tak skúste aspoň viac ako hodinovú dávku ničím nepodloženého, chorobne nákazlivého optimizmu v podaní Mr. Scruffa.

Tento manchesterský hudobník, DJ a výtvarník v jednej osobe (odporúčam navštíviť jeho internetovú stránku) totiž na albume Trouser Jazz rozdáva optimizmus priam v konských dávkach. Hudba je tu rovnako veselá ako kvarteto zemiakovitých džezmenov na obale disku, nakreslených samotným autorom. V muzike, ktorú hrajú kreslené postavičky, to príjemne buble, bzučí, hopká, klopká, dupe, odsýpa, fičí, skáče, ba občas aj poletuje.

Stojím nad pokapaným pultem a systematicky do sebe cpu nádražní stravu. Sousto za soustem, knedlík po knedlíku. Zapíjím pivem. K polozaschlé mapě různých kapalin přidávám své vlastní stopy.

Kapku po kapce.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.