2. 8. 2002
Monitor Jana Paula: Proč Železný nekoupil Chagalla v galerii Miro?Jeden z největších skandálů poválečného falšování uměleckých děl se stal ve Velké Británii. John Drewe pobouřil sběratele i odbornou veřejnost, neboť jako uznávaný znalec vystavoval odborné posudky o pravosti na vlastní padělky klasiků moderního umění. Přitom pečlivě falšoval také výstavní katalogy, soupisy děl a jiné dokumenty. Podvedl nejen odborníky z aukčních domů Sotheby's a Christie's, ale dokonce i ze slavné Tate Gallery.
|
Trh s uměním je těsně provázaný s korupcíZ tohoto příkladu je zřejmé, že ani renomované aukční společnosti nejsou schopny zaručit původnost nabízených děl. Jedním z nejvíce padělaných autorů je právě Marc Chagall, jehož dílo Jákobův žebřík bylo zakoupeno v newyorské aukční síni Cohen Gallery a Železný za něj v roce 1998 zaplatil "jen" 701 500 dolarů, což je asi 22 milionů korun. Do České republiky obraz později přivezl George Novotný z galerie Longa, s kterým Železný při tvorbě sbírky spolupracoval. Zaplacená suma je relativně malá, neboť v minulém roce se u aukční firmy Sotheby's prodával Chagall za 2,1 milionu dolarů, což je 60 milionů korun. Ve světě existují desítky Chagallů, jejichž původ je podezřelý a jejich autorství sporné. Každý skutečně objevený a pravý Chagall je proto uctíván jako svátost a neběhá ve zlevněných sériích jen tak po světě, jako příležitost dobré investice v druhořadých galeriích. Španělská policie zase před několika lety zadržela v Cadaku na 10 000 litografií, soch a pláten Salvadora Dalího.Za těmito plagiáty stojí Dalího přítel a sekretář John Peter Moore, který věrohodně napodobil Dalího podpis a založil s jeho padělky malou industriální výrobu. Podle neoficiálních odhadů je nyní v oběhu na 350 000 litografií zhotovených tímto způsobem a do zemí bývalé východní Evropy se úspěšně vyvážejí. Je to obrovské množství a nezkušení zájemci, rozrušení při pouhém vyslovení jmen Dalí či Chagall, snadno takovou produkci kupují. Pravých Chagallů se na trhu s uměním objevuje jen máloNení bez zajímavosti, že prodejní výstavy Dalího a Chagalla uskutečnila před časem i soukromá galerie Miro a nad Chagallovou výstavou v létě 1998 převzal záštitu dokonce i ministr kultury Pavel Dostál! V jiných zemích je ale nemyslitelné, aby vládní činitel z nejvyšší státní zprávy převzal jakoukoliv záštitu nad prodejní soukromou akcí privátního galeristy! Galerie Miro nabízela k prodeji 19 olejomaleb Marca Chagalla, a to údajně ze soukromého majetku jeho dědiců. Konkrétní informace pochopitelně nebyly k dispozici.V katalogu výstavy se také píše, že tato Chagallova díla byla poprvé vystavena v Galerii Schauer und Wildbolz v Solothurnu, ale v přehledech prestižních galerií se neobjevuje a neúčastní se ani významných přehlídek a veletrhů s uměním. Promotion k výstavě bylo velmi pochybné a nabubřelou reklamu o exkluzivitě nabídky levných děl Chagalla na českém trhu sbaštila téměř všechna média. Otázkou také je, proč dědicové nenabídli jednotlivě díla vyhledávaného umělce nějakým renomovaným světovým aukčním síním, kde by za jeho práce dostali mnohem větší částky. V případě Marca Chagalla je totiž absurdní a nedůvěryhodné snažit se získat kupce principem množstevní slevy. Nejdražším nabízeným obrazem na této výstavě byl obraz Vize, olej na kartonu z roku 1980 a galerie Miro za něj požadovala jen 425 tisíc švýcarských franků, což je asi pouhých 11 milionů korun! Ostatní Chagallovy oleje se pohybovaly v průměru od 165 do 350 tisíc švýcarských franků, přičemž díla vznikla v období mezi rokem 1952 až 1980. Jenom připomeňme, že Jákobův žebřík byl namalován v roce 1975 a Železný za něj zaplatil 22 milionů korun, což je stejně málo, vzhledem k dosaženým cenám za tohoto autora na světovém trhu! Je tedy s podivem, proč si respektovaný sběratel obrazů, nechal u nosu ujít tak skvostnou nabídku v galerii Miro. |