29. 3. 2009
Vládo, odvez s sebou i všechno harampádí!Na televizním kanálu DEKO (race) ukázali proměnu bytu zdravotní sestry, která po léta nedokázala vyhodit zbytečné věci. Nakonec od ní vyvezli do kontejneru 70 pytlů krámů. Škoda, že ani my nedokážeme smysluplně zúčtovat se svojí minulostí. Nepotřebnou. Nehygienickou. A opakovaně na nás útočící v ideologii militantních nacionalistů, náboženských fanatiků a sektářů, nebo, nejčastěji, v podání některých politiků. Existuje jistá míra spravedlnosti, a po čase, i ten nejdrzejší archivář vzpomínek na staré nedobré časy nakonec zmizí v propadlišti dějin (např. senátor M. Mejstřík). Věřím, že dokážete odlišit potřebu historické paměti od účelové interpretace historie, což jsou v našem světě dva zcela rozdílné pojmy. |
Sobotní zápas českých fotbalistů proti Slovinsku označili novináři za hanebný. Kritizovali zejména absenci zaujetí, nedostatek sebevědomí, alibismus, uspokojení z remízy. Tedy ony složky české povahy, které dlouhodobě tvoří součást psychické výbavy našich spoluobčanů. V uvedeném českém akvarelu opravdu scházejí výrazné tahy štětcem, jež se nám tak líbí v galeriích našich velkých evropských vzorů. Nechci je tu vyjmenovávat, ale nemohu opomenout Rusko. I proto, že tamní obyvatelé spolu s námi byli odsouzeni ke společným dějinným prožitkům v uplynulém století. A nejen jim můžeme závidět vlastenectví, hrdost na svoji zemi, způsob jednání, schopnost přijímat porážky i vítězství. Osobně jsem měl do štěstí, že jsem studoval rusistiku a pak jako průvodce provázel po vlastech československých skupiny turistů z tehdejšího SSSR. Přijíždějící k nám mladí lidé byli nesmyslně ztotožňováni s totalitním režimem. A bylo v tom tolik nespravedlnosti! Představte si, že vás budou považovat za exponenty vládních politiků, a můžete si vybrat, zda to budou dnešní šéfové politických stran, či ti v politickém záhrobí. Opačný přístup by byl na místě. Vždyť kdo z nás by vyměnil relativní spokojený život za odumírajícího režimu za poměry vládnoucí v SSSR? Přitom po roce 1985, kdy v SSSR začala perestrojka a končilo období všemocnosti komunistické ideologie na šestině světa, u nás ještě čtyři roky přežívala vláda jedné strany. Od příchodu Michaila Gorbačova k moci uplynula desetiletí, nicméně transformovaná ruská společnost je v Česku účelově ztotožňována s předešlou. Můžeme mít tisíce a jednu výhradu vůči poměrům v této zemi, ale cožpak naše demokracie -- demokratura -- je vzorem pro napodobení? A nepředhání se zdejší političtí soupeři v hyperbolách negativního posuzování opoziční ideologie? A kdo má pravdu? Už si začínáme zvykat, že veřejnoprávní média nerespektují předpisy, které jim určují být nezávislými na politické poptávce, a v kampaních zhuštěných v závislosti na blížících se volbách rozehrávají svá dezinformační působení. Jinak by přece nemohlo znít z rádií a televize, že jsme tehdy a tehdy slavně zvítězili nad "Rusáky" (vidíme, že použití tohoto hanlivého označení příslušníků jiného národa zvýhodňuje jeho zdejší uživatele v snazšímu proniknutí do sdělovacích prostředků), že na rozdíl od jiných evropských zemí máme své "zvláštní" zkušenosti s politiky dnes zvolenými ve volbách na území Ruské federace, že naši "feudální" reprezentanti MZV mají dobrou a léty vycvičenou paměť, takže mohou své rozumy předávat celému evropskému společenství, dnes, kdy jim spadlo do klína předsednictví v EU. Jak jasnozřivě prokoukli zákulisí rusko-gruzínského konfliktu z minulého roku, a v době plynové krize se postavili na stranu ukrajinského prezidenta, tehdy lyžujícího v Karpatech s prezidentem Saakašvilim. Vzhledem k dnešním politickým poměrům se doslova paradoxně stal prezidentem čestný předseda ODS a "úhlavní nepřítel" ČSSD pan Václav Klaus. Chápající, že útočníkem nemůže být ten, který je přepaden, či podporující vznik samostatného státu z ukradené suverénní země. Jenže jeho racionální zhodnocení poměrů v nejbližším okolí zřejmě nic nezmění na ideologickém ohlupování diváků a posluchačů veřejnoprávních médií ( o těch soukromých ani nemluvě ). Protože bez ohledu na výsledek voleb bude etiku médií posuzovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž hlavní zájem se dlouhodobě nesetkává s potřebami naší vlasti a s principy, které vedly k jejímu ustavení. Až si znovu pustím DEKO budu s úžasem sledovat ty spousty krámů zaplavující život lidí, kteří však mají šanci rázně skoncovat s minulostí. A pak, že nás televize pouze oblbuje. |