Političky a politici evropských zemí totiž již dávno vědí, že politika rovnosti příležitostí je nejenom prospěšná pro každou společnost. Nejde jen o hledisko etické. Politika rovných příležitostí zaručuje větší konkurenceschopnost a prosperitu země.

Současná česká vláda však znovu a znovu argumentuje nesmyslnými odkazy na „tradice“ a neuvědomuje si, že svým nezodpovědným jednáním nejen omezuje znevýhodněné skupiny obyvatel naší země, ale zároveň poškozuje pověst České republiky v zahraničí.

Pokud bych se každá vláda odkazovala pouze na tradice, nepochybně bychom i na prahu 21. století žili v otrokářské společnosti, neboť i to přece je starověká tradice.

Vláda ustavila ministerstvo bez portfeje, které je odpovědné za agendu lidských práv, práv menšin, rovnosti příležitostí. Proč tak tedy činila, není-li ochotna ani k základnímu kroku? Bylo to jen gesto?

Přestože strana Zelených lákala před volbami své voliče na tato témata, ministryně Džamila Stehlíková není ani po více než dvou letech schopna prosadit téměř žádné významné body své agendy. Příkladem je nedávný neúspěch jejího návrhu na ustavení Vládní agentury pro Romy. Ministryně Stehlíková by měla realisticky zhodnotit své výsledky a odstoupit.

Sociální demokraté byli připraveni jednat o implementaci zákonů o rovnosti příležitostí. Poslanci vládní koalice však svou přezíravostí a ignorací zabránili jakékoliv rozumné dohodě. Soudní výlohy, které má nyní Česká republika Evropskému soudnímu dvoru zaplatit, by tak neměly být zaplaceny z peněz daňových poplatníků, jak má Topolánkova vláda ve zvyku, nýbrž by se na ně měli členové vlády složit a vynechat tak občany této země z problému, který byl způsoben výhradně členy vládní koalice.

Autorka je poslankyně ČSSD a stínová ministryně pro ženu a rodinu