Konstrukce byla započata v roce 1993 v loděnici SevMaš v Severodvinsku. Práce byly zbržděny nedostatkem financí, až byly úplně zastaveny v roce 1996. Pokračování přišlo až v roce 2003. Výzbroj těchto nových ponorek (oficiální ruské jméno je Projekt 885 Jaseň, kódové označení NATO zní Granay; pozn. LVI) budou tvořit hypersonické řízené střely dlouhého dosahu, které budou schopné nést taktické nukleární hlavice s malým ekvivalentem. (Protilodní střely běžně nesou nukleární hlavice o síle ve stovkách kilotun, což má zajistit spolehlivé zničení letadlové lodě i v případě exploze ve vzdálenosti několika stovek metrů od cíle, avšak pro ničení malých pozemních cílů jsou tak silné hlavice prostě zbytečné a úplně stačí jednotky či desítky kilotun; pozn. LVI) „Tyto nadzvukové zbraně s vysokými manévrovacími schopnostmi byly vytvořeny zejména pro údery na letadlové lodě protivníka, jestliže by pro nás představovaly hrozbu. Lze je odpálit i proti významným pobřežním cílům,“ sdělil zdroj z ruského námořnictva. (Uvedené charakteristiky svědčí o tom, že nejspíše jde o rusko-indické protilodní zbraně BrahMos, které dosahují letové rychlosti Mach 2,5; modifikace proti pozemním cílům schopná kopírovat terén v současné době prochází testy; pozn. LVI)

Onen zdroj rovněž uvedl: „Přes konstrukci nových ponorek s nukleárním zbraněmi má Rusko v úmyslu pečlivě dodržovat svoje závazky týkající se mezinárodní kontroly zbrojení, a to tak, aby zůstávalo na úrovni ostatních zemí.“ V roce 1991 dosáhly USA a někdejší Sovětský svaz dohody o omezení a částečné likvidaci nestrategických jaderných hlavic (včetně těch, jež jsou umístěny na palubách lodí), ale v souvislosti se vzrůstem napětí mezi USA a Ruskem Moskva v roce 2006 oznámila, že se touto smlouvou již necítí dále vázána a ruské ponorky budou opět hlídkovat s taktickými nukleárními zbraněmi na palubách. Podle viceadmirála Burceva budou tyto zbraně v budoucnosti sehrávat důležitou úlohu.

AP: Russia building new nuclear submarines ZDE