Za všechno můžou penzisti

3. 6. 2010

Prý všichni platíme za nezřízenou chtivost po penězích, kterou jsou zachváceni bankéři. Ale ono to není pravda. Podle výpočtů MMF tvoří hospodářská krize, záchrana bank a hospodářská recese jen 14 procent očekávaného vzrůstu státní zadluženosti Velké Británie. Ostatních 86 procent dlouhodobých finančních tlaků způsobuje vzrůst státních výdajů na zdravotnictví, důchody a dlouhodobou péči o nemocné.

Racionálním řešením finanční krize by bylo, kdyby vlády omezily výdaje na starobní důchody, na zdravotnictví a na dlouhodobou péči. Jenže to přesně jsou "práva", která politikové chrání, nejen v Británii, ale i v Americe a v mnoha evropských zemích, zatímco ostatní vládní programy jsou krutě seškrtávány.

Politice následujícího desetiletí bude dominovat mezigenerační bitva ohledně veřejných výdajů a daní. Mladí lidé si uvědomí, že různé kategorie státních výdajů jsou v přímém rozporu. Pokud budou chtít víc výdajů na školy, univerzity a na životní prostředí, budou muset hlasovat pro škrty ve zdravotnictví a v důchodovém zabezpečení.

Školy a univerzity jsou pro budoucnost společnosti důležitější než starobní důchody. Avšak všechny demokracie na světě rozhodly přesně obráceně. Politikové podporují zdravotnictví a starobní důchody až k státnímu bankrotu a rozpočty univerzit tvrdě seškrtávají. Totéž se týká mnoha finančních benefitů pro staré lidi. Je například lepší pro společnost, aby měl veřejnou dopravu zadarmo osmdesátiletý zdravý člověk, anebo studenti nebo chudí mladí lidé, kteří hledají své první zaměstnání?

Proč se o konfliktu zájmů mezi starými a mladými skoro nikdy nemluví? Částečně v důsledku "mýtu", že penzisté mají právo na své výhody, protože si je zaplatili. Není to pravda. Jejich výhody jsou vyšší, než co si za aktivní život našetřili.

A zadruhé, penzistů je tolik, že si žádný politik nedovolí se veřejně postavit proti jejich zájmům. A starší lidé daleko častěji chodí k volbám než lidé mladí. V důsledku toho budou demokracie stále více obětí "šedivých panterů", jejichž moc poroste, jak poroste i jejich počet.

Degeneruje politika v konflikt mezi stále se zmenšujícím počtem voličů s dětmi, kterým jde o kvalitní školství a o budoucnost, a mezi obrovskou mocí penzistů, kteří mají kratší časový horizont? Mám návrh. Vzhledem k tomu, že děti pod 18 nemají hlasovací právo, možná že by se penzistům nad 75 nebo 80 let mělo také odebrat hlasovací právo.

K takové reformě ale nedojde, takže Řecko bude muset prodat Parthenon - a Oxfordská a cambridžská univerzita budou zanedlouho proměněny v luxusní domovy důchodců.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout