Jak vedu bordel na anglickém venkově

6. 6. 2010

Málokdo by čekal, že najde bordel nebo masážní salon v atraktivním bungalowu v tiché uličce v ospalé vesničce v hrabství Bedfordshire. Ale já provozuju bordel ve svém domě už 12 let. Nabízím masáže a sexuální služby, sdělila Claire Finch deníku Guardian.

Vždycky jsem byla velmi otevřený člověk a nerada cokoliv utajuju. Když jsem se do vesnice před deseti lety nastěhovala, pozvala jsem lidi ve vesnici na zahradní večírek. Místní farmář mi dal beránka, abych ho lidem upekla. Na večírku jsem řekla všem, že pracujeme doma, je nás skupina šesti žen, že prodáváme sexuální služby a že možná uvidí, jak k nám každý den přicházejí tak dva tři muži. Nikomu to nevadilo, moji starší sousedé byli potěšeni. Říkali, že většina mladých lidí žijících v ulici je celý den pryč, a tak je dobře, že někdo bude v ulici pořád.

Nemyslím, že jsem prostitutka, spíš kurtizána. Vdala jsem se mladá, v sedmnácti, a získala jsem kvalifikaci jako masérka a aromaterapeutka. O patnáct let později jsem se rozvedla a potřebovala jsem peníze na zaplacení hypotéky. Šla jsem na pohovor jako masérka a byla jsem požádána, abych dělala masáže topless a poskytovala klientům ruční "uvolnění", kterému se říká happy endings. Moc se mi do toho nechtělo, ale potřebovala jsem peníze, a tak to dělám od té doby prakticky pořád.

Od samého začátku jsem měla pocit, že mě vesnice přijala. Asi by to vypadalo jinak, kdybych zákazníky nahá bičovala na zahradě, ale chovám se vždycky velmi diskrétně. Moje pětaosmdesátiletá sousedka se mnou pořád vtipkuje. Když mi dělali nové dláždění na vjezdu u domu, nechala zákazníky parkovat u sebe na zahradě a říkala: "Pošlete je ke mně, já vám je zmasíruju."

Zacházím se sousedy s respektem a oni se mnou zacházejí stejně. Nikdy jsem neměla zákazníka z vesnice, ale hodně je jich z okolí. Není nezvyklé je potkat v neděli v supermarketu. Když si jich všimnu první, rychle odjedu se svým vozíkem do jiné uličky, aby neměli pocit trapnosti. Často slyšíme o tom, jak je prostituce špinavá, málokdy o jejích běžnějších rysech. Po většinu doby uvažuju: "Dobře, tak mě navštívilo pár klientů a teď můžu zaplatit účet za plyn."

Lidi mají o bordelech často zkreslené představy. Zákazníky si vybírám na základě telefonního pohovoru a přijímám je jen v předem domluvenou dobu. Neděláme drogy, nezletilé dívky ani ženy pašované z východní Evropy. Máme nejrůznější zákazníky: podnikatele, kněze, policisty, invalidy a mnoho starších mužů, zejména vdovců. Sex je jen malou částí našich služeb. Často jsou osamělí a chtějí trochu společnost, tak si s nimi sedneme a vypijeme čaj.

Jeden vdovec mi vykládá o tom, jak mu umřela žena, pokaždé, když mě navštíví: je to trochu, jako kdyby byl člověk psycholog nebo sociální pracovník. Zákazníci mě považují za součást své rodiny, přinášejí fotografie svých psů, vnuků a květin. Důvěřují mi a to je velmi důležitou součástí mé práce.

Taky mě už celou řadu let podporují. Před dvěma lety mi život obrátili naruby, když v mém domě udělala razii policie a obžalovala mě z toho, že provozuju bordel. Případ šel k soudu letos v dubnu a byla jsem absolutně zděšena. Podle práva smí jediná žena prodávat sex, ne ale dvě nebo tři, když pracují společně. Je to šílené, je povoleno, aby ve dvaceti domech, které stojí vedle sebe, prodávaly ženy individuálně sex, ale pokud by se dvě z nich přestěhovaly do jediného domu, poruší tím zákon. Řekla jsem u soudu pravdu - ano, podle litery zákona jsem zákon porušila, ale porota použila svůj zdravý rozum a osvobodila mě. Byla jsem v sedmém nebi. Teď vedu kampaň ve spolupráci s Anglickým kolektivem prostitutek za změnu zákona, aby směly malé skupiny žen pro vlastní bezpečnost pracovat společně.

Od té doby, co jsem ten případ vyhrála, lidi reagují neuvěřitelně. Tolik sousedů se za mnou přišlo, že jsou hrozně rádi, že to dobře dopadlo. Jeden třiaomsdesátiletý muž mi zatelefonoval, že ho mrzí, že nebydlí blíž. Nejdůležitější věcí, jakou mě má práce naučila, je nedělat o lidech ukvapené soudy. Nikdy nedokážete posoudit, jací lidé skutečně jsou na základě toho, co dělají a myslím si, že lidé, kteří bydlí kolem mě, to vědí taky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.6. 2010