Přesně stejný účinek na mne mělo letošní poslanecké "porcování medvěda", jak si to sami poslanci krásně a výstižně pojmenovali. On to je skutečně lov na divokou zvěř, zkrátka takový český svéráz národního lovu. A tak se letos (patrně) dá 12 milionů na dostavbu sportovního areálu Sportklub Hvozd, 9 milionů na tréninkové centrum golfu v Kunětické hoře, 7 milionů na inlineovou dráhu (ví někdo co to je? ) v Oldřichově, 4 miliony na potápěčské centrum ve Frýdku Místku, pořídí se nový, umělý trávník na fotbalové hřiště a na další a další akce. Pokud by to zůstalo jen na navrhovatelích těchto doplnění státního rozpočtu, musel by se nafouknout o další desítky miliard. To samozřejmě nelze a tak se bude ukrajovat, tu milion, tam sto milionů. Přesto ale letošní "medvěd" prezentuje cca 1,8 miliardy a to není právě málo. Pamatuji doby, kdy se na konci roku, zpravidla až v prosinci, šturmoval plán a dohánělo se všemi možnými či nemožnými způsoby to, co se v daném roce mělo splnit. Naši poslanci se v tomto duchu vždy jednou ročně, při projednávání státního rozpočtu, pochlapí a snaží se (alespoň chvíli) působit jako zastupitelé těch, kteří je zvolili, připomenout jim své jméno, svoji moc a své možnosti a získat opět jejich přízeň. Konec konců i o tom je politika a není to nic, co by se nedalo pochopit.

Přiznám se, že jsem se zprvu pořádně naštval. Takové cílené výdaje v době, kdy se i do Česka hrne finanční krize, kdy zavedené fabriky propouštějí (zatím většinou jen preventivně) stovky svých zaměstnanců, v době, kdy se marně hledají prostředky na opravy zubožených silnic, kdy se z nedostatku peněz omezuje pohotovostní služba, mi tento přístup našich volených zástupců připadá jako výsměch voličům. Vzpomínám si na jeden krásný výrok Hercula Poirota v onom krásném seriálovém ztvárnění Davidem Suchetem: "Víte proč nás politici mají za idioty? Protože jsme je volili". Někdy až moc pravdivá slova.

Pak jsem si ale uvědomil jednu věc. Možná, že je dobře, že bude nový trávník na fotbalovém hřišti, že se ve Slavičíně a Zubří obnoví základní školy, že se opraví pár kostelů, nějaké ty barokní varhany a že potápěči ve Frýdku Místku budou mít své nové centrum a základní škola v obci Poniklá novou tělocvičnu. Možná, že to je lepší, než tyto miliardy dobrovolně dát různým firmám a jednotlivcům jenom proto, že český stát opět a opět projede nějakou předem ztracenou mezinárodní arbitráž a často pro špatnou přípravu a formální nedostatky. Ten umělý trávník totiž bude sloužit našim lidem, protože fotbalové hřiště v nějaké menší obci je snad (kromě hospody) jediným místem, kde se mohou lidé sejít, sdělit si své problémy a nápady, zkrátka komunikovat mezi sebou, stejný význam má tam či onde i dnes místní kostel. Všechno, co může přiblížit jednoho člověka k druhému je více než dobré. Navíc se dá vydělat různým firmám (bez ohledu na to, že se asi nejspíš bude jednat o firmy spřátelené), které zase zaměstnávají další lidi a to je asi také dobře.

Je to dozajista lepší a účelnější, než zakoupit nevyhovující obrněné transportéry, nefunkční padáky, nebo nadbytečné podzvukové bitevníky (a řečeno s Janem Werichem další fedrpuše a lampasy) pro naši pidiarmádu, která by bezpochyby v případě (nedej bože) válečného konfliktu neubránila ani svoje kasárna. V této souvislosti mne potěšilo, že naše republika přistoupila na zákaz kazetové (též řečené klastrové či kontejnerové) munice. Je to stejné, jako bych já přistoupil na zákaz prodeje krytých bazénů. Shodně s tou naší armádou bych totiž musel říci "probůh, co s tím, stejně to nemám kam dát." Konec konců, ona stejně válka nebude.

Takže stručně a upřímně řečeno. Všechno špatné je nakonec k něčemu dobré a naši poslanci jsou vlastně uvážliví, stateční, odpovědní a dopředu uvažující jedinci, kteří tvoří ukázkový sbor zákonodárců, který je tady především pro lidi.

Ale co, dříve byla hrozná nuda, a já vlastně tuhle dobu miluju.