13. 8. 2008
Poučení z KavkazuSlovo poučení má v češtině prapodivnou pachuť danou názvem dokumentu, který se stal na bezmála dvě desítky let československým Kladivem na čarodějnice a plnil podobnou roli jako dnes lustrační zákon. Ostatně dnešní době se podařilo zlikvidovat i slovo „upřímně“ a dá se říci, že jednotlivé volební kampaně se vždy zaslouží o to, že se už po nich nějaké úplně normální slovo nedá říci v podobném kontextu jako před nimi. |
Přesto si dovolím položit otázku klasickou. Jaké nám z toho plyne poučení? Z čeho že?!? No přece z té americko-gruzínsko-osetínsko-abcházsko-ruské olympijské šlamastyky, kterou jedni nazývají válkou, druzí etnickou čistkou, jedni obranou, druzí agresí, třetí donucením k míru (zvláště pěkné) atd. atd. Než se pokusím odpovědět na položenou otázku, rád bych smekl přede všemi, kteří přiložili ruku na klávesnici, aby se podělili s druhými o svůj názor na dění na Kavkaze. Odborníkem snadno a rychle, chce se mi říci. Neřeknu to, protože občas mám také pocit, že do něčeho vidím a mám nutkavý pocit to sdělit. Dlužno přiznat, že občas to i udělám a zhusta mám s odstupem času pocit, že by se vůbec nic nestalo, kdybych mlčel. Dovolím si jen poznamenat, že se nedokážeme vyznat ani v té záplavě lží a polopravd kolem jedné architektonické soutěže na knihovnu v centru Prahy, což nám ovšem nebrání v tom, abychom se vyznali ve válce na Kavkaze a neomylně tvrdili, kdo je kdo... Přesto se mi zdá, že celá ta neuvěřitelná změť informací a dezinformací, která se na nás z Kavkazu valí, nese sebou jedno velice důležité poselství. Je jednoduché. Do Ruska se už nedá beztrestně kopat. Tohle nebyla ruská válka ve stylu devadesátých let, kdy nešlo o nic jiného, než o odvedení pozornosti od katastrofálních výsledků především domácí kremelské politiky. Tohle bylo doopravdy a natvrdo. Gruzie byla doopravdy poražena a jediné, o co teď půjde, budou podmínky mírové smlouvy. Gruzii čeká cesta do Canossy a navíc boje s Abcházci, které budou mít za důsledek další ztrátu vlivu Tbilisi na jejím území. Na závěr si ovšem musím přihřát svou polívčičku a říci, že přece jenom by bylo lepší, kdyby ruská strana včas proložila eskalaci napětí prohlášením, že by možná bylo lépe po dobu olympijských her vyjednávat. Role Gruzie a jejího velkého bratra by pak vystoupila daleko plastičtěji. Pro obveselení velectěného publika pak budou sloužit četné přemety a žonglování potulných umělců z EU... Takže nezapomeňme. Nejen tyčinka DELI se vrátila, je tu i ruský medvěd. Je nový, mladý a tak nějak se neopíjí ani nezakecává... Stal se realitou dnešního světa. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím dokonce nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. |