Většina médií přinesla v poslední době zprávu o tom, že z restaurátorské dílny pražské galerie Zlatá husa zmizel cenný obraz Jákobův žebřík od Marca Chagalla. Krade se všechno a všude, tato ztráta je ale mediálně vděčná proto, že obraz je ceněn na částku téměř 22 milionů korun a byl v majetku Vladimíra Železného. Zatím se neví jak se obraz mohl dostat ven a nabízí se několik spekulací. Obraz mohla ukrást ochranka, pracovníci galerie a nebo také sám Železný, který má řadu problémů a pojistná částka bude jistě vysoká. V zhledem k tomu, že galerii lze navštívit jen po předchozí domluvě, varianta krádeže někým z veřejnosti je malá

V Uherském Hradišti film uvedl kameraman Miroslav Ondříček: kvitoval s uspokojením, že sál je plný mladých lidí, mnozí z nichž v době vzniku filmu vlastně ještě nebyli ani na světě. Závěrem svých několika vět se na diváky obrátil s dotazem, kdo film Amadeus uvidí při této příležitosti poprvé. Překvapivě se zvedly ruce téměř poloviny sálu. Přemýšlel jsem o tom pak po zbytek dne. Je pozoruhodné, že k mnoha mladým lidem se silným zájmem o kulturu jsou zřejmě dodnes nejlepší úspěchy české kultury ze sedmdesátých a osmdesátých let (třeba Kunderovy romány či Formanovy filmy) víceméně nepřístupné.

V úvodu se A. J. Liehm rozhovořil relativně dlouze o tom, že bychom neměli pomíjet skutečnost, že i za komunismu, a to zejména v šedesátých letech, ale i jindy, se točily v Československu velmi dobré filmy a existovala i pozoruhodná kultura.

Vznikají skutečně závažné ubytovací problémy. Uherské Hradiště nemá dostatečnou infrastrukturu pro ubytování hostů a zdá se, že se problémy s ubytováním řeší tím, že se při příjezdů "významnějších" hostů přesunují "méně významní" na poslední chvíli jinam, nebo na ulici...:) Jeden filmový režisér, který v úterý měl na zdejší filmové škole prezentaci svých filmů, dostal ubytování až ve tři hodiny ráno v noci z úterý na středu, totéž se týkalo i dalšího účastníka, který byl ze svého hotelového pokoje v úterý ráno vystěhován, aniž mu bylo sděleno, kam bude přesunut. Sám jsem zažil ve středu několik minut před 15 hodinou zábavnou scénu. Poskytoval jsem telefonicky delší interview o případu "Slonková" jednomu švýcarskému publicistickému magazínu, když do mého pokoje vrazila pokojská, s tím, že se musíme okamžitě přestěhovat jinam a to, že dělám nějaký rozhovor, ji nezajímá: jí končí pracovní doba v 15.00. Je trochu obtížné se soustředit při vysvětlování situace na české mediální scéně švýcarským novinářům na odnášení zavazadel jinam, ale to nevadí. Byli jsme přesunuti na pokoj k někomu jinému. Režisér, který byl v úterý v noci ubytován teprve kolem třetí hodiny, nevěděl ještě ve středu v 17.00, kde bude spát následující noc.

Nehodlám stále kultivovat Art. cz svoji kritikou, která je vedena nikoliv osobní záští či závistí, jak se mi snaží zástupci této firmy podsunout, ale snahou kriticky korigovat přirozenou profilaci vznikajícího obchodu s uměním. Firma Art.cz nevyužila možnost přiblížit čtenářům to, co velkohubě proklamuje. Svůj názor na tuto internetovou "galerii" jsem bohužel nezměnil a poukazuji v textu na neserióznost společnosti, jejímž jediným odborníkem je Radan Wagner. Nechá-li se ale najmout výtvarný teoretik do služeb čistě komerčního podniku, znamená to pro něho v každém případě diskreditaci pro souběžné působení v nekomerční výtvarné sféře. Takový "odborník" by se všude stal nedůvěryhodným.

Velmi chabý dojem na mě udělal článek Michele Kayalové, který nedávno vyšel v americkém listě New York Times (český překlad viz zde), napsal na stránkách BlueEar.com Martin D. Brown a pokračoval:

Podle mého hlediska je tento článek plný arogance západních lidí a odhaluje, že mnozí absolutně nechápou, co se děje ve společnosti, o níž píší. Není divu, že poté, co byla po roce 1989 Praha zaplavena desetitisíci Američanů, kteří tam přijeli, "aby [Čechům] ukázali, jak funguje svobodný svět", aby napsali svůj první román a žili za minimum peněz, už má těchto lidí mnoho Čechů víceméně plné zuby.

Dominik Joe Pantůček zprovoznil chronologický archiv, obsahující jednotlivé články starších vydání Britských listů, viz zde a pravý horní roh stránky BL nad kalendářem (který vám umožňuje, kliknutím na jednotlivá data, také přístup ke starším vydání časopisu).

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.