Samozřejmě, můžeme zaujmout opačnou pozici a odmítnout jakékoliv vládní zásahy s tím, že "vykořisťovatel" je odpovědný za chod své firmy. Chtěl bych upozornit, že v tom případě se jeho zaměstnanci mohou ocitnout na dlažbě se všemi sociálními důsledky. Má to i své fiskální důsledky, neboť vzrostou nároky na státní rozpočet (ztráta daní a navíc nutná výplata dávek v nezaměstnanosti).

Odmítneme-li uvedené řešení, jaká další nám zůstávají:

1) dotace krachujícím podnikům -- toto řešení je selektivní a netransparentní, ve prospěch velkých, obvykle nadnárodních firem, kdy jsou obětovány ty malé, v našich podmínkách se navíc tímto postupem vytváří korupční prostředí,

2) snížení podnikových daní -- jistě pozitivní řešení, které ovšem v nadcházejících těžkých dobách zvyšuje tlak na státní rozpočet,

3) snížení pracovních nákladů -- to je přesně cíl současné vlády, a protože nelze (samozřejmě) snižovat mzdy zaměstnanců, lze jedině snížit parafiskální výdaje, tedy platby sociálního a zdravotního pojištění.

Chtěl bych připomenout dávná slova p. Václava Klause, že každé řešení problému má své náklady. Proto je potřeba ze všech možných řešení vybrat takové, jehož náklady jsou nejnižší. Podle mého názoru je taková cesta ve snižování parafiskálních výdajů, především výdajů na zdravotní pojištění.

Z článku jsem vyrozuměl, že autor tuto cestu odmítá. V to případě bych rád věděl, jakou cestu navrhuje on.

Pozn. JČ: Zřejmě by pomohlo snížit úrokové míry. To by vedlo k poklesu koruny, a tedy k lehčímu vývozu, i k snížení podnikové zadluženosti.