Hussein Onyango Obama, dědeček nově zvoleného amerického prezidenta z otcovy strany, se aktivně podílel na hnutí za keňskou nezávislost, zatímco po válce pracoval jako kuchař pro jednoho britského armádního důstojníka. V roce 1949 byl zatčen a byl vězněn dva roky ve vysoce střeženém vězení. Během této doby byl podrobován neuvěřitelnému násilí: Britové se z něho násilím poukoušeli získat informace o rostoucím povstání.

"Afričtí dozorci měli nařízeno od bělošských vojáků, aby ho každé ráno a každý večer bičovali, dokud se nepřizná," svědčila Sarah Onyango, třetí manželka Husseina Onyango, žena, jíž Barack Obama říká "babička Sarah".

Paní Onyangová, 87, vypovídala o tom, jak "bělošští vojáci" navštěvovali každé dva nebo tři dny vězení a vykonávali tam "disciplinární akce": podrobovali vězně, podezřívané z podvratné činnosti, mučení.

"Říkal, že mu tlačili na varlata paralelními kovovými tyčemi. Také ho bodali do zadnice ostrou jehlou, zatímco měl svázané ruce a nohy a ležel hlavou dolů. V důsledku mučení byl Onyango trvale tělesně postižený a zastával ostře protibritské postoje. Paní Onyangová konstatovala: "Můj manžel pro ně pracoval tak vzorně a oni ho stejně zatkli a věznili."

Obama se o věznění svého dědečka zmiňuje jen stručně ve svých bestsellerových pamětech Sny od mého otce, píše tam, ale, že dědeček byl shledán nevinným a byl vězněn jen "o něco déle než půl roku".

Onyango sloužil během druhé světové války v Barmě v britské armádě a jako mnoho jiných veteránů se vrátil do Afriky s nadějemi, že jeho země se bude moci víceméně osvobodit od koloniální nadvlády. I když byl členem kmene Luo ze západní Keni, sympatizoval s Ústřední asociací Kikuyu, která stála v čele hnutí za nezávislost, z něhož vzniklo krvavé povstání jménem rebelie Mau Mau.

"Nelíbilo se mu, jak britští vojáci a kolonialisté zacházeli s Afričany, zejména s členy Ústřední Asociace Kikuyu, o nichž se usuzovalo, že tajně přísahali, že budou zabíjet bělošské osadníky a kolonialisty," řekla paní Onyangová.

Ve své knize naznačuje Obama, že jeho dědeček se přímo nepodílel na protikolonialistické agitaci, ale jeho babička tvrdí, že její manžel dodával povstalcům informace. "Jeho zaměstnání kuchaře pro britského důstojníka z něho udělalo důležitý zdroj informací pro tajné společenství, z něhož posléze vzniklo povstání Mau Mau," řekla.

Onyango byl pravděpodobně souzen za podvraceníá státu či za členství v zakázané organizaci, ale dokumentace neexistuje, protože britské úřady měly ve zvyku koloniální dokumentaci každých šest let skartovat.

Britové reagovali na povstání Mau Mau drakonickým násilím. Zmasakrovali nejméně 12 000 povstalců; někteří historikové odhadují, že celkem zahynulo více než 50 000 osob. Celkem bylo usmrceno jen 32 evropských osadníků.

Britské koloniální úřady ve snaze potlačit povstání Mau Mau vybudovaly celou řadu vězeňský táborů, které někteří historikové charakterizují jako "keňský Gulag". V těchto táborech byli vězni často mučeni. Mučení během povstání Mau Mau používali Britové systematicky. Násilí bylo součástí systému, používání násilí a mučení k dosažení poslušnosti bylo schváleno na nejvyšší úrovni.

Na vrcholu povstání zadržovali Britové v koncentračních táborech 71 000 Keňanů. Většina nebyla nikdy za nic odsouzena. Dopisy, propašované z táborů, svědčily o systematické brutalitě stráží a dozorců. Podle harvardské historičky Caroline Elkinsové, která získala Pullitzerovu cenu za odhalení britských zvěrstev během povstání Mau Mau, docházelo k sexuálnímu násilí a zohavování vězňů používáním "kastračních kleští". "To byl nástroj, jímž se mužům drtila varlata," píše Elkinsová v knize Britain's Gulag: The Brutal End of Empire in Kenya (Britský gulag: Brutální konec britského impéria v Keni) (2005).

Podrobnosti v britském deníku Times ZDE