Je to jako, když vstoupíte poprvé do nějakého domu a do domácnosti v něm. Vstoupíte a cítíte nejen typickou vůni a také atmosféru toho domu a lidí v něm. Říkáte si tady je tak příjemno, tady bych rád pobýval, anebo taky, sem už nevkročím.

Je tu velký rozdíl mezi tady a tam. Tam je řád a tady neřád a z toho pramenící frustrace lidí. Prvotní myšlenka, že vstoupíme do Evropy a přiblížíme se jí, se nedaří. Je zde velké nebezpečí, že již zase probíhá exodus. Jsme malá země a za posledních 90 let již šestý odchod (1918, 1938, 1948, 1968, 1983* ) těch nejaktivnějších je pro nás nejen nelichotivý, ale i velmi nás ochuzuje.

Vždy jsem byl hrdý a pyšný Čech (Čechoslovák). Vím, že lidé u nás jsou (nebo už ne?) chytří, sečtělí, zruční, pracovití, tvořiví, vynalézaví, hodní, uměli si pomáhat.

Můj otec pracoval v roce 1958 na Expo 58 v Bruselu, jezdil tam v té době nejlepší autobus. Všichni co chějí, vědí, jaký to byl úspěch. Vyráběli jsme tramvaje, traktory, boty, látky, sklo, sací bagry, bezešvé trubky, letadla, rukavice, látky, pivo, chmel, lodě, letadla atd. Byli jsme špička ve výrobě večerníčků, v dabingu atd. Klub přátel poezie vydával tisícové náklady knih a beletrie vycházela často ve stotisícovém nákladu. Měli jsme výbornou flotilu námořních lodí. Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, rafinerie nafty, byli jsme potravinově soběstační, atd., atd. Lidé na to byli pyšní. Ztotožnili se se svým podnikem. Dodneška má Československo ve světě zvuk, např. v těch zemích, kde dnes máme vojáky. .

Když jsem listopadu 1989 na tom Václavském náměstí stál, cítil jsem obrovskou sounáležitost, noblesu a společnou touhu po změně. Po změně k lepšímu. Utáhneme si opasky a za pár let doženeme Rakousko a další ekonomicky vyspělé země, říkali nám. A my jsme byli připraveni to akceptovat.

Jak je možné, že před lety, když nastal ten zlom, novodobí kormidelníci tohoto potenciálu nevyužili. To už zase, jako už po několikáte, jsme měli smůlu na vedení státu. Proč ?

Jací jsou lidé za těch 19 let? Jak to cítí , ptal se jich seriozně někdo na to ?. Dokáže někdo ty nahoře donutit (nejlépe zákonem) aby sešli dolů mezi ty, kteří si je platí za to, aby jim co nejlépe sloužili. Maně si přitom vždy vzpomenu na Mňačkovu knihu Jak chutná moc.

19 let je dlouhá doba na to, aby se celá mladá generace ale i ti ostatní nezačali vinou vnějších okolností přizpůsobovat. Jaká je ta změna? Je jim a těm druhým ku prospěchu? Proč spousta mladých tu nechce žít? Přemýšlel o tom někdo? Vědí to? A pokud to vědí, co s tím dělají ?

Mám zkušenost, že vztah např. německých studentů ke studiu a vzdělání je o mnoho aktivnější než u těch našich. Německý student když je pilný, vystuduje lékařskou nebo pedagogickou fakultu, stane se lékařem nebo učitelem a stát a společnost jej zařadí na ekonomickou a společenskou špici. U nás jsou tyto profese vstupenkou zejména u učitelů k ekonomické a s tím i společenské níži. Není to normální a proklatě to škodí. Nebo to někomu, něčemu prospívá?

Zeptejte se dnes mladého Čecha, zda je hrdý, že je Čech a proč.

Často si myslím, že řešení je nasnadě. Když už jsme to neudělali v 89, udělejme to teď. Když to funguje jinde, proč se tam nepoučíme.

Dokáží se dnes lidé v ČR s podnikem, v němž pracují, ztotožnit? Poznáváme to dnes a denně v obchodech jak se chovají prodavačky, číšníci. Velmi často dělají své firmě ostudu.

Měli bychom se ptát, proč jsou lidé nespokojeni a snažit se něco dělat, aby spokojeni byli.

Stálo by za úvahu, abyBritské listy pro příští rok udělaly rozsáhlou anketu: Plusy a minusy polistopadové doby. Bylo by to čtenářské referendum. Jenom zformulovat správné otázky.

A závěry dát všem těm, kteří mohou a z povahy svého postavení to musí řešit.

Díky.