Levicové strany, dělnické hnutí a pokrokáři změnili západní společnost v mnohém ohledu revolučně k lepšímu, bylo prosazeno všeobecné volební právo, rovnost žen, výrazné zlepšení podmínek práce dělníků a pracovníků vůbec atd. Hluboce smekám před touto tradicí a stejně jako pan Valach doufám, že její další rozvíjení může naši společnost zlepšovat směrem k humanistickému ideálu, který on nazývá "komunismem".

(Sám za sebe ale mám určité meze ve snění o lepších zítřcích a např. soukromé vlastnictví považuji za nepohnutelný pilíř svobodné společnosti - tím nechci říci ovšem, že společnost nikdy nemá právo znárodňovat nebo zdaňovat luxus atd.) Co je mi však zásadně proti srsti na Valachově článku (a vlastně i na článku Martina Škabrahy), je snaha přeznačit slovo komunismus ve smyslu toho, co znamenalo před Leninem.

Jako by 20. století neexistovalo. Ať už právem, nebo neprávem, komunistické strany byly leninské, taková byla i komunistická internacionála a všechny ty různé režimy od Stalina přes Maa po Rudé Khmery byly komunistické, navazující na leninské dědictví státního teroru nacistického typu ve jménu lepších zítřků. Tento leninský komunismus byl velmi vlivný, realizoval se v praxi v různých podobách a vytvořil realitu sui generis, zcela rozdílnou od reality západní otevřené demokracie, jejíž součástí byly marxistické dělnické strany.

Komunismus je navždy spojen s Leninem, s pojmy jako gulag, kulturní revoluce, kolektivizace a vedoucí úloha komunistické strany. Oproti např. křesťanství, které založil dokonale nenásilný člověk a jež fungovalo až do Konstantinovy éry po tři staletí bez násilí, hromadění majetku a pevných institucí, komunismus je ideologií masového vraha Lenina, který ještě před svou smrtí koncentroval moc do rukou jediné strany, založil koncentráky a budoucí KGB.

Leninismus byl ideologií drtivé většiny reálných komunistických stran. Leninismus = bolševismus = komunismus je velmi blízký nacismu (na rozdíl od marxistické dělnické levice!), ukázal během 20. století se vší monstrózností, co umí, a neměl by být nikdy zapomenut jako příklad něčeho hluboce protilidského a zavrženíhodného. Dnešní levice by se měla orientovat na demokratickou levici, loajální s otevřenou demokratickou společností, a slovo komunismus by měla s pietou ke všem jeho obětem definitivně opustit. Ba právě autentická levice by měla v komunismu identifikovat něco bytostně nelevicového, měla by proti němu bojovat nejhlasitěji ze všech a postavit ho vedle nacismu.