Ve Spojených státech musí čelit prezident Bush ostré kritice kvůli nedostatku věrohodných důkazů o podpoře terorismu Irákem a disponování zbraní hromadného ničení, ale i nejasnému důvodu, proč by zrovna nyní měly Spojené státy zasáhnout. Také nejbližší spojenec USA Velká Británie je pod palbou kritiky, protože se v poslední době objevilo několik skandálů, které naznačují protichůdné chování tohoto spojence. Deník The Guardian 6.3.2003 uveřejnil zprávu, že Velká Británie v osmdesátých letech za zády USA vystavěla chemickou továrnu Falluja 2, která je nyní Spojenými státy označována jako jeden z hlavních výrobců chemických zbraní v Iráku. Podle dostupných dokumentů vláda Margaret Thatcher věděla, jakým účelům bude tato továrna sloužit, a dokonce tajně poskytla britským investorům státní garance na tuto stavbu, ačkoli v té době byly zplynovány již tisíce obětí režimu Saddáma Husajna. Odpůrci zásahu, jako je Francie, Německo či Rusko, jsou na druhé straně podezíráni z vlastních zájmů, které je staví do opozice válečného konfliktu.

Je tedy velmi nesnadné se orientovat v této politicky, ideově a ekonomicky motivované rozepři, zejména pro země, jako je ČR. Zdá se, že ať je názor českých politických představitelů jakýkoliv, nemůžeme vyhrát. Pokud bude česká vláda prosazovat jednostrannou podporu útoku jako bývalý prezident Václav Havel, který bez jakékoliv konzultace s vládou podepsal tzv. "Dopis osmi" na podporu války v Iráku nebo spíše odmítavý postoj, který zastává nynější prezident ČR, vždy se objeví někdo, komu se to líbit určitě nebude.

Další otázkou je, zda poslední průzkum veřejného mínění, který ukázal jasný odpor občanů proti zapojení ČR do válečného konfliktu v Iráku, je motivován a podložen přesvědčením, že válka je v tuto chvíli pro svět nebezpečí, nebo všeobecnou nechutí Čechů se jakkoliv angažovat ve prospěch obecných zájmů.

Když se před lety jednalo o přistoupení k NATO, na televizní obrazovce se objevily známé osoby, které přesvědčovaly občany o nutnosti členství ČR v NATO, ale nikdo už nehovořil o tom, co toto spojenectví přináší. Kromě určitých výhod a zajištění bezpečnosti České republiky spojenci, je nedílnou součástí povinností členů účastnit se bojových akcí, které společenství států NATO schválí, ať se to členským zemím to líbí či ne. Proto překvapuje, kolik občanů, ale i politiků je udiveno, že budou spojenci od České republiky také něco požadovat.

Ať už k válečnému konfliktu v Iráku dojde či ne, rozpory, které se jasně ukázaly, budou zdrojem celosvětových změn a rozložení sil. Pro Českou republiku před blížícím se referendem o členství ČR v EU je to podnět, aby se občané začali aktivně zajímat o to, co členství ve sjednocené Evropě bude pro naši zemi skutečně znamenat a jaké nároky na nás bude klást.