Gruzínskému dělostřelectvu se během konfliktu ani přes nasazení kazetové munice (kterou ale použili i Rusové) nepodařilo zastavit ruské jednotky vyjíždějící z Rokského tunelu - a po vytlačení z jihoosetského území již do bojů vážněji nezasáhlo. Takže jediný nesporný výkon, který si může oceněná artilerie opravdu připsat, je zničení jihoosetského správního střediska Cchinvali. Tento plošný útok však zasáhl nerozlišeně příslušníky ozbrojených sil protivníka i civilní obyvatelstvo a představuje proto vážné porušení mezinárodního práva. Současně při něm zahynulo i několik příslušníků ruských mírových jednotek - a stal se tedy vítanou záminkou ke vstupu Moskvy do konfliktu, který nakonec vyústil v oddělení Jižní Osetie a Abcházie od Gruzie.

Saakašvili pochválil rovněž útok 4. brigády na kolonu ruské 58. armády severoseverovýchodně od Cchinvali (který demonstroval gruzínskou převahu v radioelektronickém boji, průzkumu a taktice malých jednotek). Zároveň ale prezident bezostyšně zalhal, když rozhodnutí Moskvy neobsadit Tbilisi připsal údajnému odporu tehdy již prakticky neexistující gruzínské armády a nikoliv ruské neoimperiální koncepci (žádné ozbrojené operace s cílem změnit režim), případně politickým ohledům vůči EU a USA. Katastrofální ztráty na bojové technice Saakašvili bagatelizoval.

Neobhajitelná tvrzení v proslovu gruzínského prezidenta musejí bít do očí jistě i domácí vlastenecky naladěné publikum. Nicméně nasvědčují tomu, že se Saakašvili nejspíš snaží v nesnadné politické situaci opřít o armádu, které - když už sám nemá peníze - slibuje alespoň studium na Západě.

Nebo že by mu teď projevy psal Jaromír Štětina, který si je na základě vlastní expertízy stoprocentně jistý, že Cchinvali vlastně zničili Rusové?