27. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 3. 2009

Kupředu - s klapkami na očích

John Michael Greer

Pokud už selhání není penalizováno a nefungující strategie jsou jedinou volbou, o níž je povoleno diskutovat, změna kursu se stává tou nejméně pravděpodobnou variantou; čím jsou klapky více přitaženy, tím pravděpodobněji bude kůň běžet vpřed, i když cesta vede rovnou na útes.

KD│Nalézat smysl probíhajících dějin je trochu jako skládat puzzle bez představy o tom, jaký obraz se nakonec ukáže. Modrý díl s hranou, strakatý s velkou vybouleninou na straně a stovky dalších leží na stole a pokoušejí představivost. Řešení je vesměs náročné na čas; ale občas se stane, že dva nebo více dílů různých částí skládanky odhalí vzor, který během pár minut umožní poskládat velkou část obrazu.

Podobný okamžik nastal začátkem týdne, když se v mailové schránce objevily dvě zdánlivě nesouvisející zprávy. První byl článek o malé novozélandské firmě EcoInnovation Ltd., která staví miniaturizované hydroenergetické systémy -- systémy umožňující vyrábět elektřinu z málo vydatného zdroje tekoucí vody. Mikrohydrosystémy se na alternativní ekologické scéně neobjevily od 70. let, především proto, že vodní zdroje nejsou tak rozšířené jako slunce a vítr a těší se tedy menší popularitě. Systémy firmy EcoInnovation přitom odlišuje od ostatních to, že generátory jsou vyrobeny z motorů starých praček.

Nevím kolik lidí ví, že elektrický motor a generátor jsou v zásadě totéž, totiž zařízení, které mění elektřinu v pohyb nebo naopak: Vezměte elektromotor a zařiďte, aby něco točilo hřídelí, a bude z něj generátor. Přesně to udělali lidé z EcoInnovation. Není to zrovna nový nápad; kniha v mé sbírce příruček věnovaných užitkové technice, Cloudburst, obsahuje plánky podobné malé vodní elektrárny z použitých elektrosoučástek. Ale přesto je taková výroba malých vodních elektráren, vynikající způsob, jak minimalizovat spotřebu zdrojů při výrobě čisté, místní elektřiny -- něco, co už z dobrých důvodů napadlo mnoho lidí předtím -- zatím, až na tuto malou firmu, takřka kompletně zanedbána.

Druhá zpráva byla bombastickým článkem o nejnovějším pokusu postavit reaktor, který by udržel nukleární fúzní reakci déle než pouhých několik milisekund. Narozdíl od malých vodních elektráren bude jaderná fúze všem čtenářům známa, ať už si vzpomenou na termonukleární hlavice, dlouhou historii minulých pokusů postavit fúzní reaktor, nebo jediný takový fungující reaktor v tomto solárním systému - ten, který každé ráno vychází na východě. Zpráva obsahovala obvyklou rétoriku o neomezeném zdroji čisté energie a opakovala rituální ujištění, že pokud bude program přiměřeně financován, fúzní reaktory za několik desetiletí vyřeší energetickou krizi.

Skutečnost, že totéž říkali už v 50. letech, poněkud unikla pozornosti autora. Nezmínil ani to, kolik miliard dolarů bylo za posledních takřka šedesát let v honbě za fúzním snem utraceno. Takřka úplně se soustředil na základní konstrukci fúzního reaktoru. Vědecké příručky z mého dětství mívaly jasně vybarvené obrázky právě této konstrukce: Deuterium zahřáté na velmi vysokou teplotu bude silnými magnetickými poli stlačováno tak dlouho, až se jádra vodíku sloučí a uvolní tepelnou energii, která ohřeje páru pohánějící turbíny.

Dnešní projekty fúzních reaktorů jsou stále koncipovány stejně, ovšemže s jistými úpravami a vylepšeními. Ale fúzní energie zůstává snem; navzdory ohromným grantům a vládním dotacím poskytovaným každý rok se výzkumné komunitě nikdy nepodařilo nic víc než krátká reakce, která se samovolně ukončila, přičemž vyprodukovala o něco méně energie než spotřebovala. Čelní fyzikové pracující na tomto poli tvrdí, že je docela možné, že komerční fúzní energie je tímto způsobem nerealizovatelná, a energetická bilance tohoto náročného projektu ukazuje na zřejmou ztrátovost; nicméně peníze stále přitékají.

Všimněte si kontrastu mezi oběma zprávami. Jedna popisuje jednoduchý, účinný a snadno dostupný zdroj energie využívající vyzkoušenou technologii a s velkou kapacitou -- každé místo, na němž v 19. století běželo vodní kolo, pokud nebylo mezitím zaplaveno přehradou, je lokalitou vhodnou pro malou vodní elektrárnu, a kolem nás jsou spousty nadbytečných elektromotorů -- a je schopna poskytnout obnovitelnou energii v obtížných letech, které nás čekají. Druhý příběh pojednává o fantasticky nákladném úsilí postavit patrně nefunkční model fúzní elektrárny, který zatím nedodal do sítě ani jediný watt, a možná, že u toho i zůstane. Zkuste hádat, který z těchto přístupů získá příští rok další miliardy dolarů a pozornost hlavních výzkumných týmů, a který zůstane v rukách malé firmy a jejích zákazníků?

Tento kontrast nabízí vhled do hlavních faktorů kolapsu komplexních humánních systémů. Z historie je dobře známo, že instituce všeho druhu -- vlády, obchody, církevní organizace, celé civilizace -- se stávají vězni strategií, které, přinejmenším ve zpětném pohledu, vedou beznadějně k neúspěchu, a drží se tohoto kursu, dokud nedojde ke kolapsu. Až si příští archeologové budou prosekávat cestu do ztraceného města Flint v Michiganu, nepochybně se budou divit, proč výkonní ředitelé spojili přežití svých společností s rapidně ubývajícími fosilními zdroji, místo toho, aby se snažili vyvíjet elektromobily a jiné alternativy, a nakonec dovršili své šílenství založením úvěrových společností, jež se beznadějně zapletly do klamavé ekonomiky, možná ještě tehdy připomínané coby největší finanční bublina v dějinách lidstva. Až budou stát nad troskami dávné výrobní linky, budou se jistě ptát: Proč nikdo neviděl zřejmé důsledky?

Arnold J. Toynbee, jehož monumentální práce o vzestupu a pádu civilizací byla v těchto esejích několikrát zmiňována, nabídl vhodný způsob, jak o této dysfunkci uvažovat. Tvrdil, že civilizační vzestup probíhá pod vedením kreativní menšiny, která je schopna nabídnout vizi lidského osudu a možností dostatečně silnou na to, aby překonala inerci tradice a zahájila novou fázi sociální integrace. Dokud kreativní menšiny přicházejí s úspěšnými odpověďmi na výzvy a uzlové body vývoje, jimž každá lidská společnost nutně čelí, pak společnost, kterou vedou, pokračuje v expanzi. Nicméně dříve či později dojde k tak silnému propojení menšiny s nějakou sadou dílčích řešení, že se pokouší aplikovat tato řešení, ať už aktuální výzvě odpovídají, či nikoliv. V ten okamžik kreativní menšina degeneruje v dominantní menšinu, která místo aby svou společnost inspirovala silou myšlenek, vládne jí prostřednictvím stále nestoudnějšího přinucení. Neřešené problémy se hromadí, a tak jak se selhávající odpovědi opakují v ještě přehnanějším měřítku, odvíjí se smrtící spirála úpadku a zániku.

Je škoda, že Toynbee nežil dost dlouho na to, aby sledoval nynější hospodářský debakl, protože sotva kdy existoval lepší případ fenoménu, který načrtl. Vezměte v úvahu, že nikdo v americké politice nemá tváří v tvář krizi co jiného nabídnout než prostě další pokus nafouknout bublinu, jež praskla už v letech 1987, 2002 a 2008. Na všech stranách slyšíme o ekonomickém růstu, a to v době, kdy další ekonomický růst v nynějším smyslu tohoto slova je tím posledním, co Amerika potřebuje. Moudrá strategie by místo toho sledovala ekonomickou kontrakci - masívní redukci bankovního a finančního sektoru, dokud naše roční produkce dluhu nebude odpovídat roční produkci zboží a nefinančních služeb; postupné omezování spotřeby energie, dokud se spotřeba na hlavu nedostane na evropskou úroveň, což je zhruba třetina současné americké hodnoty; systematické přebudování americké výroby a zemědělství chráněných obchodními bariérami, které zajistí, aby Američané za spotřební zboží platili ceny odrážející americké mzdy; a tak dále.

Konvenční moudrost trvá na tom, že každý takový program by americký lid odmítl. Nejsem si tak docela jist, že je to pravda; mám podezření, že řada příslušníků dělnické třídy by akceptovala vyšší ceny za spotřební zboží výměnou za znovuvytvoření pracovních míst ve výrobě a soustavný pokles cen bydlení. Ale nic z toho nebude na žádné z úrovní, kde mohou být činěna nezbytná rozhodnutí, prosazováno, protože takový program odporuje sadě ekonomických řešení, která si přejí středostavovští Američané -- dokonce i když tato "řešení", která nalévají imaginární bohatství do porouchaného systému, se sama stávají jednou z hlavních příčin krizí, jež otřásají naší ekonomikou.

Jeden z demaskujících příznaků toho, že se kreativní minorita změnila v minoritu dominantní, představuje fakt, že po selhání už nenásleduje žádný trest. Pomyslete na to, co se stalo vedení a střednímu managementu zhruba v posledním čtvrtstoletí, pokud jejich aktivity, jak se často stávalo, přivedly obchodní společnost na buben. Počet těch, kteří mají problém najít novou práci, byl malý a dále klesá; členové třídy disponující dobrými kontakty, která se obecně o sebe navzájem stará, byli chráněni před důsledky své nekompetence. Dokonce i ti, kdo upadající společnosti otevřeně vylupovali, málokdy čelili nějakému trestu, protože tato beztrestnost je již dlouho standardní praxí života amerických korporací; kult bonusů a plundrování obchodních aktiv končící v kapsách vedení jde daleko za hranice těch několika málo finančních firem, které se nedávno staly proslulými.

Tři generace fyziků v zásadě stejným způsobem směly počítat s marnotratnými granty na výzkum nefungujícího modelu jaderné fúze, a skutečnost, že žádná z těchto nezměrných investic svět znatelně nepřiblížila k fungujícím fúzním elektrárnám vůbec neznamená, že by vláda omezila svou štědrost. Mezitím nadbytečné motory praček a tisíce dalších užitečných zdrojů a praktických řešení zůstávají zcela nepovšimnuty.

A to, milý čtenáři, je důvod, proč mám sklon zvedat oči v sloup, když lidé trvají na tom (což dělají často), že světové průmyslové společnosti se jistě vymaní z pasti ropného zlomu, jen co věnují zdroje a intelektuální úsilí konstruktivním odpovědím na problém. Teoreticky toho mohou být dosud schopny; v praxi se to ovšem nestane, protože zaměření zdrojů a intelektuálního úsilí je přesně tím chybějícím prvkem, který nebude podpořen. Pokud už selhání není penalizováno a nefungující strategie jsou jedinou volbou, o níž je vůbec povoleno diskutovat, změna kursu se stává tou nejméně pravděpodobnou variantou; čím jsou klapky více přitaženy, tím pravděpodobněji bude kůň běžet vpřed, i když cesta vede rovnou na útes.

To je důvod, proč se mi zdá zásadně důležité opakovat, že každá skutečná odpověď na krizi průmyslové společnosti musí začít u jednotlivců, rodin a místních společenství, kde lze ještě docílit konstruktivní změny; a proč jsem také proti jakékoliv velké strategii, jejímž výsledkem by byl plán typu "jedna věc řeší vše". Je důležité mít na paměti, že určité místo má dobré podmínky pro malé vodní elektrárny a spousty použitých motorů z praček, ale jiná nikoliv; stejně tak jakékoliv jiné řešení, na něž si vzpomenete, může zřejmě fungovat za určitých podmínek, ale je velmi málo vhodné pro jiné. Právě ze zacházení s těmito rozdíly -- v uchopení neuspořádaných, lokálních, každodenních detailů života v ekonomice procházející kontrakcí a v deindustrializované společnosti, bez klapek a se zpomalováním až k bodu, kdy se okolí stane něčím víc než jen rozmazanou skvrnou -- právě tak nejpravděpodobněji vzejde změna.

Zdroj: ZDE

                 
Obsah vydání       27. 3. 2009
28. 3. 2009 Reforma je nutná. Reforma je ve vzduchu. Nemůžeme si dovolit selhat
29. 3. 2009 Britská vláda bude dávat peníze chudým
29. 3. 2009 Biden žádá demonstranty o čas
29. 3. 2009 Světová města zhasla ve prospěch "Hodiny pro Zemi"
27. 3. 2009 V časech hojnosti se v ČR nic nezmění Tomáš  Kurka
27. 3. 2009 Matematická rovnice ČT: 2026 = ¾ z 2 500 000
27. 3. 2009 Čistírna Litvínov Milan  Daniel
27. 3. 2009 Lidská práva jsou až na prvním místě
27. 3. 2009 Topolánkův útok na Obamu byl začátkem předvolební kampaně
27. 3. 2009 Gól do vlastní branky, aneb jak by o pádu vlády informovaly sportovní deníky Michael  Kroh
28. 3. 2009 Michael  Marčák
27. 3. 2009 Klausův stín Ladislav  Žák
27. 3. 2009 Americký ministr financí navrhuje podstatné rozšíření vládního dohledu nad finančním systémem
28. 3. 2009 Tržní mystika
27. 3. 2009 Mluvčí Iniciativy vystoupila na slyšení v Evropském parlamentu
27. 3. 2009 Čínu rozzuřila zpráva Pentagonu
27. 3. 2009 Lesk, anebo bída nachystané pasti na vládu? Miloš  Dokulil
27. 3. 2009 Topolánek otevíral komunistům cestu k moci Luděk  Prokop
27. 3. 2009 Čulíku, jste farizej
27. 3. 2009 Řízení necháváme okupantům, podvodníkům, ufonům či ... Moravákům! Michal  Vimmer
27. 3. 2009 Když ateista čte Bibli Pavel  Urban
27. 3. 2009 Kupředu - s klapkami na očích John Michael Greer
30. 3. 2009 České republice nezbývá než přejít na obnovitelnou energii Jindřich  Kalous
27. 3. 2009 Diverzifikovaná, decentralizovaná, občanská a komunální energetika Štěpán  Kotrba
28. 3. 2009 Stiglitz, Chu i Lula chtějí nahradit dolar
28. 3. 2009 Thor Steinar v arabských rukou, neonacisté v šoku
27. 3. 2009 Prvním praktickým využitím jaderné energie byly Hirošima a Nagasaki Milan  Smrž
27. 3. 2009 Obnovitelné zdroje a medvědí služba Pavel  Urban
27. 3. 2009 Tak kdo je tady novinář ? Irena  Ryšánková
27. 3. 2009 Senát schválil Kuberův "chodníkový" zákon Štěpán  Kotrba
27. 3. 2009 Není pravda, že za chodníky vždy odpovídá obec Jan  Potměšil
27. 3. 2009 ČRo: Odhalení pokračuje!
27. 3. 2009 Petice za dostupné bydlení v Praze
27. 3. 2009 Odmítáme tvrzení klubu ČSSD ohledně hlasování Zelených k Trojmezí
27. 3. 2009 Dávejte vždy hlasy těm, co jsou na konci kandidátky
26. 3. 2009 V Gaze bez rozmyslu odpaloval fosforové granáty
26. 3. 2009 Vícepremiér lže jako malé dítě. Premiér trpí herostratizmem Bohumil  Kartous
26. 3. 2009 Obamobijce štrasburský aneb Ztraceno v překladu Karel  Dolejší
26. 3. 2009 Češi jsou inteligentní národ, škoda, že mají smůlu na politiky Jan  Čulík
26. 3. 2009 Kvalitní lidi v ČR nechtějí jít do politiky Tomáš  Koloc
26. 3. 2009 Češi nejsou inteligentní národ
26. 3. 2009 Michael  Marčák
26. 3. 2009 Topolánek po svém pádu zaútočil na Obamu, v zahraničí to vidí jako poněkud trapný folklór
26. 3. 2009 International Herald Tribune: Po Topolánkově výlevu se EU usilovně snaží o nápravu škod
26. 3. 2009 Washington Post: Prezident Evropské unie zuřivě zaútočil na Obamovu politiku
26. 3. 2009 Český politický kabaret aneb Čekání na kouzelníka Klause Josef  Brož
26. 3. 2009 Světlo Pod kaštany Ladislav  Žák
26. 3. 2009 Vládu potopil Bursík Milan  Daniel
27. 3. 2009 Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
29. 3. 2009 Biden žádá demonstranty o čas   
29. 3. 2009 Britská vláda bude dávat peníze chudým   
28. 3. 2009 Tržní mystika   
28. 3. 2009 Reforma je nutná. Reforma je ve vzduchu. Nemůžeme si dovolit selhat   
27. 3. 2009 Lesk, anebo bída nachystané pasti na vládu? Miloš  Dokulil
27. 3. 2009 Americký ministr financí navrhuje podstatné rozšíření vládního dohledu nad finančním systémem   
27. 3. 2009 Topolánkův útok na Obamu byl začátkem předvolební kampaně   
27. 3. 2009 Kupředu - s klapkami na očích John Michael Greer
26. 3. 2009 Beznadějná finanční politika   
26. 3. 2009 Obamobijce štrasburský aneb Ztraceno v překladu Karel  Dolejší
25. 3. 2009 Vláda národní autodestrukce padla. Nastoupí vláda provizoria? Karel  Dolejší
25. 3. 2009 Ruský ministr financí předpovídá novou vlnu problémů finančního sektoru   
24. 3. 2009 K teorii mezní zlodějny Karel  Dolejší
23. 3. 2009 Miloš Pick: Can Obama lead the world out of the crisis? Miloš  Pick
23. 3. 2009 Wall Street: Zločiny proti lidskosti